Lucie a Kittchen. Dva koncerty roku

02.06.2013 10:10 - Honza Průša a Tereza Vavroušková | foto: facebook interpreta

Česká hudební scéna zažila na přelomu května a června dva výjimečné koncerty. Začalo to Kittchenem v NoDu. Temnej a silnej večer. Těžko popsatelnej. Pokračovala Lucie v SaSaZu. Událost s velkým U už jen proto, že se na jednom pódiu objevili David Koller, Robert Kodym, Michal Dvořák i P.B.Ch.

Live: Lucie

support: Khünův dětský sbor
místo: SaSaZu, Praha
datum: 1. června 2013
setlist: Krev a R'n'R, Vona říká jo, Lucie, Daniela, Sen, Medvídek, Pohyby, Noc, Srdce, Kengi, Amerika, Panic, Lovec střelec doktor a vědec, L'aura, Šrouby do hlavy, Oheň, Černí andělé, Dotknu se ohně, Zkamenělý dítě, Troubit na trumpety by se nám líbilo
Fotogalerie

Live: Kittchen

support: ille
místo: NoD, Praha
datum: 31. května 2013
setlist: Sůl, Radio, Mlhu, Fotr, Berlin, Půlka chlapa, Cizí území, Lednic je nejvíc, Uzený, Pod Prahou, Řež, Holka, Exit, Bouřka, Roboti, Až se znova narodím
Fotogalerie

Kittchen, NoD, Praha, 31.5.2013
© Honza Průša, musicserver.cz
"When the music's over. Turn out the lights," zpívají The Doors (btw. ta kapela, co má skladbu "Soul Kitchen"). U Kittchena to fungovalo podobně, jen se zhaslo ještě předtím, než dohrál. Na poslední písničku - "Až se znovu narodím" - dopřál svým posluchačům kouzlo tmy, vnímání tónů a textů bez jakékoliv vizualizace. Naslepo. A naplno. Končil famózní koncert, křest desky "Radio". V tom krásném prostoru nad Roxy došlo k harmonickému souznění přítomných, k intimním okamžikům, jakých nebývá mnoho. A o to jsou vzácnější.

Lucie, SaSaZu, Praha, 1.6.2013
© Honza Průša, musicserver.cz
"Tudu dudu du tudu du tudu du dů... Všechny známý ksichty, jednou s náma dál. Jestli nejsi mrtvej, tak ses neposral." Lucie zahajovala tou nejgeniálnější rozjezdovou písničkou. "Krev a R'N'R" vás vtáhne do děje. Funguje rychle, hned. Stačí ten silnej kytarovej riff. Velký světla, velkej pěkně hranatej zvuk. Kodym, Koller, P.B.Ch., Dvořák a jako posila Koller č.2. Funguje to po deseti letech, je to tam, zas. Těšte se na šňůru za rok. Fakt.

To, že Lucie dlouho nehrála, potvrzovaly taháky nalepené na pódiu. "Zkamenělý dítě" a "Medvídek". A taky to, že to pány fakt bavilo. Pohodový koncert, který z dvou tvrzení ze závěrečných "Trumpet" - Máme se rádi nebo Nemáme se rádi - dává za pravdu tomu prvnímu. A snad to vydrží i dál.

I u Kittchena se mají všichni rádi, včetně spřátelené ille. A i oni mají v "Soli" oporu pro silný start. Hluboký, emotivní, umocněný projekcemi i zpěvem Tomáš Neuwertha. Ty už mi nepatříš. Stačí to vyslovit. Jen tak. Silný sdělení. Doplňte si k tomu kuchařovu naléhavost a pochopíte. Když pak do konce jedné z dalších písniček začne hrát ozvěna z ňáký (vlastně naší) hymny, vzpomenete na "Holku", která pak taky přijde. Všechno je tu propojeno do sebe a hloubaví posluchači to objevují. Společně proplouvají do toho vesmíru kolem osady Dok5y, který je i přes drsné podmínky pro přežití plný pochopení. Lásky. Touhy. A naděje.

