Jedná se o druhé pokračování spolupráce třech výborných a zároveň také zcela odlišných postav slovenské hudební scény. Ironie, postmoderní humor i novodobý romantismus. To vše tu najdeme. Deska navazuje na debut s názvem "V rozpakoch" z roku 2009. Spojení výrazného hudebníka a textaře Jána Boleslava Kladiva s Martinem Burlasem a Petrem Zagarem i tentokrát dopadlo na jedničku. Kladivo se věnuje kromě písničkových alb i kompozici současné elektroakustické hudby.

Peter Zagar je hudební skladatel a publicista. Martin Burlas byl už na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let provokujícím akademickým modernistou a také tvůrcem jednoduchých písniček s krásnými melodiemi.

Nedá se napsat, jaký hudební styl na albu najdeme. Hned úvodní skladba nám přichystá pořádný kytarový nářez - basa, rytmika, bicí. Přechod od klidnějších elektroakustických poloh k hutným kytarovým je na albu úžasný. Je těžké kapelu k něčemu, k někomu přirovnávat. Skvělé jsou i texty. Slyšíme v nich tradici Štrpky, který byl dvorním textařem jednoho z nejlepších středoevropských hudebníků Deža Ursinyho.

Deska není smutná, je však uhrančivá a hodně hraje na city. Posluchače zkrátka dostane. Opravdu, člověku se při poslechu zdá, že duch Ursinyho je všude kolem. Jen více takových desek. Album je důkazem toho, že kvalitní hudba je na Slovensku stále k sehnání. I když mnoho posluchačů se k ní bohužel nedostane. Jejich hudba má opravdu hodně blízko k poezii. Není to rozhodně deska na první poslech, pozorného posluchače ale po třetím, čtvrtém poslechu uhrane. Atmosférou je album pro čekání na jaro jak dělané. Texty Jána Boleslava Kladiva jsou prostě úchvatné a obstojí i samostatně. Nedávno mu vyšla i sbírka textů a básní.

Škoda, že se podobné hudbě, která se vymyká jakémukoliv žánrovému zaměření, nedostává v médiích tolik prostoru. Jedná se o nadčasový počin, jen více takových.