Jak si můžete přečíst v playlistu, ne všechny skladby jsou nazpívané v jejich mateřštině, tj. v japonštině. Ale ono to je ve výsledku víceméně jedno. Zpěv v pravém slova smyslu totiž významnou úlohu v hudbě Play Dead Season nezastává a spíš než o něj jde o výkřiky ala Jello Biafra. Tím podstatnějším je hudba samotná. Nevím, do jaké míry to byl úmysl, ale zvuk je pořádně garážový a nekvalitní tím správným směrem, který je teď v kurzu. A společně s podladěnými kytarami tvoří pěkně hutnou noisovou kouli.

Vrchol jedenáctiskladbové nahrávky je "Sikkoku", ze které by měl radost i Mike Patton se svým projektem Fantomas či zmíněný Biafra. Zajímavé hrátky kytar vyvozují spleť nejrůznějších šílených zvuků a chvílemi z toho až začíná brnět hlava. Pro milovníky disharmonie opravdová lahůdka.

"Junkhead" však trpí několika neodpustitelnými prázdnými dírami, které představují poměrně fádní stereotypní kreace, jež srážejí vzletnou představu o noisepunkové nabušenosti. Místo toho dávají posluchači najevo, že skupina měla pár dobrých nápadů na debut, ale pořád to ještě není na plné CD. Po dvaceti minutách pořádného hudebního výplachu se dostavuje únava a lehká apatie k tomu, co se line z přehrávače. Nicméně v určitých momentech znějí jako o mnoho známější alternativci z druhé strany planety Foals ("Kidhigai houken"). A to není špatná vizitka.

Play Dead Season mají své mouchy a občas se v těch zvukových orgiích až příliš zamotají, ale jako alternativa k západním kapelám poslouží jejich novinková deska obstojně. Přece jen znějí trochu jinak a i přes amerikanizaci, kterou je postižena i tato formace, působí exoticky a pro našeho posluchače nevšedně.