Co můžeme vědět, třeba existuje spousta podobných indiepopových kapel, které mají ve svém repertoáru takové fláky, jako je "We Are Young". Možná taky ne. Jisté ale je, že fun. měli štěstí, právě coververze z Glee jejich singl dostala do širšího povědomí a posléze se probojovala do hitparád po celém světě. Navíc skladba vůbec neklame a zbytečně neslibuje - dává docela přesný obraz toho, co se děje na celé desce "Some Nights". Pokud se kapela pochlapí i s příštím albem, neměla by se zařadit mezi one hit wonders, potenciál na dlouhodobý úspěch muzikanti bezpochyby mají.

Trio většinu skladeb staví na stejném, ovšem v dnešní době dost nevšedním stylu. Nečekejte žádné sloka-refrén písničky, fun. se naopak do skladeb snaží narvat co nejvíce různých nápadů, píší co nejsilnější refrény (nebál bych se použít slovo hymnické) a strach rozhodně nemají ani z epické instrumentace. Ne nadarmo hned v úvodním intru zcela bezskrupulózně připomínají Queen, ale ne natolik, že by je vykrádali. Jen ukazují, odkud (mimo jiné) vycházejí.

Kromě známého pilotního singlu a jen o něco méně úspěšné singlové dvojky "Some Nights" bych si na možný hitparádový úspěch klidně vsadil i u kousků "Carry On", "Why Am I The One" či "All Alright". Není nezajímavé, že právě ty nejlepší písničky se nesou spíše ve středním tempu. Pokud se skupina snaží trochu zrychlit, narazí tvrdě na stěnu. "It Gets Better" tak zní bohužel jak nějaká průměrná poppunková skupina. Titul nejotravnější písničky na albu ale suverénně vyhrává "One Foot", která je postavená na tak uširvoucím a stále se opakujícím samplu, že se až nechce věřit, že je na stejné desce jako ty ostatní skvělé kusy.

Nedovedu si úplně představit, jak dokážou fun. svůj epický pop předvádět naživo, ale určitě to musí být zážitek. Kdyby na "Some NIghts" zbytečně nebyly dvě výše zmíněné skladby, šel bych s výsledným hodnocením ještě o bod výš. Takhle se totiž dělá chytrý alternativní pop, který se shodou náhod a s trochou štěstí může stát naprostým mainstreamem.