Nu-metal, který nezní zašle a řádně kope

13.11.2012 11:00 - Marek Odehnal | foto: facebook interpreta

Nu-metalová formace overhype platila dlouho za energický koncertní soubor, který však autorsky až moc připomínal veterány Limp Bizkit. Na nové desce se však posunuli do zcela nových žánrových poloh. Ty daly vzniknout pestrému a svěžímu materiálu, který by nakopl i momentálně hodně tápající Durstovy sušenky.
9/10

overhype - Social Influenza

Skladby: Dirty Way, Influenza, Victims Of The System, Blowin' Away, Little Renegade, Can Ya Get That?, Signature
Vydáno: 27.09.2012
Celkový čas: 26:02
Vydavatel: ovyherhype
Brněnští overhype se na scéně pohybují už pěknou řádku let a za tu dobu si jak v rodném městě, tak třeba i na letním žánrovém velkomeziříčském open air festivalu Fajtfest vybudovali širokou a oddanou fanouškovskou základnu. Ta se loni v prosinci rozrostla o desítky ukrajinských a ruských fans v rámci tamního čtrnáctidenního turné (viz. video níže). Na zářijový křest jejich recenzovaného alba "Social Influenza" dorazilo kolem tří stovek lidí, což je na pořád ne úplně mainstreamový žánr velmi úctyhodné číslo.

A o jakém že žánru se tu bavíme? Kapela si navzdory všem trendům jede pořád v nu-metalových vodách a dělá to tak dobře, přesvědčivě a s takovým zápalem, že patří mezi ty nejlepší žánrové formace pohybující se na českých pódiích. Na druhou stranu bývá kapele často vytýkána až přílišná inspirace světovými klasiky Limp Bizkit a v případě debutového EP "Hardly Manageable Drug" se s tím dalo souhlasit. Na své druhé desce pak výrazně zmelodičtěli jak pěveckým projevem frontmana Calwiho, tak celkovým zvukem i písničkovějším pojetím nových skladeb. Tím se sice určitě zalíbili dámské části fanouškovské základny, pánové ale asi z této změny až tak šťastní nebyli. Nyní však přichází skupina posílená o DJe BlaHece a nového baskytaristu Ondru s dosud suverénně nejlepším a hlavně nejpestřejším materiálem, který kdy pod jejich hlavičkou vznikl.

Úvodní "Dirty Way" je rychlá a tvrdá metalová věc, kde overhype zdrsněli jak v rychlejších tempech a hutnějším kytarovém zvuku, tak i ve vokálním projevu frontmana Calwiho, který zde mnohem více řve a téměř až deathmetalově growluje. Vše je v kontrastu s uvolněným, ale poměrně nevýrazným a neosobitým vokálem hostující zpěvačky Lucky z už zaniklé břeclavské party Madline. Nejstarší fanoušky potěší "Influenza", klasická řízná nu-metalová vypalovačka, která hlavně v agresivním sekaném rapování v refrénu dává vzpomenout na ranou tvorbu chicagských Disturbed. Klasická Chaplinova řeč z "Diktátora" jako intro "Victims Of The System" navnadí k pestré skladbě "Blowin' Away", kde najdeme jak klasické skákavé nervní kornovské riffy, tak energický a svěží neopunkový refrén v rychlosti, která nutí k circle pitu i samotného ve vašem obýváku, stejně jako uvolněnou funky vložku ala Faith No More.

Všechny skladby na EP ale nejsou novinkami. Starší je song "Little Renegade", který se měl původně nacházet už na starší placce "Misstake", a je to z něj na první poslech slyšet. V kontrastu se svěžími a neotřelými novými kusy působí až moc obyčejně, jede v žánrově zažitých kolejích včetně klišovitých scratchů a jde suverénně o nejslabší skladbu na albu, která nepřináší nic nového, než jen osvědčený a dobře zahraný standard. Klasický r'n'b duet mezi jemnou zpěvačkou a macho rapperem je zde v podobě "Can Ya Get That?" zabalen do šlapající rockové pecky s metalcorovým breakdownem, atmosférickou elektronikou a dokonce něčím, co připomíná nasamplované filmové smyčce.

Znovu bohužel a navíc v přímém pěveckém duelu musím zmínit drtivé vítězství nespoutaného slovního kulometu Calwiho nad zpěvačkou Luckou. Ovšem až na závěr si pro nás chlapci nachystali opravdovou perlu nazvanou "Signature". Silně elektronická skladba s industriálním oderém Nine Inch Nails nabídne také jazzový klavír a vyloženě taneční pasáž, aby vše završilo klasické guitar hero zeppelinovské sólo Aivna z dnes už neexistujících populárních rockerů Annie's Trip. Maximální úlet!

overhype se na novém minialbu obrovsky posunuli do neočekávaných hudebních teritorií včetně nových hlasových poloh Calwiho vokálu, aniž by ztratili svůj ksicht. Tahle deska se bude skvěle poslouchat i těm, kteří z nu-metalu už dávno vyrostli nebo přesedlali na jiné žánry, protože je prostě dobrá, pestrá a zábavná. Teď už by kapelu z kopírovaní bizkitů mohl obvinit snad jen hluchý. Ostatně, co by za takovýto materiál aktuálně Durstovci dali...


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY