Lídr Ben Kowalewicz se před vydáním další studiovky nechal slyšet, že se "Dead Silence" nepodobá ničemu, co do té doby kapela natočila. Přesto z ní ale fanoušci mohou cítit inspiraci v debutu "I". V ten moment musela jeho mysl nejspíš procházet stadiem těžké amnézie, protože novinka se nijak zvlášť neliší od předchozí tvorby Billy Talent. Pokud kapela náhodou zapomněla, tohle už tu vážně bylo, a dokonce hned ve třech provedení. V druhém tvrzení už ale frontman tak vedle nebyl - znamená to, že formace publiku servíruje další lahodnou punkrockovou porci songů, na jakou jsme zvyklí.

Třeba hned "Viking Death March", která následuje po gradujícím intru, je prošpikovaná dobrými nápady. Laťku sice strhne o něco níž rádiová odrhovačka "Surprise, Surprise", u níž se posluchač žádného překvapení rozhodně nedočká, s "Runnin' Across The Tracks" však pokračujeme v krasojízdě. Talenti rozšířili kytaristovi Ianovi pole působnosti, tudíž jeho doprovodné vokály uslyšíte mnohem častěji, a to téměř ve všech čtrnácti skladbách. Kanadští hudebníci včas ukořistili recept na dobrou píseň a poctivě se jej drží. "Dead Silence" tak není překombinované a jejich příznivci si jej celkem snadno naposlouchají. Melodie však nejsou zas natolik primitivní, aby spadly do odpadní kategorie. Řekněte sami, není snad "Man Alive!" učiněný povel k pařbě?

Ben sice zredukoval svůj tolik oblíbený řev, jeho frázování a charakteristický projev to však statečně (a povedeně) maskují. "Show Me The Way" trochu opisuje od starých Green Day, ale na desce jde o jeden z mála momentů, kdy si lze oddechnout od kytarové nálože. Pokud by tímto kouskem album končilo, vůbec by to nebylo na škodu. Zbylá dvojice skladeb, včetně titulní "Dead Silence", už trochu zbytečně nahrávku protahuje. Když už jsme u názvu, kapela prohlásila, že předchozí číslovky uzavřely trilogií pomyslnou dekádu. Další nahrávky prý pojedou samy za sebe. Jenže pokud se Billy Talent alespoň někam neposunou, přestanou publikum bavit.

Přijměme fakt, že se pánové zkrátka rádi rochní ve vyzkoušeném rockovém bahýnku a zjistíme, že se muzikantům povedl vyplodit zábavný kousek. Žralok plující v sutinách podvodního města kličkuje mezi budovami velice zdařile. Jeho cesta do CD přehrávačů by mohla být stejně snadná. Trocha ověřené klasiky totiž občas neuškodí.