Postupy elektronické hudby se do své tvorby snaží popoví interpreti zabudovat už několik let, někdy s dobrým, jindy s horším výsledkem. Nejdále a přitom nejúspěšněji v tom zašla asi Madonna, která v kombinaci popových melodií a moderního zvuku nemá v současné době konkurenci. U nás si však interpreti, kteří nemají problém s hraností v rádiích, elektroniku moc k tělu nepouštějí, snad s výjimkou Anny K.

Ale nyní se další z úspěšných zpěvaček odhodlala ke vstupu na tenký led moderního popu a asi není až tak velkým překvapením, že se jedná o hudební chameleonku Báru Basikovou. Ta má za sebou kromě účinkování v několika muzikálech zkušenosti i s tvrdou rockovou hudbu a prošla si i mnoha jinými styly. Její nové album "Tak jinak" ji možná má vrátit kredit i jako moderní zpěvačce, protože se na něm právě rozhodla ochutnat něco z taneční hudby. Stejně zajímavý jako tento její krok je osoba hlavního skladatele, producenta a téměř jediného muzikanta na celé desce. Je jím Karel Mařík, který byl doposud znám ze spolupráce třeba s Danem Landou, Ondřejem Soukupem nebo již zmíněnou Annou K. Je autorem hudby devíti z celkových jedenácti skladeb, autorem všech textů kromě jednoho je Patrick Tenev.

Přináší tedy novinka Basikové něco nového či převratného? To bohužel v ne, ale i tak se v kontextu české hudební scény jedná o počin poměrně zajímavý. Jde sice o pop, ale díky použitým aranžmá by se mohl líbit i lidem, kteří jinak česká rádia ani nezapnou. Mařík si s písničkami dostatečně vyhrál, takže posluchače mnohdy překvapí zajímavým zvukem, a přitom na albu neabsentuje to, co je v populární hudbě hlavní - silné melodie. Opravdu většina z písniček má podle mě potenciální šanci se stát hity, nic výrazně slabšího mezi nimi nenajdete. Jednoznačným kladem je i využití kytar, které nahrál Olda Krejčoves, které jinak chemický zvuk dost okořeňují. Pilotní singl "Nad realitou" je již rádii značně obehráván (samozřejmě bez úvodního pornointra s ženskými vzdechy a jasně formulovanou větou: "Oh, it’s so big!") a jedná se o dost charakteristického zástupce celého alba. Bohaté elektronické aranžmá, taneční rytmus a silný refrén. Podobně povedené jsou třeba úvodní hypnotická "Víš kam plout" skvostným refrénem opatřená "ůvod proč tu bejt" i dvě, díky vybrnkávání na kytaru trošku podobné, "Váhám ti říct (chtěj víc)" a "Nejsi sám". Hodně vysokou laťku si album udržuje až do konce deváté písničky, ale poslední dvě zní jako z jiné nahrávky. "Láska je dance music" je nudná ducka a coververzi Žbirkovy "Atlantidy" nezachrání ani to, že Basiková zpívá slovensky. Škoda jich, protože kazí jinak velmi dobrou desku. Ovšem i další zápory se na nahrávce vyskytují. Občas se totiž z reproduktorů ozve sampl, o kterém máte buď pocit, že jste ho už někdy dávno slyšeli, nebo, což je ještě horší, zní jako ze starých počítačových her (hlavně v písničce "Instantní čas" si jich užijete dosyta). Holt Mařík není Muchow, ale i tak se tohoto nelehkého úkolu zhostil poměrně dobře.

Nové album Báry Basikové neboří žádné hranice, ale v rámci české scény se jedná o hodně povedenou nahrávku, která snad umožní playlisty českých rádií opět přiblížit o něco blíže lidem, kteří hudbu nevnímají jen jako kulisu k vaření.

P.S. pro všechny ty, kdo si CD přehrávají jen na počítači - tohle cédéčko si radši nekupujte, jen by vás naštvalo, že si kvůli němu musíte koupit CD přehrávač.