Pařížští Air patří k nejosobitějším projektům současnosti. Kořeny jejich hudby jsou v syntetickém popu, art rocku, soulu i moderní klubové elektronice a po úspěchu debutu "Moon Safari" potvrdili své vysoké kvality loňským "10 000 Hz Legend". Nápad vydat album remixů z této desky rozhodně na první pohled vypadá zajímavě, bohužel všechno zůstalo někde na půl cesty. "Everybody Hertz" je dobré remixové album, ale k dokonalosti mu něco chybí.

S remixovými deskami je ta potíž, že se při jejich poslechu těžko zbavujete pocitu, že z vás jen tahají peníze. Remixy vždy sloužily především k tomu, aby dostaly ten či onen hit na taneční parkety. Jako čistě spotřební zboží měly své místo na odvrácené straně singlu, kde zůstaly dodnes. Zároveň ale na klubové scéně získaly nový status jako svébytná hudební forma reinterpretace. Remix v rukou skutečných mistrů dokáže skladbu překopat tak dokonale, že ji nepozná ani autor sám. Vznikne tak mnohdy šperk, který je lepší než původní verze. Remixová alba, a že jich není málo, rozhodně patří do diskografie a stojí za poslech. Vzpomeňte třeba na "Telegram", tedy kompletní předělávku alba "Post" Bjork, desku "Replika" (předělávka "New Forms" Roni Size) nebo "Reinterpretations" (původně "Two Pages" od 4 Hero). Remixy písní z druhého alba francouzských ambientních folkařů měly snad původně ambice zařadit se mezi jmenované, "Everybody Hertz (Remix album)" má ale nakonec rozhodně blíže k tuctovému singlu s remixy než regulérnímu remixovému album.

"Everybody Hertz" předně nabízí remixy pouhých tří skladeb. Beztak chudou stopáž (jen 45 minut) nafukují dvě edit verze - na "Don't Be Light (edit)" spolupracoval Thomas Bangalter z Daft Punk (úpravy jsou ale vyloženě jen kosmetické) a "How Does It Make You Feel?". Jedinou novinkou je závěrečná "The Way You Look Tonight", která vyšla původně jako bonus japonského vydání "10 000 Hz Legend". Takže zbývá už jen sedm remixů a sedm remixérů, kteří se pustili s písněmi Air do křížku. Nejde jinak než se nyní podívat na každou zvlášť: Quentin Dupieux alias Mr. Oizo rozsekal "Don't Be Light" do minimalistického hiphopu ve stylu Analog Worms Attack. Reggae veterán Adrian Sherwood překvapil s jamajskou verzí "How Does It Make You Feel". Přizval si na ni celou svoji kapelu a refrén si notuje dubový mistr Junior Delgado. Americké (a už nejen producentské) hvězdy The Neptunes přidali do "Don't Be Light" hammondky, hip hopový beat a udělali ze skladby svůj typický elektrofunk. Z původní verze si ale vybrali jen krátký segment, takže píseň velmi rychle začne nudit. V záplavě skladeb, kterou dvojice Williams & Hugo produkuje, je to spíše podprůměr. Další Francouzi Modjo se pustili rovnou do coververze "People In The City" (a zpívají to stejně jako Air, tedy po francouzsku - "Pípal in tse sity"). Podařilo se jim vtáhnout do ní vyloženě letní plážovou pohodu a dokonce i rytmy samby. Náladou připomene akustickou verzi jejich hitu "Lady (Hear Me Tonite)". The Hacker udělal z "Don't Be Light" oldschool elektrodisco s rovným beatem a nechal jen původní refrén. Velmi svébytná interpretace! Malibu remix "Don't Be Light" zrychlil a jako jediný mi na desce vyloženě vadí vlezlým a tupým rytmem. "People In The City" pod rukou Jacka Lahana je bizardní funk s two-stepovými prvky. Navíc to už není o "lidech ve městě", ale o "bitches in the city" a zní trochu jako píseň pod titulky pornofilmu. Nakonec asi to nejlepší, co na desce najdete.

Nicolas Godin a Jean-Benoît Dunckel mohou být spokojeni, protože remixové album nevydají každému a obsazení je silné (za služby The Neptunes se dnes platí zlatem). Koneckonců remixy pro Depeche Mode nebo Neneh Cherry nastartovaly jejich vlastní kariéru, teď se tedy ocitli jaksi na druhé straně barikády. "10 000 Hz Legend" je bezpochyby výtečná deska a v písních i po vysvlečení do naha pořád něco zůstalo. Pokud ale máte tuto desku skutečně rádi, pak se připravte na to, že se ze skladeb vytratila křehká klávesová atmosféra, kterou si Air dobyli slávu na "Moon Safari". Typické pomalé vrstvení nápadů a architektonickou pečlivost vystřídali hraví hoši s pájkami a drátky. Nejsilněji to vyplave na povrch, pokud si srovnáte remixy s oběma edit verzemi. To ale samozřejmě není na škodu. Remixy jsou tu od toho, aby píseň nakoply jiným směrem. A většině remixů z "Everybody Hertz" se to skutečně daří.

Zvláštní je to, že Air (nebo snad jejich vydavatel?) se nesnažili, aby remixové album bylo plnohodnotnou odpovědí na "10 000 Hz Legend", tedy aby obsahovalo předělávky všech skladeb z desky. Jak by asi dopadly další skladby "Electronic Performers" nebo geniální "The Wagabond" s Beckem? Spíše to vypadá, že remixovým albem Air řeší nechuť vydávat z poslední desky další singly. "Everybody Hertz" nakonec zní jako tři singly na jednom nosiči, a to se mi zdá málo. Pro fanoušky Air rarita, pro znalce francouzské scény kuriozita, pro ostatní zbytečnost.