Pospíchám pozdě a v depresivní náladě. Tu mi naštěstí paradoxně zvedá mrazivá teplota, iniciátor letos prvních sněhových přeháněk, a také zimní grilování klobás přímo u vchodu do MeetFactory. Na předvečer Mikuláše jsem čekal dost věcí, warm sausages mezi nimi chyběly. "Večer bude dlouhý," říká mi slečna při předávání žluté pásky s černě vytištěným jménem klubu. Bude.

Přiznám se, že jsem si tenhle obří barák posazený hned vedle Smíchovského nádraží zamiloval. Zvuk je tu většinou fajn, koncerty poslední dobou nekuřácké (včetně dnešního večera) a se zajímavými jmény, lidí tak akorát (hisptery jako obvykle přeplněno), minimální fronty na dobře vyřešeném baru. Na druhou stranu minimálně půlhodinová čekačka na šatnu (při plné kapacitě), drahé pivo, zkrátka, MeetFactory má jako všechny pražské kluby své pro a proti. I tak je tam ale přítomen jakýsi tajemný faktor, něco ve vzduchu, v atmosféře. A poetika vám vždy určité věci pozdvihne na úplně jinou úroveň.

Program má menší skluz, ovšem žádná velká rána. Ventolin zrovna krášlí své nové LP litrem šampusu, toliko tedy ke křtu. Jeho set je energický a komunikace s publikem jako doma. Je mi líto, že jsem jejich vystoupení nestihl celé, naštěstí to byl jen první bit z dnešní rychlé půlbajtové sběrnice. Prostor sálu je zalidněn zhruba ze dvou třetin a já si libuji, neboť přeplněné utrpení z Beach House se konat nebude.

Velice mne potěšila rychlá změna nástrojů a vybavení pódia, technici si pravděpodobně zpoždění dobře uvědomovali a pod bičem svých pánů se snažili usilovněji. Byl jsem tak svědkem začátku vystoupení Pudingu Pani Elvisovej, kteří vzali pódium útokem a odstřelili vysoce energický set, který posluchače a fanoušky příjemně rozehřál. Zvukové vlny se jako obvykle rychle po úvodu kvalitativně o dost zlepšily, Puding navíc předváděl povedeně využitou basu, jejíž linky jsem si na celém projevu užil vůbec nejvíc. Slovenská skupina přehrála velkou část jejího nejznámějšího repertoáru, odzpíváno s odřenýma ušima, předvedeno s grácií, energií a jistotou. Takový tající průměr z Košic, jak jsme se nakonec z úst zpěváka dozvěděli. Celý set by chalani zvládli bez zpěvačky, kterou navíc využili jen na tři, čtyři písně, zbytek vystoupení si odseděla v zákulisí. Energie tak letěla zejména od Miloše, sedícího, stojícího a tancujícího za bicí sestavou a od dobře fungujícího zbytku kapely.

Dobře naladěn si objednávám další pivo, k mému překvapení hala temní a na stage nabíhá Petr Marek a LIDI. Následovala necelá hodina nejvygradovanější části večera, kterou si lidský obsah haly užil na sto procent. Po úvodní "Rád vařím" se mezi samplery a keyboardy členi zručně střídali a celé vystoupení si užívali. Elektronický underground sílil společně s Texou (vystupovala i s Ventolinem), která se s laptopem houpala vzadu u plátna. Projekce šla o několik úrovní nahoru, sem tam povedené kýče od Pudingu vystřídaly typické MIDI vzory, které s produkovanou hudbou skvěle kontrastovaly, a vytvářely tak jedinečnou atmosféru. Publikum předvádělo ve zpěvných písních s Petrem hlasové unisono a bylo dobře znát, že velká část návštěvníků přišla právě na LIDI.

Markovo charisma bylo jedním z aspektů k vysoce pozitivnímu pocitu z celého vystoupení, které bylo vyvážené, dobře časované a výborně ozvučené. Když hudebníci popadli strunné nástroje, kvalita se začala potápět, i tak ale zůstala velmi vysoko. LIDI mají co říct, ale nejsou vyhraní, chtělo by to více koncertů a větší hudební prostor - na druhou stranu jim tento undergroundový postoj sedí. Byla to šíleně energická show s přetečenými buffery a spálenými sběrnicemi.

Murphy si přinesl svůj nemalý pultík a bez okolků nastartoval veškerou svou techniku. Na stolku stála váza s čerstvými květinami, zásoba lahví šampusu přímo ze zákulisí (kam si Jimmy několikrát odběhl, třeba i na minutku, dvě) a soustředění většího množství elektroniky než ve střední IT firmě. James se s publikem dělil o své nejoblíbenější kousky, jejichž kvalita šla za večer zase o něco výš. DJ se bavil náramně a hudbu si užívala i MeetFactory, která mírně prořídla a rozdělila se do menších tanečních skupinek, které jako v transu přikyvovaly do rytmu Jimmyho produkce.

Došlo tak k pomyslnému zklidnění po příjemně elektrizující divočině od LIDÍ, o které se staral ten sympaťák s buldočkem ze Soundsystemu, odcházející hvězda, která má ze svého nemalého talentu stále co nabídnout. Jeho cit pro kompozici a pro zvuk samotný je obdivuhodný, stejně jako jeho entuziasmus, kdy ani po dobrovolném konci jeho velké kapely s hudbou nekončí.

Šlo o vysoce zábavnou show od každé kapely, každého DJ a od všech civilních Jamesů. Dojmy z obou stran byly vysoce pozitivní, hudebníci působili skvěle naladěni, posluchači si celý večer nesmírně užívali, v sále se nedýchal cigaretový kouř... Takhle vypadá šíleně zábavný a zdravý hudební večer. A James byl úžasný. I tak jsem byl ale později za LCD živák v iPodu v noční tramvají na Žižkov více než rád. Jeho sestříhanou dokumentární verzi mimochodem více než doporučuji. "New York, I Love You, But You're Bringing Me Down...