Robbie Williams v obleku a s bigbandem za zády

26.11.2001 09:19 - Honza Balušek | foto: facebook interpreta

Není asi na současné evropské popové scéně úspěšnějšího zpěváka, než je Robbie Williams. Ten se rozhodl splnit si svůj dětský sen a během krátké doby nahrál abum coververzí swingových standardů s názvem "Swing When You're Winning". Jakkoli se ten nápad zdál poněkud přitažený za vlasy, album funguje a skvěle se poslouchá.
8/10

Robbie Williams - Swing When You're Winning

Celkový čas: 48:44
Vydavatel: EMI Czech Republic
Robbie Williams je hvězda, která začínala v chlapecké kapele, což je pro serióznější hudební dráhu přece jen poměrně velká překážka. Jenže narozdíl od svých kolegů už za ním několik let dávno nestojí jen pěkná tvář, ale spousty nejen úspěšných, ale i skvělých skladeb. Zvláště doma v Británii má téměř neuvěřitelné postavení, kdy ho mají rádi nejen fanoušci a fanynky všech věkových kategorií, ale chválí ho i kritici a vůbec je už nyní národní ikonou, která si může dovolit téměř cokoli. Ale že se po svých třech sólových albech pustí do desky plné coververzí swingových skladeb, nečekal asi nikdo.

Samotná idea ho napadla po příspěvku na soundtrack k filmu "Deník Bridget Jonesové", pro který pořídil coververzi Sinatrovy "Have You Met Miss Jones?" a v tu chvíli se v něm opět probudila dávná láska k bigbandovým standardům a nápad byl na světě. Od veřejného oznámení po vydání desky uběhlo jen pár měsíců, protože práce pěkně odsýpala. Nyní je tedy "Swing When You're Winning" na pultech obchodů a otázka je, jak jej přijmou jeho fandové. Jakkoli se tento krok může zdát přinejmenším podivný, protože koho může dnes zajímat padesát či více let stará hudba, výsledek je překvapující. Osobně si myslím, že tahle deska se bude prodávat úžasně, protože mu cestu bude klestit půvabný duet s Nicole Kidman "Somethin' Stupid" (už teď je v podstatě jediným kandidátem na britské vánoční číslo jedna), takže si desku koupí jak jeho běžní fandové, tak i o několik generací starší posluchači, pro které to bude příjemná připomínka mládí. A navíc je ta deska opravdu výborná.

Pokud čekáte, že ony staré písničky z repertoáru Franka Sinatry, Deana Martina, Sammy Davis Jr., Nata Kinga Colea a dalších byly předělány do současné podoby, budete velmi překvapeni. Písničky byly nahrávány v Los Angeles ve stejném studiu, kde byly pořizovány nahrávky výše zmíněných hvězd, a aranžmá je striktně v duchu swingujícího bigbandu. Dalo by se říci, že Williams nahrál padesát let staré album se současným zvukem. Jenže v tomhle případě se to těžko dá pokládat za sázku na jistotu (což coververze většinou bývají) a nedělá mi problémy uvěřit jeho proklamacím, že se jedná o jeho srdcovou záležitost, kterou si splnil svůj dětský sen.

Jakkoli možná můžete být ještě mladší než já, který jsem se narodil v době, kdy všechny tyhle písničky byly už dávno staré, asi s úžasem poznáte, že několik z nich vlastně podvědomě znáte. To bude asi případ skladby "Mack The Knife", která pochází z muzikálu "Žebrácká opera" a napsána byla už v roce 1928! V průběhu let ji zpíval třeba Louis Armstrong, Ella Fitzgerald, Frank Sinatra nebo u nás s titulem "Mackie Messer" Miloš Kopecký. Úvodní píseň alba "I Will Talk And Hollywood Will Listen" jako jediná není coververze, ale pochází z pera Williamse a jeho stálého spolupracovníka Guye Chamberse a přitom do celého konceptu zapadá bez problémů. Jedním z vrcholů alba je už zmíněný duet s Nicole Kidman "Somethin' Stupid", původně zpívaný Frankem Sinatrou a jeho dcerou Nancy, který má poněkud intimnější a latinou říznutou atmosféru, pro mě jednoznačně nejlepší coververze roku. Duetů je na albu povíce, nejvíce překvapující a přitom logický je duet se samotným modroočkem Sinatrou. Jedná se o emocemi nabitou pomalou skladbu "It Was A Very Good Year", v níž každá sloka začíná či končí větou "když mi bylo...", takže začátek skladby zpívá Williams a od věku pětatřiceti let naprosto přirozeně pokračuje Sinatra. Jednoduchý a přitom geniální nápad. V dalším duetu "They Can't Take That Away From Me" si Robbie pozval třeba Ruperta Everetta a opět to dopadlo skvěle. A jakmile se naladíte na vlnu těchto swingujících klasik v novém podání, jste ztraceni.

Jasně, dá se říci, že Robbie na téhle desce nepřinesl vůbec nic nového, když se kapela striktně drží původních verzí. Ale zkuste si to poslechnout. Ať už si o všech těch pompézních aranžmá a zpěvácích v oblecích myslíte cokoli, tahle deska Robbiemu zase vyšla. I v popu existují géniové a on je bezpochyby jedním z nich.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY