Stakka Bo, vlastním jménem Johan Renck, není jenom muzikant. Protože ho zajímá všechno, co souvisí s audiovizí, zabývá se kromě jiného i zpracováním videa a podílel se tak již na řadě reklam nebo videoklipů. Zkušenost s jeho prací mají například New Order, Madonna nebo All Saints. Nová deska tohoto umělce na sebe tedy musela z důvodů jeho velkého zaneprázdnění nechat čekat trochu déle, než jsme původně doufali. Ale nebylo to na škodu.

Album nazvané prostě "Jr." (jak jsem byl poučen, neboť podle obalu to vypadá, že se deska nijak nejmenuje, jen si interpret přisvojil nový přídomek ke svému jménu) přináší docela chytrý pop v mezích nostalgického vyjadřování pocitů. Jedná se o jakousi sbírku nálad, která ve čtrnácti písních shrnuje vše, co chtěl Stakka sdělit. Většinu skladeb Johan Rencks nejen sám napsal, ale také produkoval, z čehož vyplývá, že nám nenabízí jen zprostřekované životní pravdy, ale hluboké osobní dojmy a prožitky. Všeobecně se dá říci, že nová deska je více uvolněná, je z ní cítit trocha smutku, nebo spíš melancholického vzpomínání, o čemž vypovídají i názvy některých nahrávek (jako například titul "Sinister"). V jiném případě se jedná o orchestrální skladbu "Nothing Here Is Real", která má v sobě tolik zvláštní energie, že zaujmout prostě musí, třebaže se na první poslech může zdát jako úpně obyčejný hudební shareware.

Mezi čtrnáctkou písní nalezneme několik velmi vydařených a několik hodně dobrých skladeb. Mezi prvně jmenované můžeme zařadit zejména avizované (a mimochodem skvělé) hitové tituly "Mute", "Killer", "Love Of A Woman" a "We Vie", v níž účinkuje kromě zpěvačky Titiyo také smyčcové kvarteto Fleshquartet. Album "Jr." trochu rezignuje na současné elektronické postupy, přičemž zůstává zachována standartní melodická linka. Tu se ovšem Stakka Bo snažil zpracovat trochu netypicky a využíval ke zvýraznění její barvy spíš akustické, než elektronické nástroje. Hlasový projev na této desce přitom zní už od první písně "Sunday" tak trochu jako směs zpěvu Mortena Harketa z A-HA a sólisty Davida Bowieho.

Všechny tyto ingredience pak dávají dohromady velmi zdařilý výsledek, v jehož finále neslyšíme rozhodně prvoplánovitý popík pro tenagery, ale chytrý a nevtíravý projev člověka, který se hudbou spíš baví a velmi zkušeně její pomocí vyjadřuje svoje myšlenkové pochody.