Krátká stopáž, odvrácení se od rockového zvuku, rozpad již tak dost úzkého společenství skupiny. To nejsou zrovna lichotivé vstupní informace, které mají potenciálního posluchače navnadit. Posledním odešedším se stal bicman Spencer Smith, který propadl alkoholu a závislosti na lécích, byl nucen se na nějaký čas odsunout do ústraní a své problémy zavčas vyřešit. Brendon Urie však nezahálí a na promu k novému albu prostě pracuje jen on sám (viz video ke skladbě "Girls/Girls/Boys"). Jak již bylo zmíněno, novinka "Too Weird To Live, Too Rare To Die" se nese na vlně tanečního pop-rocku a všechna dřívější alternativa šla stranou. Album je plně mainstreamové a směrované na co nejširší publikum. Nic proti tomu. Jen aby tomu odpovídala potřebná invence a progrese v hlavě frontmana a ne jen chuť se zalíbit. Podívejme se tedy na nové, v pořadí čtvrté studiové album blíže.

Úvodní "This Is Gospel" připomene svým soundem americké kolegy Fall Out Boy a tento pocit postupně vzrůstá poslechem každé další skladby. Mocné refrény, uhlazené kytary a naléhavý vokál zpěváka Urieho, to jest recept, kterým uvařili prakticky celou půlhodinu stopáže. Pouze namátkově přimíchali něco elektronických vlivů a něco emo motivů. Výsledek je minimálně rozporuplný. Líbivý mix by se s klidem dal odpustit, musel by ovšem mít co nabídnout, a to hned několik skladeb rozdodně nemá. A pokud jsou čyři až pět písní s přivřeným okem průměrné až podprůměrné, na albu, které čítá písní deset, je to neutěšující výsledek.

A neutěšující je i přes to, že se na desce nachází i několik povedených hitů. Vydařená je taneční "Nicotine", kde se celkem úspěšně skupina úplně oprostila od rock'n'rollu a dala průchod elektroničtějším aranžím. Výsledkem je překvapivě velmi pohodový, jednoduchý a přirozeně atraktivní kousek, který bude fungovat i naživo. Nelze nepochválit i "Miss Jackson" s hostující soulovou zpěvačkou Lolo, která se zatím do historie hudby ničím význačným nezapsala, ale minimálně připěla k pestrosti této písně i celé nahrávky.

Tím vesměs pozitiva končí. Počínaje bezduchou kopií Depeche Mode "Girl That You Love" a neuvěřitelně utahanou baladou bez nápadu "The End Of All Things" konče si nové album podepsalo ortel smrti. Dobré nápady a zajímavé inovativní kompozice jsou zde pohřbeny nesmyslnou tlustou vrstvou nudy a přeumělkovaným marastem, kterého by se zalekli i Fall Out Boy ve svých nejslabších chvilkách. Zdá se, že skupině pocházející z Las Vegas dochází šťáva a trochu tápe. Kromě personálního rozpadu tak přichází i rozpad hudební a "Too Weird To Live, Too Rare To Die" je toho důkazem. Panic! At The Disco možná jen lehce vykolejili, může se však jednat i o fatální havárii.