A pod Božím okem se třepetaly vlajky

03.07.2012 12:01 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Koncerty Pearl Jam jsou vždy vynikajícím zážitkem. Bylo tomu tak i na čtvrté pražské zastávce kapely, po šesti letech v O2 areně. Otázka tady nestojí tak, zda bude večer povedený (on bude, na to vemte jed!), ale na jaké zvlášť výjimečné momenty budeme i po letech vzpomínat.

Live: Pearl Jam

support: X
místo: O2 arena, Praha
datum: 2. července 2012
setlist: Sometimes, Animal, Given To Fly, Got Some, Elderly Woman Behind The Counter In A Small Town, God's Dice, The Fixer, I Am Mine, Corduroy, Even Flow, Setting Forth, Not For You, Push Me, Pull Me, Garden, 1/2 Full, Unthought Known, Wasted Reprise, Life Wasted, Why Go, Of The Girl, Just Breathe, Crazy Mary, Once, Do The Evolution, World Wide Suicide, Better Man, Black, Alive, Baba O'Riley, Yellow Ledbetter

Vzduchotechnika v bezmála vyprodané vysočanské kyslíkové aréně si v ten parný červencový večer pořádně mákla. Stejně ji krátce před půlnocí opouštěly tisíce potem smáčených lidí, mířících do města plného hromů a blesků. Ale o co zlověstnější byla pražská noc, o to laskavější byly předchozí dvě a půl hodiny.

Pearl Jam live
© pearljam.com
Ne že by bylo všechno v top kvalitě: zvuk uprostřed plochy by se s přivřením obou očí snad dal označit jako dobrý (a nechtěl bych být až nahoře vzadu pod stropem) a vystoupení předskokanů X bylo, při vší úctě k těmto osobním hrdinům Pearl Jam, poněkud nudné. O vzruch se postaral Eddie, jenž si s X střihl jednu píseň - konec dobrý, všechno dobré.

Pearl Jam na pódium nastoupili krátce před půl desátou. Tradičně bez nějakých extravagancí, ale s efektním pozadím, kdy z hradby obrázkových repráků šikovným nasvícením vystupovaly iniciály PJ. Další dobrou tradicí party ze Seattlu je neokázalost, civilnost, uvěřitelnost a poctivost, s jakou se prezentují. Báječně sehraná kapela a skvěle naladěný Eddie s nepostradatelnou lahví vína mají ten dar dostat lidi do euforie, vystřelit je do výšin, přejet smirkovým papírem, nakopnout, ale taky je něžně pohladit, třeba jako v krásné "Just Breathe", kterou nedávno tak hezky přezpíval Willie Nelson. A hlavně všechny lidi v hale nějakým úžasným neviditelným předivem propojit.

Největší úspěch měly u posluchačů skladby z devadesátých let ("Corduroy" a "Even Flow" hned za sebou, tak to bylo něco) a přece jen, ne všichni fanoušci se chytali na novější písně, takže v těchto chvílích trochu padal řemen. Osobně mi to vůbec nevadí, vždyť Pearl Jam mají na každém koncertě úplně jiný setlist (a v ten večer se mi třeba nejvíc líbilo spojení "Wasted Reprise" - neodolatelné Boomovy hammondky - "Life Wasted") a rád si poslechnu živě i méně známé věci, které vůbec nejsou hity.

Pearl Jam poster
© facebook interpreta
Eddie řekl, že mu strop haly připomíná obrovské boží oko. To se shora dívalo na další ilustraci již zmíněného spojení bez hranic: množství vlajek z celého světa, co se v hale houpalo, nechyběla třeba Kanada a Brazílie (držitelé španělské vlajky museli být po den starém triumfu na fotbalovém Euru v absolutním transu). Každý že čtyř českých koncertů Pearl Jam byl vždy svátkem souznění. Je to spojení duší. Při pohledu na rozbouřené tribuny a obklopen zpívajícím davem se člověk zhusta neubrání pocitům intenzivního štěstí a radosti, jak tomu bylo u písní "Given To Fly" nebo "Alive".

P. S.: Plakát pražského koncertu je skvělý (však se taky prodával za sedm set korun), ale ta Czechoslovakia na něm, ajajaj... Trochu faux pas. Podobnou neznalost mapy projevili v Lidovkách, kde opakovaně psali o tom, že Pearl Jam hrají od svého vzniku v nezměněném složení. Kolik že tam působilo bubeníků?


NÁZORY

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY