Chinaski ze sítě ještě dlouho nevypadnou

Chinaski jsou letos další kapelou, která slaví, a nachystali svým fanouškům hned dva dárky. Jeden v podobě obsáhlého výběru a druhý jako živý koncert spojený opět s jejich hity, tentokrát však zahranými naživo. Zatímco koncert bude až příští rok, dvojCD už je na světě.

8/10

Chinaski - 20 let v síti (Best Of)

Vydáno: 20.09.2013
Celkový čas: 77:30 + 75:42

Skladby: CD1: Stížnost, Hlavolam, Zadarmo, Vedoucí, Duše z gumy, Stejně jako já, Pojď si lehnout, Moc toho nevim, Vo co de?, Podléhám, Punčocháče, Měsíc, Strojvůdce (radio edit), Dlouhej kouř, Slovní pyrotechnika, Drobná paralela, Bylo nebylo, Vinohradská č.p. 90, Klára, Tabáček, Rádio Bubeneč (live) / CD2: Kutil, Jaxe, Láska a jiná násilí, Basama fousama, Láskopad, Dobrák od kosti (radio edit), Možná, Spáč, Kompy, Kérka, Šatna, Hvězdy nad hlavou, Ententýky, 1970, Můj svět, 1. signální, Vakuum, Vrchlabí, Skončili jsme, Klára (live), Vinárna U Valdštejna (live)

Vydavatel: Universal

Ohodnoť toto album

Právě u této kapely si člověk uvědomí, jak ten čas neuvěřitelně letí. Přece to není tak dávno, kdy se s hitem "Dlouhej kouř" vynořila z rádií parta mladých a neokoukaných kluků, která s velkým elánem vtrhla do českého mainstreamového rybníčku a po svém začala bořit zažité hitparádové konvence.

Začátky Chinaski, to vlastně byly Starý Hadry. Ani na tomto dvojalbu nechybí tato prehistorická doba a společně s tvorbou raných Chinaski dostává na prvním disku poměrně značný prostor. "Voblíkám se v klusu / ku..a láhev od šampusu / tak to jsem teda dobrej grand / třeba je to ženská na celej život / a nebo je to buzerant." To není text nějaké punkové kapely, ale skutečně, dnes většinou rádiově uhlazené kapely a její písně "Moc toho nevim", která se nachází na jejich eponymní prvotině a dostala příležitost vyniknout i zde.

Díky tomuto kusu je jasné, že editor tohoto projektu nevybral pouze notoricky známé písně, ale i vypalovačky z mládí, které byly ještě hodně drzé, našláplé, v textech obhroublé a zdejšími rádii nepolíbené. Jelikož je ale podtitulem kompilace "Best Of", nechybí zde hlavně hity. A je příjemné konstatovat, že dokonce žádná píseň, kterou hrají rádia, nebyla opomenuta. V kontextu s tím, že je tradice vydávat bestofky, na kterých chybí třeba jeden i více hitů jenom proto, aby mohlo za nějakou dobu vyjít pokračování, je příjemné zjištění, že tady má potenciální kupce alba, který není zarytým fanouškem kapely a chce mít jen výběr největších hitů, pohromadě opravdu všechny.

Formace už jednu takovou kompilaci za sebou má. Deset let stará deska "Premium" obsahovala i tehdy nový singl "1970" (který se samozřejmě stal hitem a nechybí ani zde). Tady své posluchače, vyjma čtyřicítky již v minulosti vydaných songů, kapela oblaží i dvěma zcela novými kousky: "Stížnost" a "Hlavolam". Zatímco první z nich tematicky navazuje na pecku "Zadarmo", druhý jmenovaný je veden v pomalejším rytmu, který skupině taky sluší. Tyto písně dodávají fanouškům naději, že nové album Chinaski, které je naplánováno na příští rok, bude zase stát za to.

Po stránce dramaturgie není výběru v podstatě co vytknout, komplet rádiových hitů doplňují tvrdší a starší vypalovačky a je třeba dodat, že tato parta je silná i živě na pódiu. To ostatně potvrdila výtečným albem "Když Chinaski, tak naživo" a i na tomto výběru dostávají prostor některé live kousky včetně tradičního zavíráku všech koncertů "Vinárny z Valdštejna". Zde jakoby symbolicky uzavírá výběr.

Ten potvrzuje výjimečné postavení formace, která jako jedna z posledních (snad ještě včetně Kryštof) může mít ambice vyprodávat haly, za nějaký čas dosáhnout statusu legendy a zařadit se tak po bok Olympicu, Elánu či Teamu.

• OK (Martin, 15.10.2013 11:54) Reagovat

  Chinaski byly před cca 10-13 lety spolu s Kryštofem brány jako záchrana českého popu. Nezpívali na playback, coververze, nedělali socpop ani utahané cajdáky. Jenže jejich vrchol přišel zhruba v roce 2003 s písní 1970. Tam se skloubila rocková nadupanost, hitovost, jemná nostalgie za unikající mládí a celkem inteligentní text. Od té doby to jde s kopce s průměrnými cajdáky (Vrchlabí), rok hrajícími odrhovačkami (Tabáček) až po vyloženě infantilní a pitomé písničky (Hvězdy nad hlavou, Duše z gumy). Občas se zadaří něco výborného (Vakuum, Šatna), nicméně Chinaski by si měli dát pauzu, vstřebat nové vlivy a přijít s trochu novou muzikou... protože i když mají asi 25 hitů (co jsem napočítal), tak většina z nich zní děsivě podobně až stejně.
  
  

  • Re: OK (ragnar, 17.10.2013 02:24) Reagovat

    Naopak, Chinaski jsou od počátku klasickou ukázkou české hudební scény, která je plná šedi, nudy a zastaralosti. Vemte si kytary, zahrajte ultranudnej song v durové tónině s co nejméně tóny a nejprofláklejšími akordy a jste hvězdy našeho hudebního průmyslu. Plusem pak je samozřejmě sound ala 80. a 90. léta, zkrátka jedeme retro a rok 2013 a hudební trendy nás moc netankujou, že? Nikdy mě jejich hudba nebavila, žádná jejich věc mě nikdy nechytla a s jistotou můžu říct, že kdekoliv v zahraničí by se z nich nikdy žádný hvězdy nestaly. Tady se hudba oceňuje když není komerční a interpreti nezpívají na playback. O tom to ale není, je jedno jestli jde o komerční pop nebo rock, což se u nás důrazně rozlišuje, hlavní je, aby váma hudba projela, abyste ji cítili a vyvolala ve vás emoce (jakékoliv - chuť k tanci, melancholickou náladu atd., hlavně nějaké). Takto to naopak cítí většina dalších národů, kteří dokážou třeba komerční pop milovat i nenávidět podle toho, jak k němu jaký interpret přistoupí, ne kvůli samotnému žánru. Chinaski jsou přesnou ukázkou toho, že muzikálnost je našemu národu cizí, my hudbu cítit neumíme. Chinaski hrají tzv. nijaký rockpop, kterého je naše scéna plná. Pro mě to jsou nudné utahané cajdáky a nebo rychlejší věci bez nějaké výrazné a zajímavé melodie. Když si pustím tureckou hudbu tak hned ožiju, když ruskou tak zas na mě dýchá melancholie, když německou, tak slyším současnej sound, neuvěřitelně zajímavá je třeba estonská scéna... Naše hudba mě ve většině případů nechává chladným a právě Chinaski jsou toho geniální ukázkou. Jsme střed Evropy, od každého máme něco a v celku nakonec nic. Pánové, národ vás měl rád, takže za ně díky, ale už by bylo na čase dát naší muzice nějakej směr a tvář a nejspíš dát prostor novým tvářím. Tahle naše nevýrazná hudba bez emocí už totiž musela přestat bavit i ty nejotrlejší milovníky čínských lyží.
    
    

• jsou dobri (Frankie, 13.11.2013 20:18) Reagovat

  Jako kazda kapela maji lepsi i horsi veci, ale zase tak moc bych je neodsuzoval. Mne se treba jejich starsi veci moc libi :-) kdyz si vzpomenu napr. na "Puncochace" srovnani s normalizacnim popem docela kulha.
  
  

Publicistika: Písně našich srdcí: The Cure Robert Smith a spol. se po šestnácti letech dokopali k nahrání a vydání nové desky "Songs Of A Lost World", která nadchla snad úplně všechny. Při té příležitosti jsme si dovolili trošku zavzpomínat a vybrali jsme písničky z... čtěte zde

Vydáno: 19.11.2024 18:15 v sekci Publicistika

Naživo: Festival Blues Alive zůstává ostrovem radostné živé hudby "Blues ve všech podobách: od raných akustických kořenů až po nejsoučasnější fúze. Blues Alive jsou tři dny a noci plné hudby, poznání a zábavy." Takto to stojí na webu šumperského festivalu Blues Alive. A je to pravda pravdoucí.... čtěte zde

Vydáno: 19.11.2024 13:30 v sekci Naživo

7/10

Recenze: Čechomor drží na desce "Švarní šohajové" laťku pořád slušně vysoko Čechomor patří ke stálicím naší scény. Za necelých čtyřicet let existence vydala skupina množství alb a představila spoustu různých projektů. Na klasické řadovce "Švarní šohajové" přináší novou tvorbu, která ale logicky... čtěte zde

Vydáno: 19.11.2024 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Kato (Prago Union) - Nejraději bych založil hnutí za poslouchání desek Letos vyšla Katovi rovnou dvě alba: na "A)Týmu" pracoval s Restem, druhé "Zvukoloď" připravil pro Prago Union. Na konci listopadu navíc začne výstava jeho obrazů. Do toho se podílel na rapovaném muzikálu "Noc zlomených nehtů", ve... čtěte zde

Vydáno: 18.11.2024 15:30 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Osamělý jezdec Poly Noir sice říká "K mýmu ohni nesedej", jeho temný svět ale za návštěvu stojí Frontman crossoverové Insanie má rád westerny, noirové kriminálky, zádumčivou atmosféru děl Cormaca McCarthyho i temnou country. Záchvěvy těchto lásek můžeme letmo zachytit i v jeho domovské kapele, nicméně plně toto podhoubí... čtěte zde

Vydáno: 18.11.2024 00:00 v sekci Recenze