Bobby Womack je v kategorii soulové muziky osobností, která se hřeje v relativním popředí řádově už desítky let. Womackův životopis alespoň kariéře postupně se vyvíjející hvězdy odpovídá. Jako syn starého Womacka, kytaristy a zpěváka v lokálním clevelandském baru, založil v raných padesátých letech už ve věku, který by se dal spočítat na prstech, se svými sourozenci gospelovou kapelu Womack Brothers. Klíčovým momentem pro další vývoj bylo setkání s kapelou Soul Stirres, potažmo jejich lídrem Samem Cookem, který byl pro Bobbyho napřed velkým učitelem, později spoluhráčem a hlavně životním přítelem. Propojení s Cookem, vlastníkem vydavatelství SAR records, přineslo počátkem šedesátých let i první studiovou zkušenost pro Womack Brothers, později přejmenované na The Valentinos. Přichází první hit Womackovy kariéry - "Lookin' for a Love" /1962/ (tím také recenzované DVD začíná), nedlouho na to světlo světa spatřuje píseň "It's All Over Now" (ani ta nechybí na DVD), později přejata a proslavena Rolling Stones. Po tragickém zavraždění Sama Cooka v roce 1964 ztrácí Womack místo kytaristy v jeho kapele, po několikaletém hledání a střídání spoluprací s Arethou Franklin, Ray Charlesem, Jimi Hendrixem, Wilson Picketem a mnohými dalšími, se koncem šedesátých let Womack staví opět na vlastní nohy a následuje nová vlna velkých hitů: "Woman's Gotta Have It" (také zahrnuta v koncertním DVD), "Daylight", "Stop on Boy", "Across 110th Street"..., s tím se rozrůstají i řady těch, kdo zařazují jeho písně do svých repertoárů, za všechny sem patří Janis Joplin, Leon Russell či Ron Wood.

Po odmlce způsobené šoky napřed ze smrti bratra Harryho, posléze čtyřměšíčního syna Truthe (jemuž věnoval desku "Roads Of Life"/1979/) vychází jedno z jeho nejslavnějších Womackových alb "Poet" /1981/ a "Poet II" /1984/ (na recenzovaném DVD zastoupené skladbou "Love Has Finally Come At Last"), za která roku 1984 obdržel cenu ("Britains Blues & Soul") nejlešího zpěváka, skladatele a performera. Osmdesátá léta pro Womacka současně znamenají vstup do bran "moderního" popu, soulové, případně R&B kořeny jsou na nahrávkách čím dál méně rozeznatelné, což je nakonec vidět i na písni "Harlem Schuffle" ze spolupráce s Rolling Stones na albu "Dirty Work". Ke kořenům gospelové hudby se vrací až v roce 1999 s albem "Back To My Roots", které je mnohými považováno za Womackovo nejlepší album současnosti.

Koncertní nahrávka "Soul Seduction Supreme" (přibližně třicátá v pořadí), která v prvním roce nového tisíciletí zažívá reedici na DVD, pochází z roku 1994, tedy z období, kdy je Womack více než v původních vodách R&B muziky pokrk ponořený v uhlazeném, líbivém, vymydleném "soul popu". Písní věrných soulovému gró je na DVD poskromnu; části, které nad tuto pomyslnou hladinu vyčnívají, jsou skryté spíše za jednotlivými momenty ve skladbách - ve zrytmizovaném středu ploužáku "Woman's Gotta Have It", výtečných zpívaných duetech s Alltrinnou Grayson ("Harry Hippie", "Love has Finally Come At Last"), případně rozdivočelém saxofonovém sólu v "Inherit the Wind". A je tomu škoda. Kdyby se nadějný začátek v podobě sešlapané dechařské vypalovačky "Lookin' For a Love" či již zmiňovaného "It's All Over Now", udržel déle a nesklouzl k nekonečně rozvleklým polorozteklým tvarům písní "I Wish He Didn't Trust Me So Much" nebo "How Can It Be", odpovídal by výsledný tvar "Soul Seduction Supreme" více mediální ikonce, která je jménu Bobby Womacka obecně přisuzována.