Pět minut po sedmé hodině večerní nakráčel asi padesátičlenný Český národní symfonický orchestr na pódium potemnělé haly a zahájil show pompézním pětiminutovým intrem, ve kterém zazněly fragmenty několika olympických hitů. Pak už nastoupili i Jiří Valenta, Milan Peroutka, Milan Broum a Petr Janda. Ten hrábl do strun své nové kytary, vyrobené speciálně pro toto turné v Třebíči, a zazněl úvodní song s názvem "My už jiný nebudem", který jakoby symbolizoval, v jakém stadiu se kapela momentálně nachází. Už žádné stylové úlety, nebo experimenty, Olympic už prostě chce hrát melodický, čistý bigbít a pořádně si to užívat.

"Hrajeme padesát let a hrajeme hlavně díky vám," prohlásil Janda v úvodní zdravici, na kterou navázal rokenrolový šlapák "Vlak, co nikde nestaví". Krátce po začátku koncertu skupina obdržela z rukou zástupců Supraphonu diamantovou desku za téměř čtyři a půl milionu prodaných nosičů a pro ocenění si přišli i zakládající členové Ladislav Klein, Pavel Chrastina a František Ringo Čech ("My jsme generací Beatles! Jsme nejlepší!"), doplnil je baskytarista z počátku sedmdesátých let Jan Papírek Hauser.

A pak už to šlo ráz na ráz. Nechyběly ani dojemné momenty, jednak v instrumentálce "Stejskání", která byla tentokrát pojata jako duel kytary Petra Jandy a houslí Antonína Hradila, druhak v baladě "Jednou", během které na velkoplošné projekci běžely fotografie členů Olympicu, kteří už na tento koncert shlíželi seshora.

"Napsal jsem kolem 450 písní, z toho umíme 200," řekl Janda. "Ale to bychom tu byli do rána, proto jsme se nejprve domluvili na tom, že když padesátka, dáme padesát písní. To by ale bylo pořád moc dlouhý, tak jsme to zkrátili na třicet. Byli jsme bombardováni vzkazy, přáními, co zahrát a co ne, každý si přál to svoje, ale nemůžeme se zavděčit všem." Rychlé písničky se střídaly s pomalými tak, aby nehrozilo, že koncertu spadne řemen, notoricky známé popěvky se střídaly s méně známými ("Nikdo neotvírá", "Vůně benzínu"), aby si na své přišli i členové kapely a fajnšmekři a koncert měl obrovský spád.

Jediným hostem byla Marta Jandová, která si s otcem zapěla "Otázky". Kapela koncert správně gradovala a ke konci celého setu už s nimi burácela celá hala písně "Dědečkův duch", "Dej mi víc své lásky", "Osmý den" nebo "Jako za mlada". Nebylo proto divu, že je fanoušci nechtěli pustit z pódia, a když už se tak stalo, kapela rychle naběhla zpátky.

Čtyři přídavky a slíbených třicet písní bylo pryč. Lidé se začali pomalu rozcházet, když se Petr Janda se svou partou ještě vrátil a jako speciální bonus posledního koncertu turné zazpíval o příšerce, kterou si ve svém dadaistickém textu vymyslel Pavel Chrastina, o ptáku rosomákovi. Pak už se kapela plná dojetí skutečně uklonila naposledy a opona za krásným představením definitivně spadla. Fanouškovské nadšení z nových verzí známých hitů za podpory symfonického orchestru ještě umocnil dárek, který každý dostal u východu z haly - vzpomínkové DVD na sérii koncertů z Malostranské besedy.