Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Makrorecenze "Delta Machine" Depeche Mode

Makrorecenze "Delta Machine" Depeche Mode

Vydáno: 16.05.2013 16:40 v sekci Makrorecenze - Redakce | foto: facebook interpreta

Třináctá deska Depeche Mode "Delta Machine" budí nejenom nadšení, ale i hromadu rozpaků. V naší makrorecenzi nakonec převládl téměř souhlasný mírný optimismus, ač si spíše myslíme, že se jedná o spíš slabší tvůrčí chvilku této legendy. O další názor jsme pak požádali i zvukového experta Borise Carloffa.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Depeche Mode - Delta Machine
© facebook interpreta
Černočerná oslava posmutnělých nálad a rozpoznatelného zvuku Depeche Mode dorostla do dalšího stádia jménem "Delta Machine". Na něm se opět protínají skladatelské protipóly Martina Gora a Davea Gahana. Vydání alba způsobilo očekávaný rozruch, který se však nenesl jen v pochvalném duchu. Pavel Parikrupa v hlavní recenzi udělil slibných sedm bodů a své postřehy z třinácté studiovky této hudební legendy shrnul slovy: "I přes nadšenou zmínku o strojové 'Always' (toto jsou Depeche Mode!) se zjednodušeně dá říct, že u mne vítězí kytary nad mašinkami: více se mi líbí ta polovina zvaná 'Delta', rockovější, rozervanější, více pocitová, bluesová, gospelová. Druhá půlka pod názvem 'Machine' je pro mne chladnější a ne tak vynalézavá." V makrorecenzi se finální známka zastavila ještě o kousek níže, na šedesáti dvou procentech.

Depeche Mode novou kolekci představí živě i u nás, stane se tak 23. července pod širým nebem stadionu v pražském Edenu (a s velkou pravděpodobností se pak dočkáme i zastávky v rámci zimní části tour). O další názor jsme oslovili studiového experta Borise Carloffa, který za svůj debut "The Escapist" získal mimo jiné i cenu české hudební kritiky Apollo 2012 a video "Falling" získalo Anděla 2012 za klip roku.


Jaroslav Hrách - Tahle třináctka smůlu rozhodně nepřinesla (8/10)
Vztah ke kapele: Velmi vřelý, hlavně k desce "Playing The Angel".

Už před vydáním "Delta Machine" mě bavil pilotní singl "Heaven", ačkoliv jsem si na něj vyslechl řadu kritik, především na hlas zpěváka Gahana. Minulá nahrávka "Sounds Of The Universe" se kapele příliš nevydařila a kromě dvou skvělých skladeb ("Wrong" a "In Chains") nenabídla příliš zajímavý materiál a byla plná vycpávek. Naproti tomu novinka zaujme hned na první poslech. Vítací track "Welcome To My World" dává jasně najevo, co od alba můžeme očekávat - moderní elektronický zvuk s hojným využitím syntezátorů. Pro někoho možná nevýrazná skladba "My Little Universe" mě setsakramentsky baví, stejně jako pomalá "Slow". Atmosférou překypující "Should Be Higher" ohromí nejen hudebně, ale i zpěvem. Trochu nejistý jsem snad jen u "Soft Touch / Raw Nerve", jejíž tempo je sice chytlavé, ale příliš nezapadá do konceptu nahrávky. Třináctá deska Depeche Mode sice nepřekonala perfektní "Playing The Angel", zní však rozhodně lépe než předchozí "Sounds Of The Universe".

Radek Londin - Vypiplané i tápavé hledání smyslu (6/10)
Vztah ke kapele: Dlouhodobý, ale křiváka jsem nikdy nenosil.

"Delta Machine" je především výtvorem zkušených řemeslníků, hrajících podle léty ověřených not. Slova o albu inspirovaném deltou Mississippi chápu jen jako nutné vyplnění tiskové zprávy, protože Depešáci jsou bluesem načichlí se střídavou intenzitou už od začátku devadesátek. Střídmější a jakoby prázdnější zvuk je ve skutečnosti daleko rafinovanější, než by se na první dojem mohlo zdát. Gore i producent Ben Hillier rozumějí současnému sound designu, přitom však stále pracují se starým nadčasovým syntezátorovým nádobíčkem a citlivě udržují kontinuitu kapely. Deska má silných skladeb spíše tak na EPčko (jsou to spíš ty pomalejší), chvílemi jde o třikrát ohřívaný vývar, přesto se poslouchá o dost lépe než poněkud křečovitá snaha o progres z předchozího roztříštěného "Sounds Of The Universe". Uvědomělé smíření s temnotou mi je momentálně bližší než bombastické rozervané romanťárny jejich velkých a zásadních alb, čímž neříkám, že nebyla silnější a hlavně nápaditější. Rád bych se mýlil, ale lepší už to asi stejně nebude.

Pohled odjinud - Boris Carloff

Boris Carloff
Nové album Depeche Mode produkoval stejně jako dvě předchozí Ben Hillier. A bohužel mám pocit, že z těchto tří je nejslabší. Stejně jako kdykoliv předtím jsou DM texty založené na kontrastu vidění světa Gahana a Gora. Tentokráte jsou ale asi největší zádrhel, působí jako slabé variace na témata a texty, třeba na ty ze "Songs Of Faith And Devotion". Typické gahanovské téma hříchu a spasení je už tolikrát omleté, že opakováním vyčerpává sebe sama. I další texty působí jako vykrádačky ze starších alb ("Broken" / "Behind The Wheel") a Gorovo nevinné vidění světa se bohužel na tomto albu stává synonymem pro naivní ("Slow"). Hudebně se stalo to, co se jednou stát muselo. Depeche Mode bývali představitelem zvukového novátorství v popové hudbě. Nebáli se pracovat s elektronickými podprahovými motivy a pazvuky, které kakofonicky doplňovaly skvělé melodie, jež se zpod nánosu elektronického závoje vynořovaly nad hladinu neposkvrněné a svěží jako bájné Sirény z moře. Když si porovnáme novátorství starších alb (nekompromisnost třeba "Violatoru") s "Delta Machine", je poslední album jakousi rezignací na pokus alespoň trochu experimentovat s formátem toho, jak by DM měli znít. Ne, není to špatné album, je zde několik výborných písní ("Angel", "Secret To The End"), ale zůstává stále pachuť toho, že zde nedochází k nějaké katarzi a že prostě kapela toto album vydala, aby bylo vydáno, k němu odjeto turné a aby především potěšilo vděčné a nekriticky oddané fanoušky svou vlastní existencí. Že toto album je spíš připomínkou a triumfem toho, že kapela stále existuje, nad jejich vlastní kreativitou.

Dan Hájek - Odchylka od normálu (6/10)
Vztah ke kapele: Stálá fascinace, teď ale trošku chřadnoucí.

"Delta Machine" je pro mě podobnou pustinou jako deska "Exciter", která se pro mě osobně pomalým, jistým tempem propadá do propadliště dějin. Sice je oproti minulé "Sounds Of The Universe" kontextově vyrovnanější, náladově sladěná, ale zas se na ní nic výrazného neděje. Jako by krátkodobě uhasl plamen invence a snahy se někam více posunout. Je to taková sázka na jistotu s mnoha odkazy do minulosti a nekonečné přetavování řečeného na "Black Celebration" - ve spirálách času a momentálního rozpoložení ústřední dvojice Gore/Gahan. A ono by stačilo něco málo zvukově pošpinit, přidat záludnější rytmy a výsledek by mohl znít progresivněji, než v pouhé bluesové rezonanci. Martin svým způsobem hledal určitý kompromis v přístupu vyzkoušeném na znamenitém albu "Counterfeit2", ale do cílové mety nedorazil a nechal se zviklat teamem okolo něj; možná je načase najít nového producenta, Ben Hillier je už pro DM moc předvídatelný. "Delta Machine" je tak depešácký lehký nadprůměr s několika málo povedenými chvílemi a roztřepanou vatou.

