Buty patří mezi několik málo českých kapel, jejichž desky se prodávají opravdu dobře a také bez problémů dokáží vyprodat velké koncertní haly. Na svém triku mají nejen spoustu hitů, ale také i mnoho skladeb, které by daly označit přinejmenším za "podivné". Přesto (nebo právě proto) mají velkou fanouškovskou základnu, jimž se jejich hudební úlety líbí, a kteří se na ně vyloženě těší. Ty všechny mohu uklidnit - na nové desce "Normale", která vychází v pondělí 10. prosince, najdou jak hity (i když ne moc), tak právě i tu druhou stranu jejich tvorby.

Album je také dost zvláštní v tom, že je víceméně koncepční, neboli jak se dozvíte z promomateriálů - "jako červená nit se deskou prolíná romská tématika". A zatímco většinou promomateriálům není radno co věřit, v tomto případě rozhodně nelžou. Romská tématika "Normale" prostupuje totiž docela fest. Nejenže po hudební stránce mnohde jdou cítit ozvěny typické romské melodiky, i Pastrňák zpívá mnohdy trošku lámanější češtinou s typickým cikánským hlasem, no a ty texty... Jak členové kapely někde uvedli, chtěli prostě jen popisovat skutečnost, aniž by chtěli někoho kritizovat či naopak bránit, což je v případě tohoto ožehavého tématu asi ta nejlepší možná cesta. Jakkoli texty But nikdy nebyly jen nevýznamným doplňkem hudby, na téhle desce tvoří její velkou část a jsou důležitější než dříve. Je z nich poznat, že Patrňák a spol. příslušníky tohoto etnika znají poměrně dobře, však taky jsou z Ostravy, a s texty se vypořádali skutečně velmi dobře a přitom nevšedně. Abych dlouho nechodil okolo horké kaše, jeden vám nabídnu kompletní, a to ke skladbě "Žeróm", protože je téměř geniální ve své popisné jednoduchosti, zároveň kontroverzní a přitom pravděpodobně pravdivý: "Včera před svým domem potkal jsem se s Rómem / po tom střetu jaksi měl jsem prázdné kapsy / já mu říkám hrome, vrať mi to milý Róme / než udělal jsem za tou větou tečku, už jsem jich tam měl celou smečku / já vím, že kradou aji bílí, ale bohužel právě v této chvíli to bílí nebyli / kdybych nebyl skautem, přejel bych je autem / ale že lovím bobry, vím, že Róm je dobrý / vím, že Róm je."

Všechny písničky na desce sice nejsou o Romech a s Romy, ale povětšinou ano. Po hudební stránce jsou to typické Buty, tedy překvápko na každém rohu. Pilotní singl "Duj duj duj" je hitovka jak vystřižená, některé písničky mají dost blízko k rocku jako třeba skvělá "Láska z bruslaku" nebo i dokonce k blues v písničce "Rak", ve které si kapela vypůjčila několik slok ze skladby "Slavíci z Madridu" a přitom to působí jako jednolitý celek. V závěru téhle písničky se mimochodem vyřádili i po instrumentální stránce, který mi připomíná představovování jednotlivých nástrojů jako u "Tubular Bells" Mika Oldfielda (jen bez toho představování...). Největší úlety ale najdete pod čísly devět, jedenáct a dvanáct. Devítka s názvem "Totále" je regulérní tucka se zkresleným zpěvem ala Cher, ale aranžmá je samozřejmě typicky butovské - nutno slyšet. Poslední dvě skladby, "Pojdem si ja na cintorín" a "V Přívoze" - jsou zase nefalšované cimbálovky, z nichž první je dokonce lidová písnička. Prostě hudební guláš, jaký umí uvařit jen Buty.

Na "Normale" Buty opět ukázali, že nemají žádné žánrové hranice, které by s gustem nepřekročili. Texty jsou opět vtipné a výborné, jen je člověk musí brát jako popis skutečnosti a ne je vztahovat nějak negativně, jak určitě nebyly myšleny. Jen hity jako "František" či "Nad stádem koní" tady nenajdete, což je částečně škoda. Ale fandové si určitě i tak přijdou na své.