Olda Říha se zase jednou rozhodl potěšit fanoušky a naštvat ty, co jemu a Katapultu moc nepřejí. Rozhodl se bilancovat svoji hudební kariéru, což potažmo znamená i kariéru Katapultu. Vybíral jako Vlasta Burian "přiměřeně" a tak výsledkem je lívanec plný skořápek a zkažených vajec.
3/10
Katapult - 50 let hraju rock
Skladby: CD1: Až, Hlupák váhá, Lesní manekýn, Půlnoční závodní dráha, Čtyři díly noci, Šel zvolna, Blues, Znám podobu Tvou pravou, Někdy příště, Když (srdce puls), Chodníkový blues, Snad je Ti něčeho líto, Barborka, Pořádnej beat, S Tebou nebo bez Tebe, Všechno dobře dopadne, Všechno nebo nic, Oči, Made in rock'n'roll CD2: Každé ráno, Miluju severní nebe, Vlaky v hlavě, Perfektní součet, Všichni mi lhali, Vojín XY, Maturant, Živýho mě nedostanou, Smutná nevěsta, Já nesnídám sám, Jsou špatný dny, V tomhle nejedu, Věřím Ti jak blázen, Katapult, Casablanca, Metrosexuál
Vydáno: 03.05.2013
Celkový čas: CD1: 73:25, CD2: 77:12
Vydavatel: Parlophone
Ať se to někomu líbí, nebo ne,
Katapult byl a je v českých luzích a hájích kapelou velmi známou. Léta letoucí šlapal na paty Olympiku, vyhrával Slavíky, prodával hromady desek, plnil sály a i když osud k němu v posledních letech nebyl zrovna příznivě nakloněn, zakladatel Oldřich Říha s mladými souputníky Budkou a Timplem tlačí vzdor mnohdy sžíravé kritice pomyslnou káru dál.
Formaci s původním jménem Mahagon se nedá upřít, že za svoji kariéru vytvořila mnoho hitů, které si lidé léta letoucí vyzpěvují na venkovských tancovačkách, či jen tak doma k práci a pro radost. "Až", "Někdy příště", "Lesní manekýn", nebo pomalejší kousky "Blues", "Já nesnídám sám" či "Smutná nevěsta" prostě do pokladnice českých hitů patří.
Říha sám žehrá na častou nepřízeň hudebních kritiků. Podobnými projekty, jako je ten aktuální, si ale doslova nabíhá pro další facku. Regulérní a opravdu reprezentativní výběrovku "Grand Greatest Hits" kapela vydala v roce 2006. Je na ní opravdu to nejlepší, co Katapult nahrál s výjimkou příšerné živé verze "Smutné nevěsty" (která bohužel v tom samém provedení nechybí ani tady) a kapela na ní ukazuje, proč si její písně fanoušci zpívají z generace na generaci.
Sedm let poté následuje další výběr. Už jeho celý název vzbuzuje rozpaky. "Katapult - 50 let hraju rock’n‘roll" s podtitulkem "Olda Říha 1963-2013" je hodně divný, protože v samotném sleevenote v obalu alba Olda Říha píše, že v roce 1963 dostal svou první kytaru. To s ní hned objížděl sály a naživo hrál? A přece Olda Říha - až na malinké výjimky - nikdy nebyl sólovým umělcem, ale vždy hrál pod hlavičkou Katapultu. Takže proč slavit osobní jubilea výběrem kapely? Takhle se to jeví spíše jako křečovitá snaha vyrovnat se
Olympicu, který loni tu padesátku KAPELY důstojně oslavil jak
CD výběrem, tak
turné.
Samotný dvojdisk je pak koncipován docela legračně. První CD jako studiové nahrávky, druhé je celé koncertní. Na obou discích je trocha hitů, která byla už na všech předchozích asi 192 výběrech, trocha méně známých skladeb, po kterých neštěkl pes a neštěkne ani nyní, a na prvním CD nechybí ani dvě úplné novinky "Oči" a "Made in rock'n'roll".
Masivní prostor pro živé nahrávky je dalším problémem této kompilace. Katapult nikdy nebyl formací hudebních virtuózů a o Říhových pěveckých kvalitách se dá taky celkem pochybovat. Navíc jeho častý polorap, kdy tak rychle vyslovuje slabiky, až mu není vůbec rozumět, může dovést posluchače až tam, kde nyní občas přebývá i naše Džambulka - do Bohnic.
"Ráno mě zas rukou hubenou nějakej vůl sejme tužkou červenou," zpívá lídr v písni "Živýho mě nedostanou". V dnešní době už to není tužkou, ale klávesnicí a i když
Kaťáci ještě neřekli poslední slovo, tento paskvil si za rámeček určitě nedají.