Reklama

Brouci, kteří pořád koušou, ale už nebaví

28.11.2012 09:20 - Simona Knotková

I když kvalita posledních desek Papa Roach značně kolísá v porovnání s těmi starými, po stránce muzikantské jim to zatím vždycky hrálo dobře. I v tomto případě si můžou kolonku "solidně zahraný rock" odškrtnout. Bude ale nadšení a slušně odvedené řemeslo stačit?
5/10

Papa Roach - The Connection

Skladby: Engage, Still Swingin, Where Did The Angels Go?, Silence Is The Enemy, Before I Die, Wish You Never Met Me, Give Me Back My Life, Breathe You In, Leader Of The Broken Hearts, Not That Beautiful, Walking Dead, Won't Let Up, As Far As I Remember
Vydáno: 01.10.2012
Celkový čas: 44:28
Vydavatel: Parlophone
Mnozí praví, že Papa Roach ze sebe to nejlepší vydali už v dobách "Infest" a "Lovehatetragedy". Minimálně do "The Paramour Sessions" bych je ale ještě nezatracovala a "Getting Away With The Murder" z roku 2004 bych se nebála označit za vrchol jejich kariéry. V letošním roce do studia nakročili už posedmé a na nahrávací dýchánek pozvánku zaslali Jamesi Michaelovi, zpěvákovi ze Sixx:A.M, který v minulosti spolupracoval například s Kelly Clarkson nebo The Rasmus a produkoval hlavně poslední řadovku Papa Roach "Metamorphosis".

Na ní hudebníkům plán zase až tak moc nevyšel, strhala ji jak kritika, tak i velká část fanouškovské základny (pokud vůbec kapele nedala kopačky už na počinech předešlých). Na každé nové desce je každopádně výborné to, že si svou reputaci můžete zase napravit, takže do toho Papa Roach šli s Michaelem i podruhé. A nebáli se posluchače navnadit slovy, jak pod jejich rukama právě vzniká album jejich kariéry a že mají očekávat velkolepý návrat ke kořenům. Zkrátka takové to typické promo tlachání, kterému vždy tak ochotně věříme. A často býváme sprostě podvedeni...

První vypuštěný singl "Still Swingin" byl ale až moc dobrý a sváděl k domněnce, že kapela si tentokrát ve svých prohlášeních výjimečně ani nevymýšlela. I když přívlastek dobrý není ten správný - je to pecka, která patří do zlatého fondu tvorby skupiny. Skutečně zavání starými léty. Je to svižný nu-metal, takový, jaký ho máme nejraději, dostatečně rázný a chytlavý. Jacoby Shaddix si v songu opět zavzpomínal, jak dobře mu to dřív rapovalo ("Never change, never break, I'm the real, you're the fake," vztekle plive). Dokonce ani krátká dubstepová vsuvka uprostřed není otravná a nenutí posluchače zavracet oči. Skupina však moc dobře věděla, proč jako první ochutnávku vypustit právě tuto skladbu. Z celého tracklistu je to opravdu nejvydařenější věc. Lákavý lep, na který jsme ochotně skočili, ale žádný další jsme už nedostali.

Jedno musím vyzdvihnout i tentokrát. Ani na sedmé studiové nahrávce muzikanti nevyměkli. Jako někteří jejich souputníci nestojí o flirt s rádiovým rockem a nepouštějí se do žádných nešťastných elektronických experimentů. "Silence Is The Enemy" je sice založená na klávesovém motivu, věci jako "Before I Die" nebo "As Far As I Remember" taky začínají až moc podezřele popíkově, jinak je to ale stále charakteristický sound, ve kterém si víceméně jedou celých devatenáct let. Dokonce se zdá, že se tentokrát do strun opřeli s ještě o něco větší razancí. V textech se Shaddix opět topí ve své nenávisti, rebélii a depresi a stále se mu ty nespočetně opakované fráze dají věřit.

Všechno je to tak nějak fajn, ale jenom jako hudební kulisa. Slušně zahraný rock, který neurazí, dobře se poslouchá při jízdě autem nebo na mejdanu s kámoši, ale nic víc. S minimem skladeb, které by si člověk jednotlivě vyhledával i v budoucnu. Jako další z potenciálních hitů bych viděla ještě již zmiňovanou "Silence Is The Enemy", rebel teens friendly, hymnu s klasickou výtkou "they never listen a word we say" nebo náležitě našlápnutou a rozjetou "Breathe You In". "Leader Of The Broken Hearts", na které kapela trochu ubrala v tempu a Shaddix ztišil hlas, za zmínku také stojí, aspoň do refrénu.

Zbytek je už jenom blouděním mezi již provařenými a stokrát (třeba i u jiných kapel) slyšenými variacemi s absencí momentu překvapení. Sloky nebaví, refrény jsou plné rockových klišé a celkově je to všechno taková povrchní záležitost, ke které se už ani nechce vracet, natož se více nořit do její architektoniky. Ostatně na desátý poslech tam vážně neuslyšíte nic jiného než to, co jste slyšeli už na ten první. Předpokládám, že skalním fanouškům to může stačit i tentokrát. Svou pravidelnou dávku nasranosti, tvrdých kytar a nekompromisních textů dostanou od rockerů naservírovanou i na "The Connection". Těm ostatním doporučuju svůj drahocenný čas věnovat spíše poslechu jiných nových desek než té od Papa Roach. O nic nepřijdou.


Reklama

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • O umění se bavit:) (Edby, 28.11.2012 10:01) Reagovat

    Jaká poslední deska kohokoliv ji dokázala bavit a udržela bavit se i po 10tý?:) Jaká kapela jí na živo nejvíc kdy bavila? O jaké se s někým naposledy se zájmem bavila? Kolikrát šla z koncíku s mokrym trikem domu - pobavena?:) Umí se sl. Knotková vůbec bavit?:) E.

  • blah blah woof woof (žížalka, 28.11.2012 12:49) Reagovat

    1) nejsem skalní fanoušek
    2) novinka mi sedla jako hrnec na prdel, škoda lidem, který slyšeli jenom zakládní verzi - 9th life je lepší i než still swingin a celkově dokonalejší zakončení týhle veselý cesty (i přes témata je to velice pozitivní album)
    3) jako jedni z mála nekecali s tím návratem ke kořenům (je to tak napůl, ale opravdu to tak chceme?)
    4) další recenze, která je důkazem, že the connection lze buď milovat nebo nesnášet - nic mezitím není
    5) až papa roach vyměknou, tak je lidi přestanu poslouchat - proto se to nikdy nestane :)

  • zklamání... (Nikin, 19.01.2013 11:04) Reagovat

    Toto CD jedna velká nuda =o(

Reklama

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY