Reedice časem prověřených jazzových nahrávek jsou ve světě běžné, my, tak jako v mnoha oblastech, samozřejmě zaostáváme. Reedice Supraphonu představuje tři zásadní alba Emila Viklického z let 1977 až 1984. Je to problém, milovníci kvalitního jazzu tak mají pramalou šanci se ke starým nahrávkám vůbec dostat.
9/10
Emil Viklický - V Holomóci městě, Okno & Dveře
Skladby: CD1: Pramen jazzové vody, Školní výlet, Střechy, Ukolébavka pro Teu, Nočním vlakem, Kašny, Jestřáb, Tanec na dolním náměstí, Epilog (V Holomóci městě), Suita pro klavír, Kasace pro vítr a déšť, Bazalička, Edwardian, Dvěře, Zasněný gepard / CD2: Trochu funky, Zase zapomněli zavřít okno, Siesta, Jumbo Jet, Boston, Píseň pro Jana Hammera, Ještě jednou slunce, Květen, 70. východní, Asi by to tak šlo (C'est-ce que ça peut bien etre), Podzim, Jeď dvacítkou, To jsou věci, 43 Joy Street
Vydáno: 27.4.2012
Celkový čas: 58:17 + 69:07
Vydavatel: Supraphon
Prvním albem, které reedice představuje, je kultovní deska z roku 1977 "V Holomóci městě". Je to první Viklického album inspirované moravskou lidovou hudbou. Jedná se o trend, který se pomalu začal prosazovat jak na domácí, tak i na světové scéně a obecně se začal označovat jako globální jazz. Viklického mezinárodní věhlas pramení právě z tohoto proudu. Album je doplněno i čtyřmi snímky sólového piana z roku 1984. Původně byly na druhé straně LP "Dveře". Jedná se o skvělý počin, který je svou atmosférou původní desce velmi blízko.
Druhý disk obsahuje rovnou dvě alba s názvy "Okno" a "Dveře". Je v nich cítit funk i jazzrock. I když desky vznikly za totality, s Viklickým se na nich podíleli kytarista
Bill Frisell a baskytarista Kermit Driscoll. Ve Spojených státech totiž jazzman navázal spoustu muzikantských kontaktů. Se zahraničními hudebníky měl jet dokonce na turné. Už byly vytištěny i plakáty.
Tehdejší komunistický Pragokoncert však Viklického do zahraničí nepustil.
"Když jsem nemohl za klukama já, domluvil jsem se s Tondou Matznerem a pozvali jsme je, aby přijeli natáčet do Prahy. Původně na desce měli hrát jen mí američtí kamarádi, ale nakonec jsem dal na doporučení Billa Frisella a do pomalé "Písně pro Jana Hammera" jsem přizval houslistu Honzu Beránka," popisuje v bookletu Viklický.
Fanoušci jazzu mohou skutečně jásat, že se znovuvydání dočkali. Doufejme, že nezůstane jen u jedné desky a posléze se dočkáme reedic i dalších významných alb českého jazzu. A proč devítka? Jedná se o to nejlepší, co v této oblasti u nás vzniklo. Jiné hodnocení ani možné není, i když kvůli tomu, že žijeme v "malé" České republice, zaujme deska jen malý počet posluchačů.