Poslední festivalový den patřil opět hyperletnímu počasí, Jamiemu Cullumovi, kapele Tomahawk, zběsilému vracení kelímků za pade, dospávání čtyřdenního mejdanu, potkávání se probouzejících se návštěvníků festivalu a usínajícíh návštěvníků Stodolní ulice, zkrátka jako celý víkend.
© Honza Průša, musicserver.cz
Nedělní den je občas vnímán jako festivalový dojezd, kdy si člověk ještě více vybírá, na co zajde a čím se nechá
uchvátit. Do Gongu se u některých představení rezervace nakonec rozdávaly zdarma a kdo měl zamířeno na sympatickou Saru Tavares, tak nakonec rozhodně neudělal špatné rozhodnutí. Nejdříve představovala své melancholické písně o lásce a zklamání, zpívala portugalsky, anglicky a v rodné kreolštině, což mělo své kouzlo. Její doprovodná kapela skvěle šlapala a Sara většinu času sama hrála i na akustickou kytaru. S přibývajícím časem si rozezpívala publiku a posledních zhruba dvacet minut už s ní tancovali snad všichni. Bylo to spontánní, plné pozitivních vibrací a člověk posléze odcházel nabitý energií.
© Honza Průša, musicserver.cz
Boris Carloff měl mnohem složitější pozici, uzavíral program na Agrofert Fresh a zprvu to vypadalo na dýchánek jen pro pár nadšenců jeho debutu
"The Escapist". Nenechal se tím však rozhodit a nabídnul exkurzi po všech atmosférách, které samotná deska obsahuje, "In My Lonely Room" zazněla dokonce dvakrát, tedy i coby přídavek. Jeho doprovodný band se již sehrál a mnohé skladby dostaly mnohem dynamičtější ráz, "Take Me Higher" nebo "The Mist" byly toho jasnou ukázkou. Vrcholem ale nakonec byly více psychedelické, ponuřejší "Shadows" a "Hidden In The Sky". Boris však tyto chvíle prokládal s tanečnějšími věcmi ("To Each For You"), aby publikum neutopil v hlubinách melancholie. Velkým bonusem byly výrazové prvky použité v projekcích, které dokreslovaly naléhavost a tajemnost jednotlivých písní a nebylo to jen vydařeném klipu na singl "Falling". Carloff vyrazil správným směrem a na Colours se vztyčenou hlavou představil album, které se snad ještě více dostane do povědomí posluchačů.
(Dan Hájek).
Přečtěte si report z prvního dne
© Honza Průša, musicserver.cz
V odpoledních hodinách zahrál
Vojta Dyk s B-Side bandem. Lidi to baví, Vojtu taky, B-Side band taky, ale já osobně se nemůžu zbavit dojmu, že na pódiu chybí už jenom Bohdalka s Vladimírem Dvořákem. Večer vystoupila jedna z hlavních hvězd festivalu, kapela
Tomahawk. Jestli vám její název nic neříká, je to kapela Mikea Pattona z
Faith No More. Tomahawk svým řízným rockem patřili mezi nejživější vystoupení na festivalu, kam přijeli s novým albem "Oddfellows" a baťůžkem, který si zpěvák položil na pódium a na konci vystoupení si ho zase odnesl. Mezi skladbami vedl Mike mírně ujeté a totálně off-topic dialogy s diváky:
"What movies have you seen lately, mother fucker?"
"Argo"
"What's that, some Eastern-European porno film?"
Je tedy možné, že si Patton celou dobu myslel, že jede hrát do Východní Evropy a že s baťůžkem dokonale zapadne...
Přečtěte si report z druhého dne
© Honza Průša, musicserver.cz
O top zakončení festivalu se postaral
Jamie Cullum, který byl zárukou, že se diváci nerozutečou ani v předpondělních večerních hodinách.Samostatný report z Jamieho vystoupení si přečtětě
zde. Největší neduh zálohovaných kelímků se ukázal po skončení hudební produkce, kdy všichni návštěvníci v jeden moment potřebovali odevzdat plastové nádoby a vyměnit je za peníze. Většina stánků už měla zavřeno a kelímek z Colours teď jistě mnoha hostům nedobrovolně zdobí poličky jako suvenýr.
Přečtěte si report ze třetího dne
Před Colours of Ostrava a jeho pořadatelkou Zlatou Holušovou je potřeba smeknout, jelikož se festivalu rok od roku daří zvyšovat si renomé a stát se typem akce, na kterou si koupíte lístky v předprodeji ještě před zveřejněním programu. Otázkou je, kdo je v hledáčku pořadatelů pro následující ročník a přidáváme pár tipů:
Erykah Badu,
Empire Of The Sun,
Stevie Wonder, nebo snad samotný
Prince...?