V červnu roku 1999 zde Vanessa Mae byla poprvé, její návštěva se tenkrát povedla, a proto se k nám tato houslistka ráda vrátila. Její evropské turné "The Tour For Change" propaguje zatím poslední album "Subject To Change", které se u nás už stalo platinové, čímž byla sama Vanessa mile překvapena, jak prozradila v při jednom z mnoha hovorů do publika. Nebyla nachystána žádná předskupina, celý večer v pražské Paegas Aréně tedy patřil Vanesse a doprovodnému ansáblu.

Doprovodná skupina byla sestavena z klávesisty, hráče na basovou kytaru, hráče na elektrickou a akustickou kytaru, bubeníka a perkusionistu v jedné osobě. V některých skladbách vypomohli se zpěvem vokalistky Vikki a Sarah, smyčcovou sekci obsadil Karlovarský smyčcový orchestr. S malým zpožděním po čtvrt na devět začal koncert, který byl rozdělen na dvě hlavní části. Vanessa Mae střídala jak pomalé skladby, tak skladby, které byly nabité tanečními rytmy, které byly výraznější než na studiových nahrávkách. Občas byl dán prostor pro sóla jednotlivých členů doprovodné skupiny, Karlovarský symfonický orchestr zněl jen lehce na pozadí a občas se úplně vytrácel.

Nosnou linii koncertu byla prezentace alba "Subject To Change", ze kterého zaznělo deset skladeb, tedy bylo přehráno téměř celé. Oproti tomu z debutu "The Violin Player" zazněl jen hit "Toccata And Fugue In D Minor" a deska "Storm" byla zastoupena šťastnými sedmi kousky. Koncert však odpálila úprava fanfár "Pochodu Monteků" z opery "Romeo a Julie". Pak už však přišla prezentace "Subject To Change", mezi skladbami se objevily "Picante", "Solace" a "Night Flight". Ve zpívaných blocích zazněly skladby "White Bird" (aktuální singlík) a "I'm A Doun" (skotský tradicionál z alba "Storm"). První blok vrcholil skladbami "(I) Can, Can (You)" ("Storm"), "Toccata And Fugue In D Minor" a titulním opusem alba "Storm". Po přestávce Vanessa začala francouzsky zpívanou skladbou "Embrase Moi (You Fly Me Up)" ("Storm"), později přidala neméně povedenou popěvkovou popovkou "Love Is Only A Game" ("Subject To Change").

Publikum se zpočátku chytalo jen na rychlejší skladby, ve nichž Vanessa excelovala na své housle, které během koncertu střídala jako na běžícím pásu, dokonce v opusu "Hocus Pocus" ("Storm") zvládla během minuty vystřídat dvoje housle. Druhá část koncertu se nesla v dramatičtější změně temp a povedeným kouskem byla kulturní vložka bubeníka, který si při skladbě "Bach Street Prelude" přinesl na pódium všelijaká cingrlátka, bouchal jimi o pódium, hopsal okolo Vanessy a hrál třeba na různozvučné trubky z plastu, prostě sranda, která pobavila snad každého. Koncert pak vrcholil se skladbami "Yantra", "Laughing Budha" a "Destiny" (všechny "Subject To Change"), kdy to už v hale pěkně vřelo. V přídavcích byly zopakovány skladby, které již jednou zazněly. Vanessa vždy odehrála jeden song, a pak se vytratila v zákulisí. Nejprve to byla tanečnější úprava "White Bird", poté "Storm" a na úplný závěr koncertu "Destiny", kterou Vanessa částečně odehrála v publiku. Pak přišlo rozloučení a koncert byl u konce.

Vanessa Mae během celého koncertu sršela energií, po pódiu běhala sem tam, trochu mi to připomínalo naší Heidi Janků za mladých časů. Housličky ji hrály nádherně a premiéra zpěvu Vanessy na českém koncertu byla vydařená, žádné zaškobrtnutí se nekonalo. Vždy po určitých blocích chvilku povídala do publika zajímavé věci, takže jsme se dozvěděli o jejím překvapení nad platinovou deskou, o tom, že je u nás ráda (poděkovala nám v nádherné češtině), prostě byla milou průvodkyní celým večerem. Každý musel odcházet z koncertu spokojený, Vanessa byla okouzlující a na každém musela zanechat část svého umění, veselé nálady a radosti hry na její oblíbené housle.

Vanessa Mae, Paegas Aréna, Praha, 5.12.2001