Letošní ročník největšího českého open air festivalu Rock For People nabídl krásně vyvážený program žánrově vhodně rozložený do jednotlivých dnů, a tak i pro nefestivalové typy opravdu mělo smysl pořídit si jednodenní vstupenku a vyrazit s partou podobně hudebně naladěných přátel na jednodenní výlet do královehradeckého Festivalparku.

Druhý oficiální festivalový den se nesl převážně v duchu tvrdých kytar a na své si tak přišli všichni fanoušci core a tvrdého rocku. Přesně tak jsme se rozhodli i my a díky plynulé posloupnosti vystoupení kapel The Devil Wears Prada, A Day To Remember, Papa Roach a Billy Talent (navíc na stejné stage) vyrazili na jednodenní výlet na festival. Na dojmy z show těchto čtyř kapel se nyní podíváme podrobněji.

Jako první jsme stihli set křesťanské metalcorové hvězdy The Devil Wears Prada a nutno podotknout, že šlo o solidní diktát. Výborný zvuk, chirurgická přesnost muzikantů, drtivý tlak a obrovská vlna energie nabíjející baterky neustále moshujícího nadšeného publika, které mohlo vidět své idoly poprvé živě v České republice. Kapela v čele s neúnavným screamerem Mikem Hranicou převedla výběr těch největších pecek a kromě možná až přílišně chladné strojové dokonalosti jejich setu nejde nic vytknout. Prvotřídní metalcorová řežba od jedné z nejlepších současných kapel žánru.

Jak byl set The Devil Wears Prada a později hrajících Papa Roach ukázkou dokonalé, ale možná až trošku rutinní profesionality, koncertní blok floridských nezbedů A Day To Remember měl punc genia loci a nabídl celou řadu nestandardních koncertních zážitků. Oddaná fanouškovská základna se tak dočkala třeba chlapíka v kostýmu maskota oblíbené videoherní hříčky Angry Birds plujícího v nafukovacím člunu na pomyslným oceánem rukou, rozházením celé várky triček kapely mezi fanoušky, hostování zpěváka TDWP nebo konfetového deště z toaletních papírů na závěr setu.

Stejně tak ale rozhodně nelze přejít fakt, že zpěvák Jeremy McKinnon v čistých partech rozhodně nepůsobil přesvědčivě. Čert to ale vem, ADTR umí svou pozitivní hudbou navodit úžasnou party atmosféru prosluněného dne v duchu plážových radovánek z jejich rodného státu, a i proto jsou ideální festivalovou kapelou pro rozpálené multižánrové léto. Jejich skvěle vyvážený mix tvrdosti a melodické lehkosti kalifornského neopunku devadesátých let musí strhnout i ty, kteří s jejich studiovou tvorbou nejsou nijak seznámeni. Skvělý a neuvěřitelně uvolněný zážitek.

Před setem rockerů Papa Roach, o nichž si můžete přečíst v samostatném reportu, se měly dostavit očekávané vydatné bouřky. Těžko říci, zda pořadatelé vypustili do vzduchu nějaké magické aerosoly, ale celá vodní zkáza se údajně prohnala přesně kolem stanového městečka v samotném areálu, který jako byl v atmosferickém vakuu - nepadla jediná kapka a hlavní možná komplikace bezstarostného festivalového užívání si tak byla za námi. V závěru reportáže ze středečního programu festivalu se v krátkosti podíváme na druhého headlinera Staropramen stage, kanadské pop-punkery Billy Talent.

Přiznám se, že je znám spíš jen z těch několika známých singlovek ("Fallen Leaves", "Surrender", "Devil On My Shoulder"), musím ale uznat opět profesionální show, věrnou fanouškovskou základnu a především naprosto ojedinělý, protivný, ale zároveň naprosto svojský vokál zpěváka Bena Kowalewicze, hlavního poznávacího znaku kapely. Skupina odehrála dlouhý a na všechny podstatné skladby bohatý setlist a jednalo se o povedený závěr daného festivalového dne.

Kdybychom se měli podívat na hlavní pozitiva a negativa z tohoto jednoho festivalového dne, určitě je třeba se zaměřit právě na velkou stanovou Staropramen stage, kde navzdory zlým jazykům vůbec nebylo enormně horko a která by v případě nepřízně počasí zachránila zážitek z celého festivalu. Za tento nápad a ideální řešení proti čím dál tím víc proměnlivějšímu a nepředvídatelnějšímu počasí palec nahoru, stejně tak jako za projekční obrazovky před hlavním prostorem, umožňující sledovat dění na pódiu i těm, kteří si chtějí sednout, případně nemačkat se v tisícihlavém davu.

Palec dolů by si zasloužil jen opakovaně vypadávající zvukový aparát. Po jednom dni pobytu tak není festivalu Rock For People co vytknout, žádní asociálové, nepořádek, jen celkově příjemně uvolněná atmosféra plná mladých lidí, kteří se chtějí v klidu bavit a užívat léta, a to vše i při tak enormním počtu návštěvníků.