Čas na čajík. A revoluci!

23.07.2012 00:00 - Adam Eff | foto: facebook interpreta

Američanka Emilie Autumn si dala se svým třetím albem na čas. Bezmála šest let od vydání "Opheliac" nastal ten okamžik, kdy se rozhodla vydat novou desku. Prý proto, že každý pořád doráží a prudí, kdy konečně představí něco nového, a ji přestalo bavit vysvětlovat, že už nějakou dobu přetváří svou knihu na muzikál...
9/10

Emilie Autumn - Fight Like A Girl

Skladby: Fight Like A Girl, Time For Tea, 4 O'Clock Reprise, What Will I Remember, Take The Pill, Girls! Girls! Girls!, I Don’t Understand, We Want Them Young, If I Burn, Scavenger, Gaslight, The Key, Hell Is Empty, Gaslight Reprise, Goodnight, Sweet Ladies, Start Another Story, One Foot In Front Of The Other
Vydáno: 24.07.2012
Celkový čas: 64:38
Vydavatel: The Asylum Emporium
Brutální knihy "The Asylum For Wayward Victorian Girls" se dočkáme i jako muzikálu, ano, je to docela nevídané. Album "Fight Like A Girl" je jeho částečným soundtrackem. To neznamená, že jej nejde vnímat jako klasickou desku, to jen znamená, že pokud máte rádi to, co Emilie Autumn tvořila dříve, možná nebudete nadšení. A pokud nemáte rádi, co Emilie Autumn tvořila dříve, možná taky nebudete nadšení. Just sayin'.

Pokud jste jméno této slečny nikdy neslyšeli, představte si obyčejnou holku, která trpí bipolární poruchou, a když jednoho dne chtěla dělat desku, otěhotněla, i přestože brala prášky, tak si to nechala vzít, protože nechtěla "předat svou poruchu". Pár měsíců poté se pokusila o sebevraždu a na dotazy typu "proč" vám odpoví něco jako: "Všem se nám dějou těžké věci nebo jsme vyrůstali pěkně zkurveně, já jsem od šesti let zažila několik zneužití i znásilnění, takže vám fakt neřeknu přesně, proč jsem cítila potřebu se oddělat."

Nicméně, slečna je doopravdy hodně šikovná, žádná politováníhodná a neschopná ludra. Na "F.L.A.G." si bezostyšně (ale s rozumem) promíchala několik stylů, dočkáte se potemnělé a uhrančivé změti popovějších disharmonií, pseudosymfonického rocku a něčeho jako folkové electro-world music (haha). Její hlas za ta léta a stovky odehraných show uzrál, její produkční um je jinde (zní to luxusně, čistěji než dříve), její instrumentace jsou pompéznější a její skladatelské šablony jsou tytam, ačkoliv ty specifické podkreslující linky a vokální harmonie, které okořeňují hlavní melodie, se ještě čas od času objevují. Tak jako ty rafinované doprovody, díky bohu. Sám se divím, ale nic z vyjmenovaného není ani trochu na škodu, je to jen jiné.

Emilie na "Fight Like A Girl" vypráví příběh, respektive určitý úsek té zmíněné novely. Je-li vaše angličtina řádově slušná-až-výše, budete možná překvapení, jaké vzrůšo při poslechu zažijete. Dvě uši a větší požitek než celý hlavní vysílací čas. Ono je ale tohle téma obecně "silné", přetavit vlastní a historicky doložené postřehy a zážitky z blázince v morbidní filozofické melodrama s kabaretní vsuvkou ("Girls! Girls! Girls!")... Mě to dostalo.

Čeká vás kompaktní hudební show, několik pevných a plynule navazujících částí příběhu. Normálka z ústavu, prášky na všechno, sterilizování chovanek ("Pull up your skirt… and yes, it’s going to hurt"), utrpení, prahnutí po pomstě ("There’s always one door you’ll forget to lock and I will be waiting / There’s always one street that you know you shouldn’t walk and I will be waiting / Your loved ones may sleep upon your stone to prevent me / But I will be waiting / Anticipating / I am a scavenger…")... No, místy budete (možná) zapomínat dýchat.

Mě rozbilo hned několik songů, ale těžko se to líčí, ona je totiž každá sekunda této nahrávky tak nějak pevná, ale vybírejme: podmanivé, tvrdé a útočné "Take The Pill" s fakt hustým nátěrem v závěru (každý má chuť nějakou tabletku okamžitě a bez keců pozřít), milá titulní vypalovačka, výborná "Scavenger", ve které se kromě výše zmíněných veršů dočkáte i "I am a scavenger / A resurrectionist / Yes, I enjoy my work / I’m a perfectionist / Supply and demand... / ... / One man’s trash is another’s treasure / One man’s cash buys another’s pleasure", anebo kousek vyloženě pro pódium, kulisy a komparz "We Want Them Young". Po tom následuje šáhle upřímné "If I Burn", které je dle mého jedním z nejlepších kousků, jaké jsem za posledních několik měsíců slyšel, neumím to popsat, má to neuvěřitelnou moc.

