A je tu další výsledek úspěšného virálu. Přes milion zhlédnutí videa, ve kterém mladý sympaťák poskakuje po kvartýru jen ve slipech a košili, zatímco kolem něj padají květináče, lítají špunty ze šampáňa a rozbíjejí se židle a stoly, sice na Biebera nemá, Mikhaelu Paskalevovi ale i tak snímek "I Spy" Andrého Chocrona zajistil docela slušný start kariéry. Měsíc předtím vydal svůj debut "What's Life Without Losers", o kterém se pak začalo docela mluvit. A právem.

Šestadvacetiletý norsko-bulharský písničkář Mikhael Paskalev, celým jménem Jean Mikhael Paskal Skaaden, pochází z Ålesundu a studoval v Liverpoolu na Institute For Performing Arts. Tam se seznámil s dalším Norem, písničkářem Jonasem Alaskou, vzájemně si hostovali v kapelách a celkově si sedli - ostatně Alaska dělá docela podobnou muziku. A našemu hlavnímu hrdinovi to začalo klapat - v roce 2012 získal cenu talentů na norském festivalu by:Larm, vydal eponymní épéčko a letos v únoru onen slibný debut.

Jeho produkci obstaral Jow Wills, který Paskaleva představuje jako rozdivočelého folk/pop-rockového muzikanta mnoha tváří. Pilotní singl "I Spy" je jako to nejlepší z toho, kdyby se Nezmaři zkřížili s Arctic Monkeys. Je v tom drive, jsou v tom harmonie a je v tom ten zvláštní, zpátečnický syrový zvuk. Jsou v tom Paul Simon, The Shins, Edward Sharpe And The Magnetic Zeros, The Mamas And The Papas, Everly Brothers. Nikdo se nemůže ani trochu divit, že z písně se stal hit, který si vysloužil i norskou národní cenu za nejlepší nezávislý počin roku 2012.

Paskalev klade důraz na silné melodie, postavené na festovních harmonických základech, a v rámci svého žánru nečekané zvraty v aranžích. "Come On" zní jako obyčejná písnička, ale stejně si ji budete prozpěvovat ještě dva dny, u "Woman" se příjemně zasníte, stejně tak u závěrečné "Sayonara Saigon", teda do doby, než se ta balada změní v jednu z nejrozjetějších skladeb na desce. "I Spy" je sice vrchol celé kolekce, na druhou stranu žádné odpadky na ní taky nenajdete. Je to vyrovnané, nic neštve, nic výrazně nevyčnívá.

Tu Willsovu produkci Mikhaelu Paskalevovi sem tam lidi zazlívají. Pravda, není to nic objevného, Paskalev si často vystačí jen s kytarou, country bicími a basou. Ta deska mohla vyjít kdykoliv a zněla by stejně. Jenže zase - kde bychom byli bez takovýchhle lůzrů? Někdy prostě k dospělácké radosti stačí třináct obyčejných písniček, které jsou vlastně ve své podstatě i docela neobyčejné. Tenhle kluk má talent a basta.