Ještě před oficiálním zahájením na největší scéně festival vykopla kapela Pub Animals v nejzazší části obrovského areálu na OKD Fresh Stage. Už tam si člověk mohl poprvé všimnout unikum tohoto ročníku Barev - vysloužilé továrenské budovy, konstrukce, věže a schodiště nejroztodivnějších velikostí a tvarů jsou také součástí obřího hlediště. První bizarní moment: lidé na exkurzi na vysoké peci zhlížejí z výše druhého patra na ocelovém balkóně (na hlavě žluté přilby) na partičku mladíků, co jede reggae.

Přesun v uličkách mrtvého průmyslového kolosu připomíná scény z Verneho románů. Máte pocit, jako byste se ocitli ve scéně ze špičkově vyrenderované 3D střílečky. Při vzdáleném dusání bicích jsem jen čekal, kdy se z nějakého temného zákoutí vynoří Golem. Páni, tam by se jel paintball! Je to docela razantní změna oproti takřka přírodnímu rázu minulých ročníků. On ten přesun po rozhoupané lávce přes Ostravici a romantické panorama hradu měly něco do sebe, tady si budu muset trochu zvykat. Uvidíme.

Na vskutku obrovské Česká spořitelna stage (blbý název, co?) Zlata Holušová tradičním šampaňským festival slavnostně zahájila a poděkovala za obrovské množství práce, kterou pořadatelé vynaložili na úpravu areálu, aby se tam akce pro předpokládaných třicet tisíc lidí mohla konat. Nevím, jak to ta paní dělá, s deštíkem se začalo škádlit slunce a hned vedle industriálního vítkovického panoramatu rozkvetla nádherná duha. Do toho začal á capella Rufus Wainwright (přečtěte si samostatný report) a první kouzlo bylo tady.

Po Rufusovi přišla taky první dopravní zácpa při hromadném přesunu na Kronos Quartet s Kimmo Pohjonenem a taky první rozčarování: hudba projektu Uniko byla těžká, náročná a vyžadovala soustředění posluchače, což mnozí takymilovníci hudby (a piva) nepobrali a svými kecy otrávili lidi, co fakt chtěli poslouchat a vychutnat si skvělá světla a projekce. No, tam, kde jsem stál já, se to nedalo. Škoda.

Chuť spravil vegetariánský špíz (těsně před několikátým výpadkem proudu ve stáncích) a hlavně vynikající koncert Vlasty Redla s Kapelou, která se snad už ani nijak nejmenuje. Na basu hrál butovský Petr Vavřík a kromě principála Redla exceloval Michal Žáček. Pro neznalé, co čekali umírněný folkový dýchánek a "Husličky" (ale ano, nakonec na ně došlo), byl téměř hardrockový zvuk skupiny asi trochu šokem, nicméně bylo to výborné představení s perfektními instrumentálními výkony, suchými Vlastovými vtípky a skvělou dynamikou a zvukem.

V pátek se má ochladit a zamračit. Pokračování příště.