Depeche Mode 2012
© facebook interpreta
Ondřej Michal - Všechno, nebo nic (6/10)
Vztah ke kapele: Na začátku devadesátek jsem je žral.

"Delta Machine" je v pořadí třetí album, na němž spolupracoval producent Ben Hillier. Říkám na rovinu, že stejně jako u "Sounds Of The Universe" a "Playing The Angel" i u téhle nahrávky jsem větší zalíbení hledal marně. A že jsem se snažil. Podotýkám, že byly doby, kdy jsem se dokonce považoval za depešáka. Sice se psal konec osmdesátých, resp. začátek devadesátých let minulého století, ale o to teď nejde. Těžko říct, v čem je problém. Možná v tom, že bych chtěl zase slyšet silné písničky, ale místo toho se mi dostalo silného alba. Nechápete? Hned vysvětlím. Jde o to, že deska funguje jako působivý celek. Když ji však rozřežete na jednotlivé skladby, kouzlo se vytratí. Tiskové zprávy sice s předstihem ohlašovaly návrat ke zvuku přelomového "Violatoru," ale ze strany vydavatelství šlo o tradiční dělání vln. Tak daleko kapela tentokrát nedošla. Na rozdíl od té letošní, z kolekce ze začátku devadesátých let fungovala každá skladba samostatně. A dá se říct, že to platí dodnes. Toho se tady dočkáme jenom stěží. Co se týče samotného poslechu, doporučuji poslouchat všechny písně na jeden zátah, nebo desku neposlouchat vůbec.

Jakub Malar - Pouhá recyklace nestačí (5/10)
Vztah ke kapele: Řadím je k tomu nejlepšímu z osmdesátek a devadesátek.

Kolem Depeche Mode se u nás za ty roky vytvořil takový kult, že jak je každá nová nahrávka s nedočkavostí očekávána, je pak následně euforicky přijata, aniž by byl připuštěný jakýkoliv kritický pohled. Někteří oddaní fanoušci vám možná odkývou, že nové věci sice nesahají jejich vrcholným dílům ani po kotníky, ale i tak budou každé nové album vynášet do nebes. Jenomže nejnovější "Delta Machine" není takový zázrak, za jaký je mnohými považován. Dá se říct, že každá nová deska, která přišla po roce 1997, zněla víc a víc jako ta předchozí. S "Delta Machine" je to snad poprvé, kdy nudí a nikam se neposouvají. Celou dobu čekáte, kdy přijde moment, který by vás dostal do kolen, ale ten nepřichází. Samozřejmě že se najdou světlejší chvíle jako odvážný minimalistický kousek "My Little Universe" nebo "Broken" ukazující, že jejich původní kouzlo v nich je ještě stále ukryté, ale na povrch se vynoří pouze sporadicky. Těch pár záblesků je pak vždy zastíněno unaveným materiálem, v čele se skladbou "Angel", v níž Dave Gahan zní, jako když Nick Cave zpívá rané The Human League - ne zrovna šťastná kombinace. Zkrátka na "Delta Machine" jsou Depeche Mode už jen pouhou parodií sebe sama. Fanouškové jim to sežerou a my ostatní budeme doufat, že s další deskou nám ukáží, že ještě nepatří do starého železa.


Album: Depeche Mode - Delta Machine
Průměrné hodnocení: 6,2/10
Celkový čas: 57:55
Skladby: Welcome To My World, Angel, Heaven, Secret To The End, My Little Universe, Slow, Broken, The Child Inside, Soft Touch/Raw Nerve, Should Be Higher, Alone, Soothe My Soul, Goodbye

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • :D (catmanic, 16.05.2013 19:18) Reagovat

