© Michal Hanisch
Matěj: Když to hodně zjednoduším, to rozdělení je podle toho, kdo v kapele nejvíc pracuje. Roman, Pavel a já se o ni nejvíc zajímáme, kam ji posunout, s kým udělat rozhovor apod. Vašemu kytaristovi Oldovi Krejčovsovi se teď poprvé podařilo na desku propašovat svou písničku "Realistic Romantics". Matěj: Ano, Olda napsal ten riff, ze kterého píseň vychází.
Monkey Business...
...je přední česká hudební skupina hrající převážně pop a funk. Společně s J.A.R. je hlavním projektem multiinstrumentalisty a producenta Romana Holého. Skupina se dala dohromady na začátku roku 1999, ve složení Matěj Ruppert, Roman Holý, Olda Krejčoves, Pavel Mrázek a Martin Houdek. Tonya Graves se ke kapele připojila na druhé studiové desce "Save The Robots". Monkey Business vydali za dobu své existence sedm studiových alb, poslední deska "Happiness Of Postmodern Age" vyšla 8. března 2013, poprvé u labelu Supraphon.
Pavel: Jak kdo, třeba Matěj, který nemá děti, může být romantik úplnej. Ale pro nás, co děti máme, se už ta romantičnost kříží s tlakem reality. Člověk už nemůže jenom koukat do dálky a vymýšlet kraviny. I když oproti člověku, co musí chodit denně do práce, máme možnost snít pořád větší. Protože nechodím denně do práce, mám sice čas, ale děti mi to trochu hatěj (smích). Ve vašich textech se poměrně často vyskytují slavná jména - výčet kytaristů v "Amp on 11", Michael Jackson v "MJ Is 50", na novém albu zmiňujete Billa Warda a Bryana Ferryho. Nechcete náhodou, aby si vás zmiňovaní muzikanti všimli?
© Roman Černý
Matěj: Ano, je to legrace z kytaristů, že hrajou strašně nahlas a pořád všude cpou svoje sóla.
Pavel: Ale v případě Bryana Ferryho je to naopak, to je náš velkej oblíbenec, a proto jsme ho chtěli zamontovat do písně, která je takové srovnání našeho života za komoušů a jeho kariéry. Je to taková osobní, generační věc. Tenhle song jste spolu se Supraphonem vybrali jako singl, myslíte, že má šanci nalákat mladé posluchače? Pavel: Takhle my neuvažujeme. Když chceš nalákat mladý lidi, musíš znít jako Katy Perry nebo Rihanna. Musí to být otravný a patetický. Hodně přepíčený. Vystrkování poprsí a prdele.
Matěj: A když je to v češtině, tak tam musej být křídla nebo plameny. Nebo mýdla (smích).
Roman Holý o videoklipech
Romane, jak to, že zvládáte s Mankáčema točit tolik klipů, zatímco poslední klip J.A.R. vznikl před sedmi lety? Je to tím, že MB spolu pořád tráví poměrně dost času, vznikají nápady a chuť je realizovat. Pavel i Matěj u filmu pracovali, Ondra s Tonyou jsou herci. Jsme zkrátka filmoví nadšenci. J.A.R. se schází párkrát za rok na koncertech a na moc přesahu už po těch letech nezbývá energie. Který klip Monkey Business je tvůj nejoblíbenější? Asi "Save The Robots". Dostali jsme tenkrát na něj dvě stě tisíc a já slíbil na firmě, že to bude stát za to. Neumím si představit žádnou kapelu, která by uměla ty peníze zodpovědněji použít.
© Michal Hanisch
Pavel: To je schválně, s Romanem jsme řešili, že to tam nedáme, aspoň se bude každej ptát.
Matěj: Takže to poznat nemůžeš, protože ti to musíme říct. (smích)
Vráťa Šlapák o textech
Součástí bookletu jsou svérázně přeložené texty ve stylu českých básníků, se kterými si dal práci dvorní textař Monkey Business Vráťa Šlapák. Můžete v nich najít takové lokální perličky jako "Odkud mi voláš? Z nějaký budky v Berouně," z originálu "Where are you calling from? A booth in the Midwest." Vráťo, proč sis s překladem dal takovou práci? A co ti dělalo největší problém?