Lucie, SaSaZu, Praha, 1.6.2013
© Honza Průša, musicserver.cz
S Lucií je člověk tady a teď. Nebo možná někdy před dvaceti lety, v době puberty. Díky Nadaci Terezy Maxové a pěkně vymyšlenému modelu (kup si v aukci stovku lístků na výjimečnou událost) těžko mohly sáhnout do kapsy pro desetiticíce dnešní puberťačky. A tak kolem pódia stáli třicátníci, kteří se nevracejí tam, kde jim bylo mizerně, ale naopak. Tam, kde jim bylo skvěle. A na ty dvě necelé hodiny, během nichž zazní dvacítka skladeb, jsou zase puberťáky. Poskakujou, odzpívaj všechny skladby, křičí a vychutnávají si endorfíny vyplavené do krevního oběhu.

A ta radost, pohoda, opojení muzikou platí i pro kapelu. Ta si to užívá, nehroutí se z některých chyb a radši se pohybuje v "Pohybech" spolu s Terezou Maxovou. Nedá se vytočit ani dementními obřími míči, které se přes publikum dostávají na pódium během "Snu" (i když tady to bylo namále). A Robertova manželka Zuzana stojí na balkóně nad pódiem, řve, tleská, raduje se a užívá si koncert, jako by byla největší grupie. Protože ten, kdo vyrůstal na hudbě Lucie, je tou hudbou hned snadno pohlcen. Funguje to. Zase. I dnes.

Kittchen, NoD, Praha, 31.5.2013
© Honza Průša, musicserver.cz
To Kittchen působí jinak. Taky silně, ale spíš vnitřně. Jeho hudba je kulatější a jde až na dřeň. Včetně projevu, gest, pohybu. Naléhavosti. Když popojde před odposlechy a deklamuje své písně, svíjí se u toho na kolenou. A vy jste s ním. A když dozpívá, necháte dohrát poslední tóny. Poslední šumy. Potlesk přijde až pak. Aby se neporušila ta posvátná atmosféra té které písně.

Zatímco Lucie se pohybuje v Praze, Kittchen spíš pod ní. Pod Prahou. A i když jde o dva dost rozdílné světy, stejně bez sebe nemůžou fungovat. Praha tak zažila na přelomu května a června dva silné a výtečné koncerty. A je jedno, že jeden byl mainstreamový a druhý alternativní. Lucie je špička toho barevnějšího světa, Kittchen toho ponurého. Špinavého. Je super, když se člověk může pohybovat v obou z nich.

Lucie: Sexy back

Takové to, když se chystáte napsat report z koncertu a zjistíte, že vás kolega (fotograf) předběhl se slovy: "Byl jsem toho plnej, tak jsem to napsal"... Což je na musicserveru oproti obvyklému několikanásobnému urgování článků dost ojedinělý stav . Koncert Lucie nevyvolal jen rvačku o reportáž, ale i rvačku o lístky. Celkem šlo do prodeje sto vstupenek formou aukce, jejíž výtěžek putoval do Nadace Terezy Maxové dětem. Celkem se vybralo 828 tisíc korun a tato částka podpoří mladé lidi, kteří prošli ústavní výchovou, v jejich studiu.

Lucie tak pomohla splnit sen dětem a zároveň fanouškům, kteří na návrat kapely čekali dlouhá léta. Vidět Terezu Maxovou, jak na pódiu tančí spolu s kapelou na pecku "Pohyby", stejně jako v legendárním videoklipu, vyvolalo nemalou nostalgii Skupina vystoupila v očekávaném složení David Koller, Robert Kodym, větrák, Michal Dvořák a P.B.Ch. a zároveň oslavila "Take Our Daughters And Sons To Work Day , jelikož na bicí si kromě Davida zahrál i jeho syn Adam, bubeník kapel The Spankers či Performing Tomatoes.

Tereza Vavroušková



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY