Nepatřím mezi ty hudební kritiky, kteří si na začátku recenze budou stěžovat na to, jak může něco podobně obskurního jako duo Těžkej Pokondr prodávat taková kvanta desek, když ho tvoří dva bývalí moderátoři, kteří navíc neumějí zpívat, a jejich tvorba sestává z předělávek hitů jiných s rádoby legračními texty. I když je to všechno pravda, přece jen si je třeba uvědomit, že se u Pokondra v žádném případě nejedná o hudbu, ale jen o zábavu. Ono zapařit si někde na večírku na jejich některé starší hitovky je docela sranda a taky se jim jejich "tvorba" dala uvěřit, dovedete si třeba představit Kamila Střihavku, jak zpívá "Máma má rýmu"? Já taky ne, ale u Ondráčka s Pokorným to nikoho nepřekvapí. U jejich nové desky "Jéžišmarjá" je ale jeden problém - ta původní uvolněnost a zábavnost se někam vytratila. Pokud se dá věřit Blesku, ve kterém vyšel článek o tom, jak se při nahrávání dva hlavní protagonisté do krve pohádali, těžko v podobné náladě ve studiu mohlo vzniknout veselé album.

Celkově na mě působí jako nedodělek a i ve studiu při nahrávání na ně asi docela tlačil čas, což se na desce výrazně projevilo. Některé texty vznikaly asi na poslední chvíli, protože v bookletu u několika není ani uveden český autor a u dvou ("Knowing Me, Knowing You" a "Sugar Town") chybí dokonce i český název, což napovídá tomu, že booklet se vyráběl v době, kdy nahrávání ještě nebylo zdaleka u konce. Spousta textů je v bookletu také poněkud jiných, než co Pokondři ve skutečnosti zpívají, což mě více utvrzuje v názoru, že čas tlačil velmi a výsledek to hodně poznamenalo. Podivná je také částečná orientace na Polsko, která se ovšem projevuje jen v tom, že všechna "v" v názvech skladeb i textech jsou dvojitá, a v booletu je pár fotek s osmi polskými kněžími. Jakoby to mělo být součástí něčeho většího, co by dávalo smysl, ale na dodělání nápadu (opět) nezbyl čas.

Jak už jsem poznamenal výše, navíc se někam vypařila i ona zábavnost, která dávala kapele alespoň nějaké opodstatnění. Popáté už to holt nemůže být takové překvapení jako poprvé, ale jakoby i Fanánkovi, který otextoval téměř celou novinku, někam zmizela inspirace a nic přehnaně veselého tak na albu nenajdete. Některé texty postrádají jakýkoli nápad, který by mi alespoň přinutil cuknout koutky úst, jiné jsou i dost trapné. Za zmínku stojí třeba "Hej, wolá, wolá Sisa" trošku ryjící do českého showbusinessu a Sisy Sklowské, "Jsem sama doma", i když úvodní slogan si celá republika zpívala už v době, kdy byl originál "Senza Una Donna" hit i u nás, o nemoc šílených krav se otírající "Zelená je kráwa" a hlavně závěrečná pecka "Božský Kája" s melodií z "Včelky Máji". Ale takové "To seš out" nebo "Laminát" jsou úplně o ničem a jiné mají zajímavý pouze název ("Jdi a sejmi ho" z původního "D.I.S.C.O.").

Nic proti Pokondrům nemám, ale na nové desce je bohužel poznat, že už to dávno není v prvé řadě o zábavě, ale spíše o penězích. Klidně ať si na tom namastí kapsy oni i firma, ale ať si pro příště zajedou i s Fanánkem na nějaké soustředění, aby opět našli svůj cit pro srandu, který se jim na "Jéžišmarjá" nekde vytratil.