Rakouský elektronický projekt Tosca, za kterým už od roku 1994 stojí dvojice Richard Dorfmeister a Rupert Huber, by šlo jednoduše odmávnout s tím, že v podstatě od druhého alba "Suzuki" nic nového nepřináší. To je sice pravda, ale rozhodně se nedá říct, že by následující nahrávky byly vyloženě špatné. Ta nejnovější nese název "Odeon" a je už šestou v pořadí. Oproti předchůdcům je mnohem písničkovější a je na ní místy poznat snaha tvůrců o temnější zvuk (ale opravdu pouze místy). Pokud novinku porovnáme s předešlou nahrávkou "No Hassle", přibylo na "Odeon" více vokálů a prvků navozujících noční atmosféru a naopak téměř vymizely jazzovější prvky.

Co albu nejvíc podráží nohy, je nesoudržnost. Víc než jako kompaktní záležitost "Odeon" připomíná sbírku nápadů, singlů. Celek působí, jako by pánové postupně natáčeli skladby, a když jich měli dostatek, prostě je poskládali za sebou a vydali. Pouze úvodní ambientní akordy se zvuky ptáků "Zur Guten Ambience" připomínající ranní vstávání a závěrečná "Bonjour" jsou příjemně koncipovány jako dvě složky, které nahrávku pěkně rámují. To, co se děje uprostřed, je sled nevyrovnaných kompozic. Velký vliv na jejich jednotlivou kvalitu pak má výběr vokalistů, který v tomto případě není vždy přesvědčivý.

K těm povedeným patří triphopová "What If" s jemným vokálním pohlazením belgické zpěvačky Sarah Carlier. Vokály jsou postaveny na opakující se lince s akustickou kytarou lehce připomínající "Teardrop" od Massive Attack (tím ale veškerá podobnost končí). Ideální sexy hudba pro líné deštivé odpoledne a je škoda, že je jedinou spoluprací Toscy a Sarah. Zdařilá je také skladba "Stuttgart", které svůj hlas propůjčil brazilský zpěvák Lucas Santtana, a zní jako letní mix The Orb a Primal Scream. Naproti tomu k těm méně zdařilým patří nahrávky s nashvillským J.J. Jonesem. Zatímco "Jay Jay" je neúspěšným pokusem přiblížit se Depeche Mode (i když je mi jasné, že to nejspíš nebyl záměr), "In My Brain Prinz Eugen" je díky lehce dýchavičným přetaženým vokálům a ne zrovna podařené hudební složce jednoduše nejslabším místem nahrávky. Myslím, že zrovna tady je vidět ona (vcelku legrační) snaha o temnější zvuk.

Je potřeba ocenit snahu tvůrců hledat nové cesty, v tomto případě vedoucí skrze spolupráce s neokoukanými zpěváky. Mám ale pocit, že se spíše Tosca přizpůsobovala zpěvákům a ne naopak, díky čemuž se vytratila konzistence a také flow, který vás nutil předchozí desky poslouchat vcelku, protože tak fungovaly nejlépe. V případě "Odeon" budete ale nejspíš některé písně přeskakovat.

Zdali novince prospěje živé provedení, se budete moct přesvědčit na vlastní oči a uši 29.4. v Lucerna Music Baru, kde Tosca vystoupí v rámci oslav 22. narozenin Radia 1.