Vskutku krásným hlasem vládnoucí písničkářka má na svém kontě skladeb více než požehnaně. Za deset let vydala šest studiových alb, dvě kompilační desky, dva živáky, objela mnoho turné, založila si vlastní vydavatelský label a do toho našla čas spolupracovat s legendami jako Koop nebo Peter Gabriel. Na výběru písní pro její pražský koncert bylo znát, jak pečlivě chce českým posluchačům přiblížit tuto dekádu. Držitelka několika švédských Grammy na pódiu žertem podotkla, že snad tři, čtyři kousky by se někomu zalíbit mohly.

Koncert v Akropoli otevřela přesně na čas švédská čtyřka Tonbruket, která se později připojila jako regulérní doprovod pro Ane Brun. Tonbruket by nezapřeli silné jazzové kořeny, ani kdyby chtěli. Jako hudebníci jsou mistři svého řemesla, kteří zahrají, cokoliv si přejete. A vůbec se nezdráhají experimentovat. Míchání žánrů uvnitř samotných skladeb, kdy z melancholické nálady bleskurychle skočí do rockově ostré dynamiky a zase zpět, bylo vtahující a zábavné. Nebojácný přístup a hravost s efekty vedly k tomu, že i syntetický zvuk z pedal steel kytary, který je v písních z 80. let poněkud otravný, jste si vychutnali.

Když se na scéně objevila Ane Brun, publikum ji srdečně přivítalo. Její rozevlátá zlatá róba vytvářela nezvyklý kontrast k minimalistické šeravé projekci v pozadí a celé pódium vypadalo jako záběr z filmu. Sedmatřicetiletá zpěvačka se navíc při úvodní "The Light From One" roztancovala svým typickým stylem a vám bylo hned jasné, že tato spontánní dáma vloží do koncertu svou duši. Odměnou jí byl ohromný aplaus.

V následující "The Puzzle" do ruky vzala kytaru a křehkým hlasem vnesla do sálu ztišení a zádumčivost. Nicméně veselejší, do country posunuté "The Treehouse Song", kdy ji doprovázela talentovaná vokalistka Nina Kinert, nastolila na pódiu i v publiku radostnou pohodu. Vzápětí skladba "Changing Of The Season" ze stejnojmenného rozchodového alba diváky vtáhla zase zpátky do přemýšlivé melancholie. I zbytek kapely se sklopenými hlavami působil introvertně až smutně. Poslední jemnou baladu z desky pak odehrála zpěvačka tak, jak má nejraději, intimně pouze s kytarou. O to větší zlom nálady nastal při úvodní bubenické sekvenci v "This Voice" ze staršího alba "A Temporary Dive". Nina Kinert, jindy jemná a medová, fantasticky doplňovala Ane divokými pokřiky. A Akropole se rozjela. Všestrannost obou zpěvaček i vzájemná kompatibilita jejich hlasů zde vynikla opravdu dokonale.

V zaplněné Akropoli vládla opravdu příjemná nálada. Něžnou "Oh Love" a "Humming One Of Your Songs" posluchači ocenili spontánním voláním "You are amazing!" a velkým potleskem. Rytmicky zajímavou "Worship", v níž hlas José Gonzálese bez újmy nahradila Nina, se koncert přehoupl do druhé poloviny a do nového alba "It All Starts With One". Dynamický závěr pak podtrhla pecka "Do You Remember", kdy už tančil celý sál v čele s Ane Brun. Jako poděkování za potlesk diváci dostali cover "True Colors" a překrásnou "These Days" v její temnější a naléhavější verzi. Atmosféru v závěru koncertu naladila příjemným beatovým podkladem "Don't Leave", kterou kapela využila na pozvolný odchod do zákulisí.

Když už to vypadalo, že vše končí, Ane Brun sama předstoupila před publikum se skromným dotazem, zda by mohla zahrát ještě jednu. Odpovědí ji byly úsměvy a souhlasné volání. Za to vděční posluchači dostali delikátní a velmi vydařenou předělávku slavného debutu Alphaville "Big In Japan".

Ane Brun je zkrátka jistota. Silný, čistý hlas a osobitá tvorba dělají z této severské umělkyně vzácný drahokam pro několik posluchačských generací. Je na ní vidět, že přesně vycítí muzikální hloubku a sílu sdělení a svým svébytným způsobem je přetaví do důstojné, vysoce kvalitní autorské podoby. A v neposlední řadě je to milá a skromná žena, opravdová la Femme fatale.

Autorkou článku je Radka Kellnerová.