© Universal
© Universal
Zpěvák, muzikant a skladatel Wabi Daněk...
...nebo také Stanislav Wabi Daněk se narodil 30. ledna 1947 ve Zlíně. Trochu příznačně jako kluk z města obuvi už v dětství obul toulavé boty, jeho záliba v cestování a přírodě se později projevila v lásce k trampské hudbě. Nejznámější český folkový písničkář napsal a nazpíval písně jako "Rosa na kolejích", "Montgomery", "Píseň co mě učil listopad" či "Hudsonské šífy", hity, které už léta nechybějí snad u žádného trampského ohně. Sám přitom tvrdí, že skládat začal proto, že jeho technika hry na kytaru nestačila na původní americké skladby, které chtěl hrát. První a nejslavnější autorské album "Rosa na kolejích" vydal v roce 1984, o dva roky později následoval "Vítr". Už v roce 1990 Supraphon představil výběr písní "Profil", další v řadě bylo "Pískoviště" a živé album "Valašský drtivý styl" (1999). Od té doby vydal ještě další dvě výběrová alba "Master Serie" a "Pětatřicet let na cestě - On The Road". S Malinabandem dal dohromady album skladeb z repertoáru Miroslava Skunka Jaroše, na desce "A život běží dál" skládá poctu svým oblíbeným autorům. Zatím poslední a aktuální deska "Ďáblovo stádo" jej představuje v obklopení mladých muzikantů.David Landštof: S výběrem nám hodně pomohl Tony Linhart, v širším výběru bylo těch písní na čtyři sta. Všechny skladby jsou na albu nakonec tematické, to je klíč, podle kterého jsme dělali finální výběr. Jsou to balady, které končí nějakým neštěstím...
Wabi Daněk:... a právě proto si k jejich interpretaci vybrali mě. Multicynika. Na neštěstí já jsem fakt kadet. Takže jsem tady. Vlastně jsem ale měl jednu připomínku, nechtěl jsem na desce svoji píseň "Dawson". Nedal jsem ji nikdy na žádnou svou desku, přestože je pěkná. Důvod? Právě proto, že znám její příběh a nechtěl jsem jej znovu otevírat. Posléze jsem se ale přemluvil - že už uplynula taková řada let, že dneska už je to snad jedno. Pravda je taková, že ve své době byla ta píseň trošičku poplatná. I když jak říkají Angličané, jen by the way, tak zlehoučka. Dotýkala se tehdejšího trendu angažovaných písní. Víc bych to nechtěl rozmazávat, jinak tu písničku z desky snad ještě vlastnoručně vyškrábu. Otočme list. Pásl nebo hnal jste někdy vy osobně stádo krav? Ne. Ale vím, že někteří moji přátelé to opravdu zkoušeli, údajně dokonce i koňmo. Já mám dneska tu výhodu, že už jsem strašně starej a vidím za vším příběh. A vím, že je to strašná dřina. Ale člověk nemusí ani pást krávy, nedávno jsem takhle zpíval při zahájení půlmaratonu, startovala to Jarmila Kratochvílová. A lidi, ten zvuk tenisek na dlažebních kostkách, běželo přes tři stovky lidí, to bylo něco, co taky vyvolávalo tichou hrůzu. To byli přitom lidi, kteří běželi mimo mě, a věděl jsem, že se mi na rozdíl od krav vyhnou!
© Universal
David Landštof: Měl jsem jedinou podmínku, nebo vlastně dvě - teplá tekoucí voda a oddělené toalety. Všichni zúčastnění umělci totiž sice mají kladný vztah k horám a osadám, ale opravdoví trampové to přece jen nejsou. Bydlet někde na seně by pro všechny bylo asi už moc, ono i tak ten pobyt ve srubu byl pořádné dobrodružství. Zažili jsme si tam i výpadky proudu v bouřkách. Takže vy jste vlastně na čas uvedli do provozu osadu Ďáblovo stádo... Ano, a to bylo právě to výhodné, že jsme tam na čas žili takhle všichni pohromadě. V hlavním srubu se natáčelo a ve vedlejším se bydlelo. U natáčení se většinou sešli úplně všichni, takže to byl takový model 50., 60. let. Doufám, že tamní atmosféra se do písní otiskla a je z desky znát. Že je stejně nenásilná, jako byla práce na ní. Stejně jako se nám do cesty připlétali další a další lidé, které jsme vždycky jenom přizvali, a oni kývli. Takhle se na album dostaly i naše ženské hlasy Radůza i Aneta Langerová. Dělají desku jaksi něžnější. Když jste zmínil chalupu, potřebujete pro psaní nových skladeb cestovat? Toulat se? Chodit? Chodím pravidelně každý den hodinu, původně ovšem ze zdravotních důvodů. Fakt ale je, že mě u toho napadají myšlenky. Dřív jsem propagoval myšlenku, že co hlava neudrží, to za to nestojí. Jenže to platilo jen do té doby, kdy hlava držela pohromadě. Dneska s sebou nosím záznamník nebo alespoň mobil, kam si ty nápady zaznamenávám. A pak to pracně lovím a někdy se divím, co mě napadá za nesmysly (směje se). Jinak ale taková ta cestovní romantika, to člověka drží celý život. Už jako dítě jsem ostatně třikrát zdrhl z domova a čundrák se ze mě pak stal jedna dvě. Dnes už to ale má takovou podobu, že jedu po dálnici a říkám si: Větrný Jeníkov, tam jsem ještě nebyl. Výjimečně se mi podaří pak přemluvit zbytek posádky auta, aby se mnou tu zastávku třeba skutečně absolvoval. Pořád mám rád neplánované akce.
Ďáblovo stádo...
...je příležitostná skupina, která na stejnojmenném albu a projektu pracovala. Jméno si muzikanti vypůjčili od titulní písničky alba, jejímž autorem je Stan Jones (originál se jmenuje "Ghost Riders On The Sky"). Nejde tudíž o traditional country song, ale komerční píseň ze 30. let a je o kovbojově vidění stáda pekelných krav s červeně žhnoucíma očima, které po nebi uhánějí před duchy zatracených jezdců. Byla inspirací pro mnoho umělců (mezi jinými The Doors na její motivy napsali "Riders On The Storm"), u nás ji dříve přezpíval třeba Waldemar Matuška, Karel Černoch či Karel Gott. Iniciátor a producent projektu "Ďáblovo stádo" bubeník David Landštof se staré hity rozhodl vzkřísit a dát jim novou podobu. Staré trampské písně nejsou podle něho jen o kovbojích a táboráku, ale především o lidských příbězích, chtíči, vině, trestu a skrývají ideály i útrapy obyčejného života. Na projektu spolupracovali kromě Wabiho Daňka David Ladštof, Josef Štěpánek, Michal Pekárek, Luboš Novotný (Druhá tráva), Jan Lstibůrek, Michal Gregor a Šárka Adámková, která společně s Petrou Lstibůrkovou Páchovou nazpívala vokály. Do Ďáblova stáda patří i fotograf Jiří Turek, výtvarnice Agáta T. Mayerová a Martin "Maťo" Mišík či režisér Jan Foukal. Vznik pocty předválečnému trampingu i jeho modernějšímu pokračování dokumentují stylově černobílé fotografie a videa. Projekt bude pokračovat i nadále, dočkat bychom se měli také koncertů.David Landštof: Česká country a folk má v u nás pořád takový punc něčeho špatného, to vidím i na svých rodičích. Přesně to byl také důvod, proč to album natočit, trochu ho obhájit a zastat se ho. Protože ty písně jsou skvělé a my je chceme zpívat.
© Universal