Protekční NME. Týpci s víc štěstím než talentem. Miláčci generace tumbrl. Trapný "boyband". Objev roku 2011 s jedním z nejlepších debutů. Další nudná kytarovka. Nezáleží ani tak na tom, která z těchto tvrzení jsou pravdivá (ostatně svým způsobem můžou být založena na pravdě všechna). britští indierockeři The Vaccines na kytarové scéně minulý rok zkrátka vyvolali rozruch, a to - ať už to byly emoce lásky nebo nenávisti, co se jim ve vás podařilo probudit - je nejdůležitější.

Debutem "What Did You Expect From The Vaccines?" doopravdy s ničím novým nepřišli, takže je kdekdo (kupříkladu zprvu i autorka této recenze) mohl povrchně odsoudit jenom jako další nudnou kytarovou kapelu. Podobných wannabe guitar heroes je ale plný MySpace. Jak se tedy zrovna těmhle obyčejným klukům odvedle podařilo za pouhý rok od svého vzniku, jednou deskou takhle pobláznit posluchače? Odpověď nehledejte samozřejmě nikdy jinde než právě v jejich muzice. Když jste za sebou nechali všechny ty předsudky - protekční NME, týpci s víc štěstím..., - museli jste uznat, že The Vaccines si všechen ten povyk vlastně právem zaslouží. Debut byl rychlý, chytlavý a hity nabitý, až se mohlo zdát, že muzikanti svou tvůrčí mízu vyčerpali na několik let dopředu. Ale to byl skutečně jen klamný dojem.

Neuběhl ani rok a formace už opět okupovala studio. Do něj tentokrát přizvala Ethana Johnse, producenta desek Kings Of Leon nebo například Laury Marling, a stejně jako lehce dosáhli slávy s "What Did You Expect...", tak hladce jim ubíhalo i celé natáčení druhé řadovky. Alespoň dle svých vlastních slov spát nemohli spíš z dostatku nápadů než z jejich nedostatku a tlaku zvenčí vůbec nevěnovali pozornost. O novince se nebojí sebevědomě mluvit jako o skvělé, lepší než debutové, a stejně tak nešetří superlativy ohledně svých nově získaných herních zkušenostech. Další ostrovní kecky? Kdepak. Jen zdravě ctižádostivý a upřímní mladí muži.

Na "Come Of Age" sice úplně nevybočili ze svého směru, ale udělat další hitovou nálož jeden akord-druhý akord-dvě minuty-a čau! na plánu programu taky nebylo. Na dvojce nám hudebníci chtějí předvést, že nejsou jen fackovací panáci s dobrými hity možná tak do reklamy, ale jinak pro rockové dějiny absolutně nepoužitelní. Že když se jim bude chtít, klidně si posunou hranice svého úderného, lehko stravitelného indie rocku a předvedou nám i víc toho umění (a frontman Justin Young si třeba klidně natruc svým dvanáctiletým obdivovatelkám nechá nárůst vlasy a nasadí si holící půst). Ovšem kdyby si instagramová mládež přece jenom stěžovala, kapela vždycky může alibisticky dodat: "What did you expect from 'Come of age'?"

S novou deskou chtěla kapela hudebnímu světu zkrátka sdělit, že nejsou jenom one-album wonder a že do budoucna s nimi musíme počítat. A abych už přešla k jádru problému: Ano, podařilo se jim to. Jedenáct skladeb i tentokrát hraje na jistotu, jen ne už tak přímočaře jako na debutu, ale zato s větší vynalézavostí, řemeslností a charismatem. Trochu mate ztlumený a usměrněný hlas Younga, který kvůli nemocným hlasivkám musel zkrotit nejen své nestřídmé návyky rockové hvězdy, ale také techniku svého zpívání. Vybroušenému zvuku nových The Vaccines ale stejně dobře sluší i nový Young.

Debut byla ještě hravá kronika ze života teenagerů. Teď je vám už přes pitomých dvacet, přišlo na vás otravné dospívání (fajn, v tomhle věku byste ho už v lepších případech měli mít za sebou, ale muzikanti to prostě vždycky měli trochu posunuté...) a jste pekelně znudění. A jako by už té tématické šedi nebylo málo, Young se opět vyžívá ve svých textech plných primitivních slovních spojení. Ale je to zase fajn. Tohle jsou jednoduše The Vaccines a jejich přímá filozofie. V textech se tak například o Youngovi dozvíme, že "je možná náladový, nepříjemný a rezervovaný, ale divnej teda fakt jakože ne!" ("Weirdo"), že má blbou náladu ("Bad Mood"), nebo že by si přál být holkou ("I Wish I Was A Girl", překvapivě). Zpěvák se ostatně rád strefuje do své vlastní osoby, a tak mu ani nevadí v "Teenage Icon" tak trochu trpce přiznat, že není žádná ikona teenagerů, v čemž má vlastně i pravdu. Přesto se jemu a jeho spoluhráčům podařilo natočit další kvalitní desku, kterou si bude kytarově založené publikum opět dlouho protáčet, a jejím čtyřem autorům se bude klanět; vidíte, že to jde i bez drog, skandálů a nabubřelého chování!

"Come Of Age" je ale teprve začátek. Po slibném debutu si The Vaccines nyní teprve nastínili cestu, kterou by se chtěli do budoucna ubírat, a jsem toho názoru, že v nich je ještě daleko větší potenciál. Jaký? To - vzhledem k jejich dosavadní rychlosti nahrávání - můžeme zjistit už za rok.