Shit. Sračka. Diskofilní odpad. Takovými, a mnohdy ještě ostřejšími výrazy bývá označován žánr eurodance. Taneční projekty tvořeny snůškou DJů a ústřední vokalistkou, jejíž předností není zpěv či hlasový rozsah, ale vyvinuté vnady a sršící sex-appeal, jsou však jen předsudky zakořeněné v hlavách mnohých nevzdělanců, kteří považují taneční scénu za hudební dno. Ve skutečnosti totiž za produkcí potenciálně úspěšné vypalovačky stojí sofistikovaná souhra mnoha faktorů, které do sebe musí zapadat a hlavně v praxi fungovat. Kromě nich se však tyto formace musí potýkat s ještě jednou překážkou, kterou je dravá konkurence. A právě Cascada přelstila valnou většinu.

Německý projekt dokázal prorazit nejen mimo německy mluvící země, ale úspěch sklidil po celém světě včetně Ameriky. Za svou téměř desetiletou existenci nám tým dýdžejů Manian & Yanou a ústřední postavy Natalie Horler předvedl, že dokáže slušně prodat jak chytlavé coververze starších hitů, tak vyplodit svůj vlastní materiál či naskočit na sáňky a se sněhovou vánicí v zádech nahrát vánoční desku plnou svátečních melodií. Trojice se však ani nebojí zabrouzdat do akustických vod a taneční pecky nechat vyplavit na břeh v mnohem uvolněnější formě. Právě takové skladby se nachází na novince "Acoustic Sessions", která nevyniká ani tak svým aranžmá, jak líbivou barvou hlasu Natalie.

Pro Cascadu nezvyklá kompilace se skládá ze sedmnácti zářezů, jejichž výběr se zakládal v zásadě na oblíbenosti u sympatické zpěvačky. Překvapením tedy může být absence většiny singlů, naopak se na albu objevují kousky méně známé či zbrusu nové. Hned na úvod na nás vyskočí spolupráce s The Connels v hitu "74'-75'", která si zachovala svůj jedinečný punc a přítomnost ženského vokálu nepůsobí rušivým dojmem. Hostů je zde však více. Narazit lze i na švédskou hvězdu Robina Stjernberga v romantické "You" či Nicka Howarda ve velmi příjemné záležitosti "Breathless".

Předělat globální taneční hity do akustické podoby nemusí být až tak lehký úkol, jak se na první pohled může zdát. Občas se to povede na výbornou ("Evacuate The Dancefloor", "Glorious"), občas z toho vyleze však hodně nudná a zašlá břečka ("Everytime I Hear Your Name"). Oscilace silných a slabých momentů je obecně na desce silně znát. Zdárným příkladem může být klavírní doják "Everytime We Touch", jenž přechází do chabého teatrálního coveru Justina Nozuky "Golden Train", přičemž hned záhy vplujeme do proudu uvolněné melodie senzační "Hold Your Hands Up".

Závěr mohl doopravdy patřit mistrům, jelikož "Ready For Love" chytne za srdce a nechá na něm znatelnou stopu. To by ovšem nesmělo přijít cosi v podobě Buena Vista mixu "Evacuate The Dancefloor", jehož unylé latino rytmy evokují místo prvotřídní party slušně prokalenou katastrofu s neutuchající kocovinou. Tohle už zkrátka nikdy. Pokud účelem této sklady měla být zábava, měla se Cascada inspirovat u lehce hippie tracku "San Francisco", který svým pozitivně vyzařujícím feelingem interpretuje svěží stránku akustických počinů.

"Acoustic Sessions" je hodně nezvyklou odbočkou od tanečního zvuku, ať již v podobě žánrů hands up či electropopu, které na nás Cascada sypala. Silnou stránku celé desky tvoří nejen příjemně zabarvený hlas Natalie, ale i texty, které právě ve volnější lounge poloze nabývají na mnohem větší důraznosti. Zároveň vyniká i jejich obsah, který se mnohdy ve směsici silných beatů a mixážních aranží producentů zcela utopí. Nejedná se o žádný extrémní majstrštyk, což zřejmě nebylo ani cílem, i přes některé výsledné kiksy se však nahrávka poslouchá velmi příjemně a nabídne odlišný pohled na tvorbu celé formace. A možná pak i člověk změní názor na veškeré tyto ala taneční srágory.