Pokud jste byli na alespoň na jednom koncertě, který zde Kylie Minogue odehrála, je vám určitě znám fakt, že se nebojí část písniček pro dané turné zcela předělat. Nabídne tak akustické verze (většinou za doprovodu klavíru), swing nebo latinu a vždy to má svůj šmrnc. Už kdysi dávno snila, že by vydala desku s velkým orchestrem a nechala přepracovat své hity. Letošek se nese v módu kampaně "K25", což chtělo něco speciálního. Celý nápad se začal rýsovat už loni a zkraje letošního roku se začaly postupně objevovat videa ze studia; prvními ukázkami byla dvojice "Finer Feelings" a "On A Night Like This". Fanoušky sestavená výběrovka "The Best Of" tak vedle "The Abbey Road Sessions" může leda blednout závistí.

Aranžéři a producenti (Steve Anderson a Colin Elliot) byli postaveni před nelehký úkol, přearanžovat notoricky známé skladby do nového hávu (některé z nich jsou hodně odvážné). Byl to pro ně možná i riskantní byznys, ale povedlo se. Nezaměnitelný projev Kylie se tak může honosit skromnými symfoniemi ("I Should Be So Lucky" zní skoro pohádkově), klavírními úpravami a křehkými variacemi, které jsou na míru šité jejímu hlasu. Ve většině případů se zpomalovalo tempo a i rozjetá party jízda "Better The Devil You Know" může náhle znít jako balada, protnutá téměř gospelovým sborem. V tomto duchu září i jediná novinka "Flower" (již známá z dřívějších koncertů), "Never Too Late" (překrásný závěr alba) nebo atmosféricky výraznější (více než originál) "Come Into My World".

Nejdramatičtější věci se dějí zhruba v polovině, kdy rozmáchlé verze "Finer Feelings" a "Confide In Me" kromě smyčcových aranží dostaly i drobet mrazivý podtón s chvěním trip hopu. "Where The Wild Roses Grow" dokreslují jen akustické kytary a démonický Nick Cave, i v této skromné zvukové podobě však ze skladby běhá mráz po zádech. "Slow" vyměnilo elektronické jiskření za jazzový feeling, "Can't Get You Out Of My Head" se zbavilo tanečního rytmu a popěvek "la-la-la" popohání opakující se smyčcový riff, který by všemi deseti možná i brala série filmů o nedostižném agentovi 007. Celou tuto vydařenou sešlost z ničeho nic shazuje příliš rozjařená "The Locomotion", kterou někteří fanoušci neudýchali a označili ji za nepříliš povedené karaoke. Problém je ale spíše v tom, že je zařazena na nesprávné místo.

"The Abbey Road Sessions" je beze všech pochyb vybroušeným diamantem ve sbírce nahrávek Kylie Minogue. Je zde cítit určitá odvaha, do něčeho takového vůbec jít, nemalou úlohu sehrál aranžérský cit pro detail. Závěrečná fáze oslav "K25" tak nečekaně přinesla velké překvapení, kdy hlasový projev Kylie dozrál do nových rovin.