Pozvolný ponor do předpeklí

13.10.2012 17:00 - Matěj Bílý | foto: facebook interpreta

Vystoupení legendárních kapel Marduk a Immolation vzbuzovalo u příznivců temných extrémních metalových odnoží značná očekávání. Fanoušci obou uskupení nakonec museli z pražské Chmelnice odcházet spokojení, přestože nám tentokrát pánové otevřeli brány pouze do pomyslného předpeklí. Hlubiny zůstaly uzavřeny.

Live: Marduk, Immolation

support: Heaving Earth, Forsaken World, Dead Beyond
místo: Nová Chmelnice, Praha
datum: 12. října 2012
Marduk setlist: Serpent Sermon, Nowhere, No-One, Nothing, The Levelling Dust, The Black Tormentor Of Satan, On Darkened Wings, Slay The Nazarene, Temple Of Decay, Throne Of Rats, Deme Quaden Thyrane, Within The Abyss, Baptism By Fire, Panzer Division Marduk, Souls For Belial

Marduk, Brutal Assault, Jaroměř - vojenská pevnost Josefov, 6. - 8.8. 2009
© Veronika Hesounová / musicserver.cz
Akce byla na poslední chvíli přeložena do zrekonstruovaného klubu Chmelnice. Zde se bohužel mnoho věcí nezměnilo. Především akustika sálu zůstává nadále prachbídná, pokud ne horší, než tomu v minulosti bývalo. To se bohužel naplno projevilo během prvních dvou kapel. Od chvíle, kdy britské deathmetalové komando Dead Beyond spustilo rychlejší pasáže, klub nemilosrdně pohltila hluková koule, žádný z nástrojů neměl konkrétní zvuk. Z toho, co se k uším jen pozvolna přibývajícího publika dostalo, byla slyšet snaha o temné, brutální, americké pojetí žánru. Pokud v kapele dřímá nějaký potenciál, zvukový marasmus mu nedovolil se projevit.

Do značné míry obdobně dopadlo i vystoupení české metalové naděje Heaving Earth. Kapela složená z ostřílených matadorů tuzemské extrémní scény po dlouhé době reprezentuje české barvy na špičkovém zahraničním turné. Kdo však čekal, že bude moci porovnat, jak si Heaving Earth povedou v přímé konfrontaci s jedním ze svých nepopíratelných vzorů Immolation, měl smůlu. Pořádně rozumět bylo pouze pomalejším valivým partům. Jakmile přišlo na rychlejší či harmonicky náročnější riffy, posluchač si většinu hudebního obsahu musel domýšlet a odezírat z hbitých prstů zručného kytarového dvojbloku. Velká škoda. Pánové na to zajisté mají, držme jim palce, aby další zastávky na štaci vyzněly lépe.

Zvuk se zlepšil s výměnou zvukaře a s nástupem pomalovaných Francouzů Forsaken World na stage. Blackmetalová image naprosto nekorespondovala s produkcí, která stavěla především na nekonečných breakdownech a la nejtrendovější a nejméně invenční deathcore spolky. V některých sekanicích jsme alespoň museli počítat doby, to však podprůměrné vystoupení nemělo šanci zachránit.

Immolation
© flickr.com
Jestliže do té doby večer neměl příliš spád a mnozí začínali být nahlodaní, zda stálo za to akci vůbec navštívit, s prvními tóny newyorských pekelníků Immolation se pochyby rozplynuly stejně rychle, jak atmosféra v klubu začala houstnout pod náloží temných riffů, klenutých sól, nekompromisní rytmiky a chorobného řevu. Americký zvukař se s nástrahami Chmelnice vypořádal jako zkušený mazák, ubral na intenzitě a basech, a ačkoliv díky tomu vystoupení postrádalo drtivější sound, rozumět bylo všemu. Každým hrábnutím do strun se klub nořil o nějaký ten metr hlouběji pod zem a mířil k pekelným branám.

Z Immolation sálá nehorázná jistota, která však rozhodně nepřechází v rutinu. Sympatickým chlapíkům můžete věřit každý úder a hraní je i po více než dvou desetiletích stále hodně baví. Plešatý Vigna házel tradiční úšklebky do publika, tahal z rukávu jedno temné sólo za druhým, Ross Dolan, muž malého vzrůstu, má vskutku impozantní a silné hrdlo a bicmen Steve po ne stoprocentním výkonu na letošním Brutal Assaultu přesvědčil, že se jednalo o ojedinělý výpadek. 50 minut hudební brutality, temnoty a zvrácených rytmických změn uplynulo jako nic a klub se mocně dožadoval přídavku.

Marduk, Brutal Assault, Jaroměř - vojenská pevnost Josefov, 6. - 8.8. 2009
© Veronika Hesounová / musicserver.cz
Ten satanžel nepřišel, jelikož švédská bestie Marduk chystala své mocné předstartovní divadélko. Půlhodinová smyčka praskajícího ohně a náboženských žvástů, doplněná masivními oblaky dýmu navozovala obavy, že kapela již žije výhradně ze svého odkazu a po hudební stránce chabé vystoupení bude muset maskovat cirkusem okolo. Poslední vystoupení Švédů na českých letních open airech skutečně přinesla spíše rozčarování a mnoho diváků na kapelu evidentně přišlo z nostalgie či ortodoxních pohnutek. Hláškami "Hail Satan, hail Marduk!" se to v sále koneckonců jen hemžilo. Marduk však velmi rychle všem přítomným ukázali, že jejich tank do starého železa rozhodně nepatří a od prvních tónů zaveleli k značně úspěšnému útoku. Nepříliš dokonalý zvuk, který nesvědčil deathmetalovým spolkům k pure blackmetalovému běsnění skvěle sedl, klub se zanořil opět více do temnoty a kouře, o atmosféru tedy bylo postaráno.

Proč to Marduk poslední dobou příliš nehrálo? Jednoznačně kvůli nedostatečné rytmice. Válečný infernální black metal prostě potřebuje nekompromisní pohon a výkony bubeníka Larse Broddessona nebývaly příliš oslňující. Tentokrát však sypal vskutku ve velkém stylu, jistý si byl i v četných kopákových kobercích. To samé platí pro basáka Devoa, jehož nástroj byl konečně slyšet. Vystoupení tak evokovalo zašlé časy, kdy paličkám vládla lokomotiva jménem Emil Dragutinović a tlusté struny krotil B.War. Marduk mají z čeho hrát, tentokrát setlist sestavili věru dobře. Pomalejší na atmosféře postavené skladby střídaly ty nejrychlejší včelíny z desek "Nightwing" či "Panzer Division Marduk". Titulní věc z legendární desky byla zahraná s neskutečnou rychlostí a surovostí. Takhle má true black vypadat.

Příznivci Marduk i Immolation, kterých se nakonec sešly skoro tři stovky, si tedy museli přijít tento večer na své. K pomyslnému vrcholu však jistý kousek chyběl. Aktuální sestava prvních jmenovaných stále ještě postrádá bestialitu starých časů a Američanům svědčí masivnější zvuk. Pomyslné brány pekla tak tentokrát zůstaly pouze pootevřeny.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY