Britskou čtveřici All Saints považuji za jednu z nejlepších dívčích popových kapel (no dobře - nejlepší), které se v poslední době urodily. Jenže stejně jako Five v oblasti boybandů, které jsem měl také nejvíce rád, se ne zrovna dlouho po vydání svého druhého alba "Saints And Sinners" rozpadly. Pro hudební scénu je to škoda, pro jejich osobní životy asi velké plus, protože u konce už jednotlivé členky prý k ostrým slovům až urážkám nechodily zrovna daleko. Co má ovšem dělat jejich nahrávací firma, když jim jedna z jejich nejprodávanějších a kritiky nejuznávanějších kapel (samozřejmě v oblasti současného popu) skončí? No jasně, vydá výběr hitů.

Malý problém byl ovšem v tom, že holky vydaly jen dvě řadová alba, ze kterých se "greatest hits" sestavují poměrně špatně. První album je tedy zastoupeno všemi vydanými singly, kterých ovšem bylo celých šest (!), druhé pak třemi vydanými singly a jedním remixem jejich snad největšího hitu "Pure Shores". Právě tuto písničku, kterou s nimi napsal a produkoval William Orbit, považuji nejen za jednu z nejlepších na tomto výběru, ale také za několik uplynulých let v popu vůbec. Na paty jí slušně šlape "Black Cofee" opět v Orbitově produkci, ale i ostatní písničky si udržují poměrně slušný standard. Hity z prvního alba působí sice místy až příliš jednoduše (takový první singl "I Know Where It's At" mě moc nebere), naopak šest a půl minut dlouhá verze "Never Ever" mohla být klidně vyměněna za rádiový edit. Poloviční bonus na "All Hits" tvoří singl "Twentyfourseven", který před několika měsíci vydala Melanie Blatt ve spolupráci s Artful Dodger a jedná se tak o vůbec první sólovou nahrávku nějaké členky po rozpadu kapely. Jakkoli se písnička snaží znít více tanečně a 2stepově, o nějaký zvláštní zázrak se nejedná, jen bylo třeba desku něčím doplnit. Závěrečný remix "Pure Shores" se neliší nijak zvlášť od singlové verze, snad jen přítomný rap skladbu ještě více osvěžuje.

Místo aby album obsahovalo třeba nějaké remixy či béčka singlů, protože hitů se z dvou vydaných alb už prostě nedostávalo, vymysleli v London Records takový malý podvod. Po závěrečné skladbě je pár minut ticho a následují dvě písničky z druhé desky, konkrétně "Dreams" a "I Feel You" v nezměněné albové podobě. Snad aby byla obě řadová alba v počtu obsažených skladeb vyrovnaná, jinak jejich přítomnost, navíc v podobě, kdy nejsou uvedeny na obalu, skutečně nechápu. Ale aspoň člověk za své peníze dostane více hudby, že jo.

Výběr "All Hits" je jasným uzavřením kariéry All Saints a jako takový je ho asi třeba brát. Několik skvělých skladeb, pár průměrných, podivné utajené bonusy a další věci jsou docela podivným mixem, ale i tak je škoda, že jsou už tyhle čtyři svaté holky minulostí. Přece jen byly narozdíl od svých kolegyň charismatické a nebály se v rámci možností experimentovat. Škoda jich.