Mezi songy najdete čas od času i nějaké to intermezzo (něžné instrumentální "4 O'Clock Reprise" anebo úplně ostrou minutovku "Hell Is Empty"), které desce dodávají na atmosféře, a dělají z ní tak uzavřený a vyvážený celek. Velice příjemným kouskem je i "Goodnight, Sweet Ladies", ve kterém se opět dočkáte motivku z "4 O'Clock" a dokonce i "The Art Of Suicide" (z předchozího alba Autumn "Opheliac"). Album uzavírá hymnická a filozofická "One Foot In Front Of The Other" a ihned po jejím skončení dostanete chuť si to celé pustit znovu (tak to s minimálníma přestávkama točím už týden v kuse, ale uznávám, miluju tu slečnu velice nezdravým způsobem, takže tohle pnutí možná nepocítíte tak intenzivně...).

Suďte, milí drazí, vy. Je to báječná, chytlavá a rafinovaná deska s přesahem. Měl jsem sice na hypertajný poslech zinscenovaný milou paní manažerkou jenom týden, ale vidím to na těch devět, respektive, 9.8. Teda za mě, člověka, který si na tuto kolekci léta počkal, její předchozí nahrávka patří mezi tři nejlepší alba za celý jeho život, na koncertě si pokaždé od radosti skoro pobrečel bundu a před rozhovorem (který vyjde už fakt brzo) se skoro kantnul... A na závěr si tu dáme ještě jeden názor, snad nezaujatější.

Druhý pohled: David Věžník

Emilie Autumn
Emilie Autumn je jednou z nejtalentovanějších osob, co kdy chodily po téhle planetě. A jestli to nebylo zřejmé z toho, do čeho všeho za ta léta přetavila svůj pohnutý životní příběh, z její hry na housle, hlasu a celkového projevu, které si s jinými nespletete, nebo z koncertů, které jsou vlastně spíše lascivním, leč výpravným muzikálem s nábojem tak erotickým, že je až z podivem, jak málo heterosexuálních mužů bývá v hledišti, pak z alba "Fight Like A Girl" to už musí být jasné úplně každému. (Ať žijou dlouhé věty!)

Tahle tělem drobná, ale osobností obrovská slečna na téhle nahrávce dokazuje, jak moc vyzrála. Zpívá sebejistě tak, že jí to může kdekterá Aguilera závidět, nejradostnější jsou ale posuny v produkci, které zmlsané uši toliko odíraly v předchozí tvorbě. Předpotopní linky automatických bicích jsou pryč, a když už se Emilie ten devadesátkový zvuk přece jen zatvrzele rozhodne použít, je katastrofa odvrácena vychytaným mixem a masteringem. Orchestrální aranže znějí tak, že člověk přemýšlí, jestli jde o plugin, nebo jestli si ta holka pozvala k nahrávání nějaký spřátelený orchestr. A ty queenovské vokály? Balada! (Ne nadarmo Emiliina verze "Bohemian Rhapsody" patří mezi nejlepší covery téhle klasiky vůbec.)

Nejvíc v hlavě zůstane hitová titulní singlovka, triphopová "Take The Pill", procítěná "Gaslight" nebo dokonalá závěrečná hymna "One Foot In Front Of The Other", ale vzato kolem a kolem, najít na albu kus, který je na něm navíc, nelze. Tenhle opus má svoje vrcholy, klimaxy i místa k oddechu, ve kterých si zafrčí hlavně dlouholetí příznivci ("4 O'Clock Reprise"...). A nehledě na to, jak dlouho tuhle Viktorku kdo sleduje, při plynulém poslechu vytane na mysli jediné: zní to jako soundtrack k muzikálu. Soundtrack, kterému chybí jediné - obraz. Který ještě není. To, že ten muzikál vážně vzniká, je pak takovou pointou celého poslechu.

Druhý pohled má zpravidla nabídnout názor odlišný od toho hlavního a mělo tomu tak být i tentokrát. Nejde ale jinak, "F.L.A.G." je výborná deska. Propracovaná, komplexní, s příběhem silným jako skála a texty, které povolují čelisti.

9/10

P. S.: Studiovky jsou podstatně hustější než vložené záznamy.
P. P. S.: Desku od úterka 24. července po nějakou dobu zakoupíte jedině tady, tak upalujte.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY