Ještě donedávna by Queens Of The Stone Age vyprodali tak maximálně větší pražský klub, ale po vydání poslední nahrávky "...Like Clockwork" je směle můžeme zařadit v současnosti k nejpopulárnějším rockovým tělesům. Není divu, že právě oni patřili k hlavním headlinerům Rock For People.
Live: Queens Of The Stone Age
místo: Rock For People, Festivalpark, Hradec Králové
datum: 4. července 2013
setlist: You Think I Ain't Worth A Dollar, But I Feel Like A Millionaire, No One Knows, My God Is The Sun, Burn The Witch, If I Had A Tail, Little Sister, Make It Wit Chu, Smooth Sailing, I Appear Missing, Sick, Sick, Sick, Go With The Flow, First It Giveth, A Song For The Dead
© Adam Hencze / musicserver.cz Snad se mnou bude většina přítomných na čtvrtečním vystoupení
Queens Of The Stone Age souhlasit, když napíšu, že výkon formace z Palm Desert lze považovat za ten nejpovedenější v rámci letošního ročníku
Rock For People. Právě tuhle kapelu totiž můžeme s přehledem zařadit společně se spřátelenými
Foo Fighters k nejzásadnějším rockovým tělesům naší doby. Čeští fanoušci se o tom mohli poprvé přesvědčit poprvé v roce 2005, kdy naplnili pražské Roxy pomalu až k prasknutí. Nyní, po osmi letech na RfP, konečně dostali prostor a publikum, které si zaslouží.
Sdružení kytaristy a zpěváka Joshe Hommeho k nám přijelo v rámci svých koncertních promoaktivit k výtečnému poslednímu albu
"...Like Clockwork". Právě tohle lze, minimálně z komerčního hlediska, zařadit k tomu vůbec nejúspěšnějšímu v jejich šestnáctileté kariéře, k čemuž kromě hudby samotné přispěla řada hostujících interpretů v čele s
Eltonem Johnem,
Davem Grohlem či
Markem Laneganem. Už na desce se ale ukázalo, že jakkoliv tyhle spolupráce vypadají dobře na papíře, v popředí vždy stojí sám velký
Josh Homme a bylo tomu tak i na letišti v Hradci Králové.
© Adam Hencze / musicserver.cz Kapela na pódium přišla se zvukem rozbíjení skla, intrem, které známe již z poslední desky. Akorát místo "Keep Your Eyes Peeled" přišlo nakopnutí v podobě "You Think I Ain't Worth A Dollar, But I Feel Like A Millionaire" z přelomové nahrávky
"Songs For The Deaf", z níž kapela čerpala vůbec nejvíc. Hned následující "No One Knows", snad největší hit kapely, dokázal dostat lidi do takového varu, že i novinkové písně nakonec přijímalo s nadšením. Do transu je dokázala dostat dokonce i "I Appear Missing", jedna z těch zamyšlenějších skladeb (částečně dopomohla výtečná videoprojekce zobrazující doprovodný animovaný film, za jehož výtvarnou stránkou stojí britský umělec Boneface).
Na novinky sice důraz kladen nebyl, ale zahrané "My God Is The Sun", "If I Had A Tail" a "Smooth Sailing" skvěle doplňovaly klasické kousky jako "Burn The Witch" nebo "Make It Wit Chu", kterou si s nimi společně zazpívala velká část roztancovaného publika. Roztancovaného myslím doslova, neboť sám Josh vyjádřil jediné přání, a to jest, aby všichni kurva tancovali!
Přestože jednotlivé koncerty se na festivalu drží přísného časového harmonogramu,
Queens Of The Stone Age si dovolili přetáhnout. Nakonec to sice nebylo o víc než nějakých sedm minut, ale i ty se postaraly o úžasný koncertní zážitek, na který se bude ještě dlouho vzpomínat. Snad nejsem sám, komu ono zvláštní spojení, o němž se Josh Homme zmínil, připadne opravdové.
Druhý pohled Jana Trávníčka
© Miroslav Tkadlec / musicserver.cz ...bude téměř stejně nadšený jako ten od Jakuba Malara. QOTSA odehráli suverénní rockový koncert, který nepotřeboval žádné divadýlko navíc. Přímočarost a čiré muzikantství od lidí, kteří se, alespoň v zahraničí, těší postavení jedněch z nejvýraznějších rockových umělců naší doby, hovořilo samo za sebe. V našich končinách se jim dosud velkých ovací nedostalo, přece jen se před festivalem daleko více mluvilo o
Thirty Seconds To Mars,
Foals a
Karlu Gottovi, ale pokud jste se během strhujícího koncertu stihli dívat i kolem sebe, mohli jste zpozorovat cosi jako národní obrození. Jejich hudba není pro každého, a tak bylo zcela zřejmé, že celá řada lidí se na ně přišla podívat spíše ze zvědavosti, aby zjistila, "kdo že to vlastně je ten headliner". V průběhu show jste pak mohli podle počtu zvednutých rukou sami vidět, jak se úvodní stydlivé reakce a zvědavost přesouvala k houstnutí v prostoru pod pódiem a nadšenému adorování, které exponenciálně rostlo s každou další odehranou písní. Zase se ukázalo, že pokud někdo opravdu umí, cestu k lidem si dřív nebo později najde. V Česku je to sice jako obvykle spíše později, ale po takto explozivní rockové náloži je jasné, že pokud by QOTSA přijeli třeba za dva roky do Lucerny, měli by vyprodáno.
