V České republice už zdomácnělé crossoverové legendy Waltari se letos opět vrátily na tuzemské miniturné, které tentokrát čítalo pět zastávek. Já navštívil koncert v brněnské Melodce, která v docela slušné návštěvě pojala široké spektrum rockových a metalových fanoušků napříč několika věkovými skupinami.

Stejně jako před dvěma lety plnili úlohu supportu na tomto minitour pražští Egotrip. Ti na sobě od minula sice evidentně hodně zapracovali jak po stránce hudebního projevu, tak po stránce personální (aktuálně mají ve svých řadách moc pěknou mladou baskytaristku), ale výsledný dojem stále nebyl nijak světový. Kapela hraje takový tvrdší rock s elektronickým hávem ala některé nu-metalové spolky z přelomu milénia, jisté styčné body v jejich hudbě by se daly najít i s elektrometalovými tucárnami jako Pain nebo Rammstein (nemyšleno pejorativně), stejně tak jako i s tuzemskými kolegy HC3 nebo Bundy Tad.

Kapela se sice snaží vyvíjet, a tak se v několika skladbách představilo i dubstepové DJ duo Woostep, výsledek ale působil poměrně křečovitě. Jako byste žhavou modernu roubovali na víc než dekádu starý hudební styl, navíc ještě v kombinaci českých a anglických textů. I když formace sklidila docela pozitivní reakce a nelze jim upřít pracovitost, působila spíše jako kapela hudebních dříčů, kteří se sice snaží, ale skutečný hudební talent a lehkost tam prostě není. Celkový dojem byl prostě pořád až moc český, a to především vokálním projevem zpěváka.

Hlavní hvězdy večera na sebe nenechaly dlouho čekat, a tak se finský cirkus v čele s charismatickým Kärtsym Hatakkou pustil do svého pozitivního poselství skladbou "In The Cradle". Nestárnoucí červenovlasý démon opět ve výstředním exotickém pyžamu rozdával stejně jako celá kapela dobrou náladu plnými hrstmi a publikum jim ji vracelo minimálně dvojnásobně zpět. Slyšeli jsme řadu osvědčených fláků jako "One Day", "Atmosfear", "The Stage" či "Get Stamped" nebo největší a nejlepší pecku kapely "So Fine" zahranou jako přídavek, kde party pěveckého dua Angelit obstaralo rozvášněné publikum s plnou parádou.

Chvílemi jsme se přenesli i na diskotéku osmdesátých let při předělávce "Vogue" od Madonny, naopak salvy smíchu vyvolala klasická finská polka. Metaloví fanoušci se v závěru dočkali i klasické thrashmetalové hymny "Caught In A Mosh" od žánrových pionýrů Anthrax.

Hatakka s basou i bez dělal úžasnou show, jednou dokonce skočil do davu a nechal se unášet na lesu rukou až do poloviny sálu. Včetně několika přídavků Waltari nakonec odehráli přes devadesát minut trvající show plnou obrovské vlny pozitivní energie, která aspoň na tu dobu spláchla všechny negativní nálady a stresy. Tahle nestárnoucí kapela se prostě neomrzí a bavit vás bude stejně dobře i při opakované návštěvě její show.

P.S.: Bohužel jsme na koncertě neměli fotografa, a tak dvě doprovodné fotky pocházejí z dva roky starého koncertu.