Dlouhých sedmnáct let museli fanoušci amerických Foo Fighters čekat na druhý a řekněme v podstatě i první opravdu plnohodnotný koncert Grohlovy party v České republice. V roce 1995 se Foos sice představili se svým tehdejším debutem v pražském Sky clubu Brumlovka, ale pouze v komorní atmosféře pár set přítomných. Další roky pak mohli čeští příznivci pouze zprostředkovaně sledovat strmý růst kapely od klubové senzace přes respektovanou rockovou kometu až po naprostou globální megastar.

Dave Grohl a spol. si toho byli dobře vědomi a při včerejším koncertu předvedli téměř vyprodané O2 areně našlapaný stočtyřicetiminutový set, ve kterém jedna pecka střídala druhou a kde nebylo moc prostoru pro balady. V osm večer otevřel program Bob Mould se svou kapelou. Tento zkušený hudebník známý z kapel Hüsker Dü a Sugar převedl sympatický set, ale bez mé přiznané znalosti jeho tvorby mě jednotlivé písně nijak extra nezaujaly.

Hlavní hvězdy na sebe nenechaly dlouho čekat, a tak se už po půl hodině bez jakéhokoliv intra a pompézních gest přiřítila kapela na scénu a především Dave na svůj visutý můstek půlící kotel na dvě části (byl doslova na omak prvním řadám), kde odpálil set dravou peckou "White Limo" z veleúspěšného posledního alba "Wasting Light". To tvořilo velkou část na počet skladeb mimořádně nabitého setlistu. Zároveň i předznamenala tón, v jakém se celý večer bude ubírat. Až na dvě, tři delší Grohlovy vsuvky žádné dlouhé proslovy, ale sypání do natěšeného publika jednoho hitu za druhým.

Kapela se v Praze představila v rámci krátké evropské části svého světového turné, která čítá jen pár měst, navíc nejde o významné metropole Starého kontinentu, ale nejspíš o menší města, kterým Foos dlouho dlužili svou koncertní pozornost tak jako Praze. S kapelou na celý koncert vystoupil i Pat Smear, a tak se formace představila se třemi kytaristy.

A když se v přídavkové "Dear Rosemary" ke skupině přidal i Bob Mould, bylo vládců šesti strun na pódiu dokonce celé kvartero. Foo Fighters představili také klávesistu a mohli jsme se tak těšit z bohatého nástrojového obsazení.

Zvuk byl alespoň na tribuně velmi dobrý a čitelný, paradoxně ale lepší v první polovině koncertu navzdory tomu, že většinou tomu spíš bývá naopak. Milým překvapením byla přítomnost dětí členů kapely na pódiu, která dodávala show hřejivý lidský rozměr.

Pokud bych měl zmínit hlavní vrcholy show, kromě již zmíněné "Dear Rosemary" to byla především dlouhý přídavkový blok otevírající, z poloviny Grohlem sólově odehraná hitovka "Times Like These".

Sečteno a podtrženo, Foo Fighters v Praze předvedli dle očekávání jeden z nejlepších rockových koncertů tohoto roku a nám nezbývá než doufat, že se u nás dle Grohlových slibů znovu ukáží v rámci turné k připravované nové desce.