Debutové album Martina Maxy "C'est La Vie" sklidilo na MusicServeru poměrně příznivé ohodnocení. Jeho nová deska "Zpovědnice" je však hlubokým krokem do propasti nudy a zbytečnosti, ze které Maxovi nepomohl ani producent Honza Ponocný. Až se mi zdá, že tu desku nahrál někdo úplně jiný.
Jsem asi jeden z mála recenzentů, který pochválil debutové album Martina Maxy "C'est La Vie". Osobně si myslím, že za tím je několik důvodů - kromě toho, že já opravdu mám rád pop, i to, že recenzi jsem psal krátce po vydání alba, kdy ještě po Maxovi neštěkl ani ten pověstný pes, v obchodech byste album marně hledali a vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by se tenhle kulturista s pochmurnými texty plnými smrti měl stát jedním z nejprodávanějších českých hudebníků. Pak se ovšem jeho vystoupením na Českém slavíku strhla lavina, která měla za následek články v časopisech od Vlasty přes Chvilku pro tebe až po Bravo, což ve výsledku znamená jedno - málokdo z hudebních novinářů nějakého takového muzikanta, který se až "prostituuje" v různých nehudebních médiích, pochválí, navíc když vypadá jako Maxa. Tím nechci tvrdit, že všichni hudební novináři jsou ovlivnitelní vším okolo a že nevnímají hlavně hudbu, ale na druhé straně jsem četl až urážlivé recenze, které Maxu přirovnávaly ke kapelám jako jsou
Holki či
Lunetic, což je po hudební i textové stránce naprostá hloupost.
Tak nějak jsem se vnitřně těšil, že jeho nové album bude ještě mnohem lepší a že to mí kolegové přiznají, ale vše je jinak, "Zpovědnice" je pro mě obrovským zklamáním. Jakoby všechny ty výtky, které jsem četl na debutové album, měly přijít až s tímto. Temné texty, dopilované téměř k dokonalosti s mnoha dosud neslyšenými obraty, jsou minulostí, Maxa na nové desce zpívá hlavně o vztazích, lásce, ale většina písniček je po textové stránce prostě "o ničem". Ani po hudební stránce to není ono, silné melodie se zde nevyskytují, i pilotní singl "Je to prostý" vaří dost z vody, i když se jedná o nejlepší písničku na desce. Tak nějak jsem si vzpomněl na Maxovy slova, že písně skládá velmi těžce a většinu těch opravdu dobrých nahrál na debutové album. Já k tomu můžu jen dodat, že za ten rok od jeho vydání prostě nestihl napsat dostatek dobrých písniček.
Drobných změn k lepšímu se dočkáme jen u aranží, které jsou snad i zásluhou producentské úlohy Honzy Ponocného, v nichž se občas objeví na povrch probublávající elektronika se smyčci a zajímavým ženským zpěvem ("Prodavač iluzí"), či naopak velmi křehká akustická poloha v příjemně barové písničce "Vím o tom svý" nebo rocková údernost v refrénu skladby "Zatím". Ale i sebezajímavější aranže neudělají z nudné písničky zábavnou, což je poznat v mírně najazzlém "Muzeu voskových figurín". A nuda na "Zpovědnici" jednoznačně převažuje, protože se skladby podobají jako vejce vejci a nejvíce z nich ční absence zajímavých hudebních či textových nápadů, kterými debut oplýval (což, jak už jsem napsal výše, je můj velmi subjektivní názor). A co víc - některé písničky nejsou jen průměrné, ale jsou i vyloženě blbé, můj favorit v této oblasti je jednoznačně "Producent", jehož hudba i text je opravdu silné kafe i pro mne.
Co se dá dělat, recenzí na tuhle desku se přidávám na stranu všech Maxových kritiků. Asi to chtělo více počkat a nesnažit se vydat desku co nejdříve. Ale to asi nezáviselo až tak na Maxovi jako spíš na vydavatelské firmě. Škoda. Teď už jen nějaký bonmot ohledně jeho svalů a recenze je u konce...