Ruštinu jsem měl ve škole všehovšudy dva roky. Jenže už to je přece jen pár let, takže dnes umím jen pár slovíček a pár písmenek azbuky. Kdybych věděl, že jednou budu recenzovat ruskou popovou kapelu, která zpívá rusky (tedy ne anglicky...), asi bych si znalosti jazyka ruského průběžně osvěžoval. Ale dvojice Taty (čti "tatu") asi překvapila více lidí, než jen mě.

Taty tvoří dvě mladé dívky Uliu a Lenu z Moskvy a klidně by se daly označit za ruské Holki, i když se spoustou výhrad. Předně jsou jen dvě, jsou mladší (sedmnáct), jejich hudba je více elektroničtější, tanečnější a rozhodně také více poslouchatelnější. Jejich image je také poněkud ostřejší, protože se snaží jemně naznačovat, že se mají rády více než jen jako obyčejné kamarádky, ale na druhé straně jsou také jen výsledkem konkurzu schopných producentů a manažerů. Poté co dobyly Rusko a přilehlé oblasti, staly se velmi úspěšné na Slovensku a v současnosti už pozvolna dobývají i Česko, pokud se ovšem třetímu místu v prodejní albové hitparádě dá říkat "pozvolně". Spíše se jedná o naprosto jedinečný úspěch, jakému by pravděpodobně před deseti lety nikdo nevěřil. Ovšem časy se mění.

Tím, co Taty dostalo na vrchol, je první singl "Nas ne dogonjat" a videoklip k němu. Skutečně je těžké nepodlehnout rychlému rytmu, řvavému refrénu a elektronickému podkladu. A co víc - v podobnému zvuku se nese celé album. Někdy je sice popová zpěvnost na obtíž ("Ja tvoj vrag" či opravdu nepovedený "Robot"), ale tvrdý elektronický doprovod v kombinaci s ruštinou a zpěvem dvou teenagerek vytváří zajímavý mix, který se hodně dobře poslouchá, ani člověk neví proč. Ovšem už úvodní skladba "Začem ja" nemá chybu, pomalý hypnotický rytmus, jemné hudební předivo jakoby od Enigmy, naštvaný rap a k tomu nádherný refrén, vskutku skvělá písnička. "Ja sošla s uma" nabízí o trochu více elektroniky a "Nas ne dogonjat" má šanci stát se hitem i u nás, protože něco tak relativně tvrdého by žádná česká popová kapela neriskovala nahrát, natož vydat na singlu, což teenageři občas dokáží ocenit. Zaujme i "30 minut", ve které absentují jakékoli bicí a jemné aranžmá vytváří zajímavou atmosféru. Dva remixy na konci desky mají spíš za úkol ji trošku prodloužit, než podívat se na písničku z jiného úhlu, ale oba jsou spíše "rádiové" a docela povedené.

Taty do popu rozhodně nepřinášejí nic nového. Ovšem skutečnost, že zpívají rusky, jim dává jistou výhodu v konkurenci českých a většinou mnohem hůře zprodukovaných kapel podobného typu. Několik vskutku nadupaných písniček dokáže vyvážit pár nepovedených a necelá třičtvrtěhodinka uběhne rychle a příjemně. Že ovšem cestu, jak na to, ukáže českých popařům ruská dvojka, to by mě ani ve snu nenapadlo. A navíc se jedná o import z východu, takže se cédéčko Taty dá koupit za méně peněz než desku některých českých hvězd.

P.S.: Vskutku mě zarazilo, že deska i u nás vyšla s bookletem a obalem kompletně v azbuce. Alespoň si teenageři budou moci se svými rodiči zase jednou o něčem pořádně popovídat a druzí jmenovaní využijí své jazykové znalosti.