    A ten Boris v cem jede ? :D

  • Delta (M., 17.05.2013 09:19) Reagovat

    Sranda je, že v době vzniku alb Violator nebo SOFAD (dnes legendární alba) byly i tyto hudební skvosty kritikou špiněny a dnes jsou citovány jako klenoty hudby, inspirace... SOTU dostalo minule více a dnes je více-méně říkáno, že Delta je lepší. Trochu konzistence v těch názorech by rozhodně neuškodilo. :-) Mimochodem v makru je zmiňováno, že deska se musí poslouchat jako celek, pak je výborná... No to považuju spíš za plus než mínus. Mně naopak takové desky chybí. Lidi sice dneska poslouchají (pokud se to tak dá vůbec nazvat) hudbu jinak, ale pro mě je právě tento aspekt alba obrovským plusem a jsem za to rád. Navíc DM stejně nikdy nebyli rádiovou kapelou, takže co klást důraz na "singlovost" je ensmysl - to ať dělají jiní. DM jsou jinde a nepotřebují se tlačit do toho balastu co jse slyšet ze všech stran. Koneckonců podívejte se na obří koncerty, které aktuálně jednou Evropou - oni žádnou masovou podporu (médií) nepotřebujou. Dělaj prostě kvalitní muziku a koncerty jsou nabité takovou energií, že nepotřebují žádný kabaret a už vůbec né se podbízet.

    • Re: Delta (john, 17.05.2013 13:00) Reagovat

      Violator mal takmer vsetko kladne recenzie aj v dobe vydania,okrem Rolling Stone, ale ten sa kopol velakrat aj v pripade jedneho klasickeho albumu spevacky Joni Mitchell.

    • Re: Delta (Mirxon, 19.05.2013 17:40) Reagovat

      Přesně tak... za ty roky, které DM sleduju a poslouchám, musím přiznat, že moje bezmezná nekritičnost jaksi kompletně odplula kamsi do pozadí, ale musím taky podpořit zde vyřčený názor, že si velmi dobře pamatuju doby, kdy na čerstvě vydaným albu někteří rádoby hudební kritici nenechali nit suchou a třeba o takových legendárních hitech jako např. Personal Jesus se tenkrát vysmívali coby hloupým pokusům o elektronické boogie počátku 90.let

  • nic moc (Av, 17.05.2013 09:34) Reagovat

    Považuju se za dost oddaného fanouška DM, ale tahle deska mě zklamala. Průměr, nuda, šeď. Kdyby to aspoň mělo nějaký rytmus...

