Poslední deska skotských Texas "Red Book" vyšla v roce 2005, pak se ještě připomněli kolekcí "The BBC Sessions" a následně se už Sharleen Spiteri vrhla na svoji sólovou kariéru. Nicméně po dvou albech a poměrně vážných zdravotních problémech svého kolegy z kapely se vrátila opět ke svým chlapcům z Texas. Po turné z roku 2011 přišla na řadu i nová deska, která dostala název "The Conversation".

Nutno říct, že první singl sliboval hodně. Titulní písnička má v sobě přesně to, co se mi na Texas vždycky líbilo - energii, rockový feeling mírně líznutý americkou klasikou i slušný hitový potenciál postavený na zřetelné kytarové lince a výrazném zpěvu. Podstatný problém ovšem nastává, když si pustíte další písničky na desce. Najednou zjistíte, že tak dobrou záležitost už nenajdete. Tedy vyjma "Detroit City". Ani se nedivím, že tento, do tanečna laděný song vybrala kapela jako druhý singl. I on má potenciál vás vytáhnout z určité letargie, do níž se během poslechu zbytku dostanete.

Problém ale není až tak v písničkách jako takových. Kdybyste si je pustili odděleně, asi by se vám mohly i líbit. Nicméně pohromadě je to jedna velká nuda. Ani po několika desítkách poslechů se do téhle desky nelze proposlouchat. Chvíli pozornost udržíte, ale ve velmi krátké době zjistíte, že už vlastně vůbec nevnímáte. Hudební podklad se vám slije do jednoho velkého chumlu, do kterého se tak nějak všelijak přimotává i zpěv Sharleen Spiteri, ačkoli by si člověk řekl, že je natolik výrazná zpěvačka, která by měla jakoukoli desku vytáhnout z průměru. Tady se jí to ale vůbec nedaří.

Příčina toho všeho? Když pominu, že je na albu pár písniček coby ona příslovečná vata, je tím jediným důvodem naprosto tragická produkce ve spojení s úděsně sterilní kytarovou rytmikou Richarda Hawleyho. Až na jmenované písničky v druhé "Dry Your Eyes" nasadí a pokračuje vesele až do konce. Samozřejmě je to trošku zveličené, ale bohužel to tak vyznívá. Kapela jako taková, včetně Sharleen, se tomu bohužel příliš nebrání a nepouští se do nějakých extra experimentů, jak tuhle mohutnou masu rozbít.

"The Conversation" je pro mě velkým zklamáním. Ačkoli je to deska vydaná na nezávislém labelu, mají Texas určitě větší potenciál dělat muziku líp, než takto, a minimálně ty dvě velmi povedené písničky to potvrzují. Zbytek je jednoduše průměrný až lehce podprůměrný a celá deska nemá ani šťávu ani něco, co by se dalo označit jako pestrost či svěžest. Dusí bohužel jak sama sebe, tak i svého posluchače.