Vždycky jsme cítili touhu přiblížit sílu a nenucený humor našich textů i těm fanouškům, kteří se po večerech věnují jiným věcem, než je zrovna studium angličtiny. Bohužel, když jsme otrocky přeložili do češtiny idiomy, cockney slang, reálie a jiné oříšky, kterými zahlcujeme sloky našich písní, většinou to moc neházelo. Po letech utrpení jsme konečně přišli na to, že se těch textů až zas tak držet nebudeme a spíše se pokusíme přiblížit náladu a význam jednotlivých písní, nejlépe s přispěním poetiky velikánů naší literární historie. Pak samozřejmě vyvstal jiný problém - najít básníky natolik charakteristické, aby se jejich styl dal alespoň částečně rozeznat. Výsledek ať posoudí jiní.Pavel: To bys mě měl vidět, když jsem sám doma a lezou tam po mně psi a kočky.
Matěj: Tos měl ale vždycky, to není věkem. Prostě nenávidíš zvířata. (smích)
Pavel: Ne, já mám rád zvířata, ale v lese. V hledáčku kulovnice (smích). Ono se to týká toho, že jsme v kapele pozdní otcové. V sedmatřiceti jsem měl první dcerku, a pak se všechno změnilo. A to je právě to dilema pankáčů v klipu, že jestli jsi byl předtím nějakej drsnej, ty děti to v tobě zlomí. Ale v textu je to naopak, až budu starší, budu drsnější.
Matěj: Mě napadl jeden zpěvák, kterej to celej život strašně řešil.
Pavel: Dan Hůlka? (smích)
Matěj: Já myslel Karla Gotta. (smích)
Pavel: To je pravda. Ten aspoň někoho zplodil, ale Dan Hůlka si ještě ani nenašel holku. (smích)
Matěj: Každopádně, já tu krizi právě hodlám překlenout právě tím, že si pořídím dítě.
© Roman Černý
Matěj: Taky už máme natočenej klip s Ivanem Trojanem, Kristýnou Liškou Bokovou a Karlem Heřmánkem, ten bude na "Up To Speed Now". A plánujeme ještě minimálně další dva.
Ivan Mládek o Monkey Business
Jaký máte vztah k Monkey Business a jak se vám s nimi spolupracovalo? Mám k nim nádherný vztah. A k Matěji Ruppertovi obzvláště, jeho rodiče dvacet let spolupracovali s naším panoptikem v televizi. Podle Matěje není nikdo, kdo by vás neměl rád. Znáte tedy někoho, kdo vás nemá rád? Moje manželka, Mrázek, Kalhous, Marek, Plačková, manager Hanzlíček, Zeman, Škromach, Putin... tak to si dělám legraci, prostě jsem na tom stejně jako všichni profláklí komedianti. I ty největší a nejpyšnější hvězdy, kolik mají fandů, tolik mají i těch, co je nesnáší. To je takřka přírodní zákon. Herci a zpěváci registrují jen ty, co za nimi chodí s památníky, o těch, co u televize skřípou zuby, nemají většinou ani tušení. A ke všemu tyto dvě skupiny konzumentů jsou jen malou částí populace. Většina obyvatelstva se o herce a zpěváky nezajímá vůbec a nezná nás. Schválně si zajděte na nějaké fotbalové utkání a udělejte mezi diváky sondu.
© Michal Hanisch
Pavel: Ale tam se zase stane to, že místo nás od půlky vystoupení jede reklama. Půl roku se řeší, že bude pětiminutový medley, aby to bylo jiný, ale přijde pokyn z velína a následuje dementní spot.
Matěj: Ano, na hudebních cenách. Ceny se nedělají kvůli těm, co hudbu dělají, ani co ji poslouchají, ale kvůli tomu, aby mohla televize vyplnit čas mezi reklamama. A největší propad je vidět v Andělech. Já už jsem je kritizoval někdy před deseti lety, ale zlatý časy Michala Horáčka. Dneska se mu strašně omlouvám, že jsem tehdy něco říkal.
Pavel: Třeba jak tam hrála Doga nebo Gunčíková. To je fajn na zábavu, ale proč lezou do televize?
Matěj: Ale myslím, že z nás nehovoří zhrzenost, protože jsme vždycky byli Andělama velmi oceňovaní. Takže kdybychom tu cenu třeba za rok nebo za deset let vyhráli, tak bych si jí zase rád vážil.
© Roman Černý
Matěj: Nejstrašnější je, když se něco jmenuje unplugged. To spočívá v tom, že stejně mají všichni zapojený nástroje, akorát hrajou zvadlejc. Ale samozřejmě jsou unpluggy, který nás bavěj, třeba Duran Duran nebo George Michael, mě bavili i Take That. Ale v zásadě je to o tom, že chceš lidem něco nabídnout, akorát nemáš dost fantazie.