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Pohled do českých hitparád - 29. týden 2021
Olivia Rodrigo znovu přebírá vedení v albovém žebříčku, na paty jí šlapou Maniak a DJ Wich Minulý týden jsme v komentáři českých hitparád oslavovali nové vítěze v rádiové i albové části. Tentokrát se do čela vracejí šampioni zpřed dvou týdnů - Coldplay dobývají s hitem "Higher Power" celkově třetí prvenství,... čtěte zde
Vydáno: 29.07.2021 08:00 v sekci Novinky | České hitparády
4
Zrní, Střecha Radost, Praha, 26.7.2021
Naživo: Zrní - pokaždý je jiný aneb Jak kapela z Kladna oslavila svoje dvacetiny i přes vrtochy počasí Zrní slaví tento rok dvě desítky let existence a to je velký důvod k oslavě. Slaví se sice jinak, než bylo v plánu, to ale kapelu, která se svými fanoušky udržuje pevné pouto, nemohlo rozhodit. Koncert byl kvůli předpovědi... čtěte zde
Vydáno: 28.07.2021 14:12 v sekci Naživo
0
Nové desky 29/2021 - od Anne-Marie přes Jacksona Browna po Johna McLaughlina
Nové desky 29/2021 - od Anne-Marie přes Jacksona Browna po Johna McLaughlina Závěr července nabídne anglickou zpěvačku Anne-Marie, jazzrockového matadora Johna McLaughlina, jeho country-rockového kolegu Jacksona Browna, neosoulového Leona Bridgese, americkou zpěvačku Ledisi, folkového písničkáře Joshuu Radina,... čtěte zde
Vydáno: 28.07.2021 08:00 v sekci Novinky | Nové desky
1
Tomáš Fiala - Jsme rádi, že jsme naším festivalem naplnili slova Brutal Assault novým významem
Rozhovory: Tomáš Fiala - Jsme rádi, že jsme naším festivalem naplnili slova Brutal Assault novým významem S Tomášem Fialou z agentury Obscure Promotion jsme se sešli na jejich první letošní akci, minifestivalu Obscure Mosh v pražské Modré Vopici. Měsíc před začátkem skromnější verze Brutal Assaultu, pro letošek nazvané Josefstadt, byla... čtěte zde
Vydáno: 27.07.2021 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
Måneskin - Teatro d'Ira: Vol. I 8/10
Recenze: Måneskin albem "Teatro d’Ira: Vol. I" dokazují, že Eurovize může zrodit opravdovou hvězdu Soutěž Eurovision Song Contest nepřinesla mnoho vítězů, jejichž tvorba by zaujala i české posluchače, vůči této písňové přehlídce často skeptické. Šampioni letošního ročníku, římští rockeři Måneskin, se však brzy po... čtěte zde
Vydáno: 26.07.2021 00:00 v sekci Recenze
31
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Depeche Mode připomenou éru desky "Ultra" výpravným singlovým boxem (24.07.2021 12:31)
- Video: Taneční variace Sergeie Polunina na "In Your Room" od Depeche Mode bere dech (28.05.2021 11:49)
- "The Third Chimpanzee" Martina Gora se dočká i své remixové podoby (24.05.2021 16:31)
- Minirecenze: Martin Gore na "The Third Chimpanzee E.P." reflektuje temnou současnost (11.02.2021 11:30)
- Nové desky 4/2021 - od Weezer přes Accept po Stevena Wilsona (02.02.2021 15:30)
- Video: Martin Gore v klipu "Howler" kritizuje současnost pohledem šimpanzů (29.01.2021 14:09)
- Martin Gore na leden chystá épéčko "The Third Chimpanzee" (18.11.2020 13:06)
- Video: Boris Carloff ON AIR: Vintage mikrofony jsou jednou z nejlepších investic (06.11.2020 08:58)
- Nové desky 25/2020 - od Depeche Mode přes Haim po bokovku Chestera Benningtona (01.07.2020 08:00)
- Film "Spirits in the Forest" Depeche Mode vyjde i fyzicky (06.03.2020 11:22)

ALBUM TÝDNE 30/2021

Måneskin
Teatro d'Ira: Vol. I

Soutěž Eurovision Song Contest nepřinesla mnoho vítězů, jejichž tvorba by zaujala i české posluchače, vůči této písňové přehlídce často skeptické. Šampioni letošního ročníku, římští rockeři Måneskin, se však brzy po triumfu stali senzací mnoha hitparád. Jejich album "Teatro d’Ira: Vol. I" za pozornost jednoznačně stojí.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 29.07.
D.Y.K. (S-Klub Open Air, Olomouc)
Út 03.08.
D.Y.K. (Zámecké nádvoří, Pardubice)
St 04.08.
D.Y.K. (Biskupský dvůr, Brno)
Čt 05.08.
D.Y.K. (Biskupský dvůr, Brno)
St 18.08.
Bright Eyes (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
So 21.08.
Billy Barnan (SK) (Střecha Radost, Praha)
Út 24.08.
Matthew Mole (JAR) (Střecha Radost, Praha)
St 01.09.
Warmduscher (UK) (Café V lese, Praha)
Čt 09.09.
Mighty Oaks (DE) (Rock Café, Praha)
Pá 10.09.
Pigeon John (US) (+XL the Band (CAN)) (Café V lese, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Miley Cyrus Coldplay Metallica Lady Gaga Kryštof Madonna Imagine Dragons Ewa Farna BTS Foo Fighters Queen Britney Spears Marpo Taylor Swift Pokáč The Weeknd Billie Eilish AC/DC Mirai Vypsaná fiXa
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2021 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver
Zavřít reklamu