Dvacet nejlepších domácích alb roku 2012 (5-1)

Také letos jsme se ohlédli za skončeným rokem a nabízíme vám definitivní přehled toho nejlepšího, co nám rok 2012 v hudbě nabídl. Dvacet domácích desek, které prostě musíte slyšet, dvacet alb, u kterých se rozhodně nebudete nudit. Tady je nejlepších pět desek minulého roku podle musicserveru!

© facebook interpreta

20 - 16 | 15 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1

---

5. místo: Ektor & DJ Wich - Tetris

"Wich opět nepřekvapil tím, že dokázal znovu překvapit, jak umí stále znít nově, neoposlouchaně, různě, ale stále skvěle. Ektor zas dal takovou nálož slov, že už není pochyby, že patří mezi top rappery."
-- Petr Doupal

profil interpreta | informace o albu

Ektor vás může srát, nebo ho můžete milovat, ignorovat ho však nemůžete. Když se přidrzlý rapper spojil s největším domácím producentským jménem, DJem Wichem, fanoušci hip hopu se mohli zbláznit. Obrovský hype byl naštěstí ukojen, společná deska "Tetris" vyšla na výbornou, zlý MC + hodný beatmaker v této hře zahráli jasné High Score pro rok 2012. Wich opět nepřekvapil tím, že dokázal znovu překvapit, jak umí stále znít nově, neoposlouchaně, různě, ale stále skvěle. Ektor zas dal takovou nálož slov, že už není pochyby, že patří mezi top rappery. A dokonce sem tam nebyly texty jen o honění ega, například na vztahy s otci upozornil v "Kde si byl" s výborným Strapem. S Hugem Toxxxem zněli mistrovsky na "Zmiz" a hit "Number 1" je... prostě hit #1. Ten zazářil i prvotřídním filmovým klipem, povedly se ale i videa k "Je mi to fuk" a "Loket z vokna".

---

4. místo: Zrní - Soundtrack ke konci světa

"Najdeme tu jeden z nejkrásnějších tuzemských duetů vůbec, píseň 'Dva' s hostující Karolínou Kamberskou."
-- Honza Průša

profil interpreta | recenze alba

Kladenské Zrní zaznamenalo na tuzemské scéně asi největší kvalitativní posun uplynulého roku. Se svým třetím albem dozrálo do vskutku dokonalé podoby. Jan Unger se konečně vyzpíval a našel tu správnou polohu hlasu, kapela obrousila alternativní a experimentální hrany, které často nikam nesměřovaly, a nakročila moderně a přirozeně do popovějších vod. Ve výsledku pak muzikanti pod zvukovým dohledem geniálního Ondřeje Ježka nahráli desku s jednolitou silnou atmosférou, v našich končinách až nebývalou. Vyrostli v kytarovku, ovlivněnou zřejmě kapelami jako třeba Arcade Fire, ale dokázali najít svou vlastní, zřetelnou tvář, s typickým prvkem slovanství. Tím se výrazně odlišují od jiných, možná úspěšnějších, ale ne tak osobitých kapel. "Soundtrack ke konci světa" je přeplněný vynikajícími písněmi. Najdeme tu jeden z nejkrásnějších tuzemských duetů vůbec, píseň "Dva" s hostující Karolínou Kamberskou (vskutku překrásná písnička), otvírákem desky je neméně silná apokalyptická "Rychta". A vše to do sebe zapadá. Stačí jen poslouchat a nechat se vést.

---

3. místo: Boris Carloff - The Escapist

"'The Escapist' je bez sebemenších pochybností propracované album, které s dalšími poslechy otevírá nové roviny vjemů."
-- Dan Hájek

profil interpreta | recenze alba

Vše, co se děje mezi "Shadows" a "Hidden In The Sky", dává všanc velikou sounáležitost celku, který z "The Escapist" dělá událost, jež nenastává každý den. Boris Carloff přetransformoval všechny studiové zkušenosti na různých projektech a se zcela volnýma rukama se pustil do natáčení vlastní desky. Ta je nakažlivě civilní, otevřená a samotná muzika na ní nakoukává do mnoha skupenství paní hudby. Patrný cit pro detail, ovlivnění neo klasikou a zručně seskupená elektronická alchymie nezadrhává a jede na plný plyn v různých atmosférách. "Falling" byla vstupní branou do tohoto niterného světa, ten sází spíše na pomalejší tempa, ty však rozhýbou "Take Me Higher" nebo hymnická "To Each Of You". "In My Lonely Room" (s hostovačkou Ghetto Priesta) je srovnání Borise se životními úskalími, to decentně vtěsnal do produkčně vychytané kompozice beroucí dech. "The Escapist" je bez sebemenších pochybností propracované album, které s dalšími poslechy otevírá nové roviny vjemů.

---

2. místo: Květy - Bílé včely

"Příběhy, co rychle a až děsivě přesně zanesou posluchače přesně tam, kam mají. Třeba do socialistické chatky s typickým opičákem na plakátě."
-- Honza Průša

profil interpreta | recenze alba

Květy již tradičně patří k tomu nejzajímavějšímu, co tuzemská alternativa přináší, zároveň jsou již tradiční a léta zavedenou kapelou. A to potvrzují i na "Bílých včelách". Dnes již obvyklé spojení s Ondřejem Ježkem coby zvukovým kouzelníkem (a jediným hostem alba) tu opět výborně zafungovalo. Jméno desky vychází z jednoho ze snů Martina Evžena Kyšperského. Při noční procházce do jiných realit si do svého zápisníku zanesl poznámku "prezident bílé včely. neubránili bychom se". To mohlo znamenat, že prezident varuje před nebezpečným virem bílé včely, jenž mění lidské buňky na rostlinné. Pokud bychom přeneseně nahlédli na hudbu (tentokrát o dost přímočařejší a energičtější) jako na virus, co své posluchače (ne)milosrdně zasahuje, chodilo by po Česku asi dost metamorfujících Homo Herba. Protože právě tato deska výborně navazuje na ty nejskvostnější květnatá alba, jako byla "Střela zastavená v jantaru". Je to síla, co nezeslábne. Krásná, opravdová nahrávka s příběhy, co rychle a až děsivě přesně zanesou posluchače přesně tam, kam mají. Třeba do socialistické chatky s typickým opičákem na plakátě.

---

1. místo: post-hudba - Zvláštní láska na nás zbyla EP

"Nad loňským minialbem zaplesal každý, kdo byl jednou mladý, každý, kdo miluje češtinu, a také každý, kdo sleduje a následuje nové elektronické trendy."
-- Lukáš Benda

profil interpreta | recenze alba

Říkají si post-hudba. Mají spolu vztah na dálku - alkofolkař, holkař Domingo a český James Blake, Tomáš Havlen. Jsou plni energie, na jejíž hladině zrcadlí prázdnotu dnešní doby. Prostřednictvím seriálu Nová generace je musicserver loni, jako vůbec první médium, objevil a ocenil, nadcházejícímu plnohodnotnému debutovému albu pak úspěchem v tomto žebříčku dává štempl jedné z nejočekávanějších nahrávek letošního roku. Ale ještě než se premiérová deska dostane do lisu (momentálně nad ní na Jižáku sedí legenda pražského hiphopového panoptika, Etien), je třeba přece jen seznámit mladou noise-popovou dvojici s širší veřejností. Nuže, říkají si post-hudba, kluci, co mají problém s alkoholem, holkama a tak nějak sami se sebou. Nad loňským minialbem "Zvláštní láska na nás zbyla" zaplesal každý, kdo byl jednou mladý, každý, kdo miluje češtinu, a také každý, kdo sleduje a následuje nové elektronické trendy. Domingo je hudební a sportovní publicista a také zpěvák generační básník, jenž si zakládá na monotónním, sugestivním projevu. Jednou může pro dnešní dvacetileté znamenat to, co takový Jaromír Švejdík pro soudobé třicátníky téměřčtyřicátníky. Tomáš Havlen je zase zvukovým inženýrem, jenž každou další poctivě, perfekcionisticky vypiplanou písní roste a svými postupy působí na české scéně jako zjevení. Loňské naivní a do jisté míry infantilní ípíčko "Zvláštní láska na nás zbyla" je plné mladických chyb, které (soudě dle náslechů chystané desky) kluci úspěšně eliminovali. Osobně nepochybuji, že jim to neustálé vylepšování a zlepšování vynese úspěch, o kterém se jim nyní (nemalé sebestřednosti a ambicióznosti navzdory) ještě ani nesní. "Zvláštní lásku" je třeba ale také ocenit - až se budeme za pár měsíců podivovat nad tím, kde se dospělá post-hudba vzala, tato dětská nahrávka nám dá poměrně jasnou odpověď.

