Kdo nezná dobře tvorbu Marka Knopflera a nechá se zlákat na koncert "hlasu a kytary Dire Straits", může se během dvouhodinového představení nudit. To nebyl bombastický koncert rockové kapely. Žádné speciální efekty, oslnivá světla a obří projekce. Totiž žádné projekce. Jen vkusně nasvícené pódium pro osm mužů.

Začátek ve čtvrt na devět bez předkapely zaskočil některé notorické opozdilce, co si neuvědomují, že normální je začínat tak maximálně s přičtením akademické půlhodinky. Snad jedinou rozmařilostí, kterou si decentní Knopfler dovolil, byl master of ceremony v saku s motivem britské vlajky, jenž pána muzikanta uvedl.

Téměř zaplněná Kyslíkárna (i plocha byla uspořádaná na sezení) nebyla pro takový koncert úplně ideálním místem. Maně jsem vzpomněl na Markovu první pražskou zastávku v Pakulu v roce 1996 a na skladby z tehdy čerstvé sólové prvotiny "Golden Heart", kterou Knopfler tentokrát bohužel zcela opomněl. Ale i v O2 areně se chvílemi podařilo vytvořit iluzi irského pubu nebo delty Mississippi. Když člověk přimhouřil oči a nechal se unášet. Což u Knopflera není zas tak těžké.

Ten člověk to má pořád v rukách, a i když se jeho trochu unavený hlas občas utopil ve zvuku skvělé kapely, tóny jeho kytar všechno dostaly do nebeských výšin. Opět potvrdil svou úžasnou schopnost pracovat s dynamikou písně, kdy se z nejtišších pasáži skladby nenápadně rodí bouře, aby vše skončilo laskavým smírem. Velkolepá kytarová sóla v závěru po sobě jdoucích "Speedway At Nazareth" a "Telegraph Road" byly vrcholy večera. Mimochodem, v životě nepochopím, jak někdo během "Telegraph Road" muže odejít na pivo nebo na záchod.

Paradoxně asi nejslabším momentem (bráno v kontextu koncertu, aby nedošlo k mýlce) byla mnohými očekávána a bouřlivě přivítána "Sultans Of Swing", jež v podání poloviny muzikantského osazenstva a ve srovnání s následující skvělou "Gater Blood" nebo několikrát vygradovanou "Marbletown" zněla až kolovrátkově (omlouvám se za kacířská slova). To další vzpomínka na éru Dire Straits, první přídavek "So Far Away", bylo jiné kafe: celá publikum z plochy se přesunulo pod pódium a z milého posezení abiturientů po třiceti letech se stal rockový koncert.

Toto turné jede Knopfler s kapelou s písněmi z aktuálního výborného alba "Privateering" - ty byly v rámci setlistu nejsilnější, viz třeba "Kingdom Of Gold". Slyšet tyhle blues a country perly v nějakém klubu, to by byl ještě intenzivnější zážitek než v hokejové hale.