Lord Sauron a Ryby čím dál více vstřebávají vlivy současných podobenství elektronické scény. Souběžně s tím však hledají svůj vlastní obraz, alchymistický vzorec, jak vybočit a nestát se součástí z dnešního pohledu ustálené scény electronic body music. Tyto sféry již dávno opustili a čím dál více pronikají hlouběji do potemnělých odnoží idm, ambientu a abstrakce. Přesto si drží onen kyberneticky industriální odér v jednotlivých zvukových stopách. "Room 78" je ucelená scenérie na okraji propasti bludiště osamělosti, duchovna a naděje v opuštěných prostorech zaniklého, chátrajícího továrního komplexu, kdesi na okraji lidských obydlí. Kdysi majestátní budovy vyprávějící zaslechnuté příběhy, dnes skryté pod nánosy prachu, usazenin a černočerných šmouh.

Disharmony si jdou svou přesně vytyčenou cestou, bez stylových mantinelů. Zároveň je patrná jejich otevřenost a záběr hudebních elementů odkrývá propletení s jejich bočními projekty. Nechybí scéničnost, filmová sekvence struktur Oxyd, ale i ponor do ambientních rovin Sauronova laborování s Headdreamer. Tyto spojnice jim však umožňují vytvářet konceptuálně celistvé monumenty chvějících se atmosfér. Nechybí ani zastřený Rybyho vokál, předtočené hlasové samply nebo hutný kytarový harašment (například v hybné kompozici "Empty"). Vedle toho všeho se pak vyjímají kolaborace se spřízněnými Ish ("Falling Stars") a Fractured (téměř hitová alternativa v "You Near Me").

Titulní "Room 78" je instruktážním předvojem do jejich niterného světa, v němž dojde na nejeden zvrat ve vývoji (třeba hned v následné "Blackhole"). Protipólem je pak křehká, dojemná klavírní variace "Lifelines", která však funguje jako symbióza. Tato kontrastní hra s odstíny nálad dělá z této desky unikátní výpravu do potemnělých nočních dobrodružství hlídačů snových fantazií a zákoutí mysli nekonvenčních spáčů. Vstup do tmou protkaných prostorů vnese blok čítající "In The Shadow" (ono jakési zakopnutí o bludný kořen kruté reality), "Under Control" (jež se vymyká z předepsaných kroků ovládajícího programu) a "Reactor" (stále hmatatelné nukleární hrozby a třesku). "End Of Days" je pak završením chybného rozhodnutí vedoucí ke zkáze, žádný zdárný konec jaksi nečekejte. Druhá polovina alba je i preciznější v práci s ruchy, rytmy a klidně by se Disharmony mohli příště více odvázat a výsledek nechat více syrový a špinavější, zněl by pak mnohem důvěryhodněji.

Disharmony otevřeli svou další vývojovou etapu a samotné "Room 78" je vstupní branou, která je prozatím nenechala vklouznout do vzduchoprázdna osamělosti. Stále si totiž uchovávají své charakteristické rysy, studiovou zručnost, díky které je rozpoznáte v záplavě industriální elektroniky. "Room 78" samo o sobě funguje, ve spojení s vizuální stránkou by to ale byl vyšší level jejich pojmenovaných ideálů a pocitů ze svírající se současnosti okolo nich.