---

20 - 16 | 15 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1

• :) (jarecek, 18.02.2013 14:20) Reagovat

  treti misto ms pro zrni, prvni misto ms pro kvety. myslim, ze muzu bejt spokojenej :)
  
  

• Aneta není v top 20? když měla i v recenzí víc, než některá alba zde?:-) tssss (Martin.K, 18.02.2013 21:55) Reagovat

  
  
  
  
  

• !!! (fons, 18.02.2013 22:20) Reagovat

  Chybí vám tu Baromantika - to je docela shame! :D
  
  

  • Re: !!! (Doupik, 18.02.2013 22:22) Reagovat

    Spíš tvůj příspěvek je docela fail! :-D
    http://musicserver.cz/clanek/37921/Petadvacet-nejlepsich-ceskych-alb-roku-2011-5-1/
    2011
    
    

• Zrní! (vonTossis, 20.02.2013 19:26) Reagovat

  Zrní je naprostá jednička! :)
  
  

Rozhovory: Jordan Haj - Pracovat se mnou je občas peklo, ale nejsem samožer Jordana Haje znají mnozí hlavně jako partnera Emmy Smetana, přitom jde o vynikajícího zpěváka a autora. Loni vydal dvojalbum, které rozdělil na dvě poloviny: anglickou a českou. Jak se od sebe tvorba v těchto jazycích liší? Nejenom o... čtěte zde

Vydáno: 28.01.2025 15:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Portless na "Recharged" vystrkují růžky, plní síly natočili po sedmi letech po čertech dobrou desku Pamatujete si nezaměnitelný hlas Kryštofa Michala ze Support Lesbiens? Ten již dlouhou dobu uslyšíte jedině pod hlavičkou kapely Portless, která v závěru loňského roku vydala třetí řadovku "Recharged". Opět jinou, zase zábavnou, ale... čtěte zde

Vydáno: 28.01.2025 08:00 v sekci Recenze

Naživo: G-Eazy si do Prahy vzal nevýchovné tričko V minulosti předskakoval Lil Waynovi nebo Snoop Doggovi, které dlouhodobě považuje za své hrdiny. Aktuálně to ale bohužel nevypadá, že by se jim svým věhlasem mohl v blízké budoucnosti přiblížit. Ač v řadě svých textů tvrdí... čtěte zde

Vydáno: 27.01.2025 14:02 v sekci Naživo

8/10

Recenze: Wardruna vsází na albu "Birna" na omamnou velkolepost a oslavuje mytickou medvědici Wardruna se v neopohanských kruzích - a vůbec u milovníků temné, předvěké hudby - stala fenoménem. Její runová trilogie představila svébytné spojení dávného s moderním a inspirovala mnohé - z těch slavnějších třeba Heilung.... čtěte zde

Vydáno: 27.01.2025 00:00 v sekci Recenze

Nejvíc nej: Rok 2024 v hudbě podle Honzy Trávníčka aneb Neunikl vám loni nějaký klenot? Občas trochu závidím kolegům, kteří se zaměřují jen na jeden hudební žánr. Mají to jednodušší. My multižánroví, co se snažíme v nekonečném babylonu lovit perly všech odstínů a barev, někdy zkoumáme krajinu tak dlouho, až... čtěte zde

Vydáno: 26.01.2025 20:00 v sekci Publicistika | Nejvíc nej