Ošidné téma, tyto legendární písničky, tedy co se týče jejich výběru. Objektivně ale musím, uznat, že ačkoli byly dvě skladby diskutabilní, mé obavy se tentokrát nevyplnily a dramaturgové žádný vyslovený přehmat nepředvedli. Nesoutěžní část odpálily společnou písničkou tentokrát pouze holky. Ačkoli Abbu jsem nikdy moc nemusel, "Mamma Mia" byla v jejich podání vcelku vkusným úvodem. A docela jim to společně i sedělo. Ani pánové se nenechali zahanbit a svojí verzí "She Loves You" od The Beatles holky poprvé a naposled v tomto večeru trumfli. Hlasy jim ladily ještě o fous lépe a především měla jejich písnička skvělý náboj.

Soutěžní část otevřel Adam Kukačka s "Lady Karneval" Karla Gotta a podal takový standardní výkon, kterému se dalo jen těžko něco vytknout. Zpívá pořád stejně dobře, stále výborně frázuje, i když trošku jinak než samotný Gott, což se mi někde líbilo a někde mi to šlo proti srsti, a bohužel mu pořád zůstává i šíleně prkenný pohyb, který opět ostře kontrastoval s tanečnicemi okolo něj.

Tereza Mandzáková překvapila výběrem "Angels" Robbieho Williamse. Ne že by ji nikdy nezpívala ženská, ale verze, které nazpívaly Jessica Simpson nebo Beverley Knight, byly dosti odlišné, první jmenovaná i naprosto otřesná. Tereza daleko více ctila originál a přitom jí opět vtiskla něco svého, co ji odlišilo. Snad poprvé, i přes zaváhání v druhém refrénu, jí opravdu dobře zafungovaly výšky, takže výsledkem byl výborný výkon, stejně jako v minulém kole.

Když jsem tentokrát slyšel Martina Šafaříka, mám pocit, že pánové začali nějak stagnovat. Martinovi tentokrát někdo podstrčil "You Give Love A Bad Name" od Bon Jovi a stejně jak říkala porota, musím konstatovat, že jeho vystoupení bylo sice dobré, ale vlastně děsně ploché. Hlasově de facto nic nového nepředvedl, to staré pomalu přestává stačit a hlavně tomu chybělo více poloh a nálad.

Kristína Debnárová byla po vyřazení Virgínie takový můj tajný tip na vyřazení, a když jsem slyšel, že bude zpívat "Believe" od Cher, hraničilo to už téměř s jistotou. Nicméně Kristína mé očekávání doslova rozprášila, když zvolila pomalou a efektů prostou verzi Elly Henderson z britského X Factoru. Nutno říct, že jí všem, včetně mě samotného, vyrazila dech. Ukázala ve svém projevu neskutečnou sílu i hloubku a skvělý hlas, který mi v některých momentech připomněl Jewel. Bez sebemenšího zaváhání předvedla zřejmě nejlepší výkon večera a velký progres.

V lehké mizérii kluků pokračoval i Jaroslav Smejkal. Zvolil "Every Breath You Take" od The Police a zřejmě si naservíroval příliš velké sousto. Jasné, nemůže se porovnávat se Stingem, na to je příliš jiný, ale přes to si trošku dovolím ho srovnávat. Výborné byly sloky, ale ve chvíli, kdy došlo na refrén, bylo to až moc přetažené. Takové to chrčení v porovnání se sametovým ##Stingem#X# celou písničku děsně shodilo.

Sabina Křováková je taky originál, ovšem v případě "The Show Must Go On" od Queen jako by byla naprostý opak Jara Smejkala. Zatímco u ní byly sloky dosti tristní, refrény se jí tentokrát povedly par excelence. Ačkoli se mi porotci snažili namluvit, že si to pojala po svém, mně se její přezpívávání, nepravidelné frázování a rytmické chybky vůbec nelíbily. Jako by vůbec nevěděla, co se za tím textem skrývá. Naopak v refrénech ubrala trošku na svém obvyklém řevu a mělo to šmrnc, přesnou dávku originality a výborné napětí.

Opět neskutečně těžkou písničkou se snažila zabodovat Veronika Stýblová, která si vybrala "Vyznanie" od Mariky Gombitové. A povedlo se jí to. Na rozdíl od porotců bych jí nevytkl zhola nic, pouze výběr samotné písničky. Už od Veroniky nechci poslouchat osmdesátá léta. Chtěl bych od ní slyšet něco moderního, něco ve stylu Robyn nebo Ellie Goulding. Pravda, ty určitě nespadají do kategorie legend, ale i tak i přes nespornou kvalitu jejího zpěvu mě prostě začíná její výběr nudit.

Problém s výběrem jsem tedy rozhodně neměl v případě Štefana Pčelára, ačkoli - Pink Floyd super, ale daleko větší bourák by byl, kdyby si od nich vybral nějakou jinou písničku než "Wish You Were Here". Z kluků byl zdaleka nejlepší, ale i tak holkám nestačil. Asi nejvíce mu uškodila zkrácená verze, kterou někdo naprosto tragicky poskládal. Takže zpěv, projev, včetně hraní na kytaru a tomu přidružených věcí, byly docela fajn, ale výsledek až tak famózní nebyl.

Celkové hodnocení tohoto kola je velmi jednoduché. Za prvé: Díky tomu, že už tam nebyl slabší zpěvák, bylo to jedno z nejlepších kol vůbec. Za druhé: Holky tentokrát doslova převálcovaly kluky. Za třetí: Je velmi těžké rozhodnout, kdo by měl vypadnout. Pokud mám na někoho ukázat, asi by to byl tentokrát Adam Kukačka. Hlasování porotců bylo trochu nejasné, jestli jsem něco nepřeslechl, vyjádřil se pouze Paľo a Ondřej - první jmenoval Jaroslava Smejkala a druhý Terezu Mandzákovou. Diváci se nakonec ztotožnili s Paľem Haberou a nejméně hlasů poslali Jaroslavu Smejkalovi. Toto vyřazení vzhledem k jeho originalitě a hlasovým dispozicím bylo i tak velmi překvapivé a a také nesmírně emotivní a plné slz snad od všech zúčastněných - od poroty přes soutěžící až po moderátory. Něco podobného pamatujeme snad pouze z první řady Česko hledá SuperStar.