Doprovodné fotografie pocházejí z koncertu se smyčcovým orchestrem, který v O2 areně proběhl před dvěma lety.

Bývalý zpěvák The Police už několikrát prohlásil, že se mu těžce skládají nové písně, ale o to raději koncertuje. Aktuální turné se tak jmenuje "Back To Bass", a jak už název napovídá, jedná se o symbolický návrat ke kořenům a rovněž i propagaci nedávné bestofky "The Best Of 25 Years".

V září 2010 zpěvák navštívil naši zemi společně s padesátičleným ansámblem Royal Philharmonic Concert Orchestra, a pokud jste jeho tříhodinové vystoupení navštívili, pravděpodobně dodnes vzpomínáte, jakého fantastického a dechberoucího představení jste byli svědky. Podobné pocity ale převládají vlastně u jakéhokoliv jeho koncertu a věřím, že i ten poslední, který proběhl ve vyprodaném Kongresovém centru v únoru letošního roku (a který je programově prakticky stejný jako aktuálně skončená show v O2 areně), nebyl výjimkou.

Pětadvacet let na scéně se dá oslavit různě, pro věrné fanoušky je ale další turné určitě tou nejsladší odměnou. Nezdá se však příliš logické, když oním čtvrtstoletím slavíte léta na sólové dráze, přičemž se tváříte, jako by předchozí kariéra v The Police nic neznamenala, a na druhou stranu při koncertě saháte do tvorby britské kapely téměř nejčastěji. Nicméně nechme počty stranou a pojďme k samotné show. No, ona to vlastně show ani nebyla. Sting na skromné pódium nastoupil deset minut po dvacáté hodině s basovou kytarou na krku, oblečen jen v bílém tričku a džínech. Žádné doprovodné projekce, žádné lasery, konfety nebo rachejtle. Nic takového nečekejte, Stingovi bylo loni šedesát, a to se odráží v celkové civilnosti koncertu. Čistě bílé kužely světel a tím to hasne.

Jak již bylo uvedeno, slavný Brit několikrát zabrousil do repertoáru domovské skupiny, a to hned sedmkrát ("Demolition Man", "Next To You" či některé z vrcholů večera - "Mesage In A Bottle" a "Every Little Thing She Does Is Magic"), pozadu nezůstala ani sólová tvorba, přičemž hned pětkrát se vrátil k devatenáct let starému albu "Ten Summoner's Tales". Z něj vytáhl poetické skladby s podmanivými melodiemi, jakými jsou "Fields Of Gold", "Heavy Cloud No Rain" nebo "Shape Of My Heart", které prý zpěvák napsal za jedno odpoledne. Někdo možná postrádal "Roxanne", jiný "When We Dance", další tesknil třeba po "Why Should I Cry For You". Při tak rozsáhlé hudební knihovně, kterou kariéra Gordona Matthew Thomase Sumnera čítá, však těžko vyhovět všem.

Osmá návštěva proslulého umělce ale nebyla prosta chyb. Zpěvák tentokrát s publikem prakticky nekomunikoval a slušně zaplněná O2 arena mu příliš vřelé přivítání taktéž nepřichystala. A to ani dlouho poté, co ustaly počáteční zmatky kolem špatného zvuku, který pohřbil jinak výbornou "All This Time". Všudypřítomný chlad jako by objímal tribuny z jedné strany na druhou. Byť Stingova hudba není příliš skočná a publikum tvořili většinou pokročilí posluchači, spíš než potlesk jste mohli slyšet bzukot mobilů a fotoaparátů. Zvlášť u "Desert Rose" to vypadalo víc jako na sjezdu amatérských kameramanů než na rockovém koncertě. Pryč s tímto nešvarem!

V každém případě koncert odsýpal slušně a pětadevadesát minut, na jejichž úplném konci se publikum přeci jen probralo, uběhlo jako voda. Dominic Miller tradičně kouzlil s kytarou, v několika sólech se blýskl houslista Peter Tickell a drobná, do té doby nenápadná australská vokalistka Jo Lawry se při "The Hounds Of Winter" krásně rozzářila. Doslova.

Dovolte ale ještě jedno ohlédnutí do minulosti. Před dvěma lety se Sting v orchestrálním programu předvedl naplno - přítomným bral dech svými hlasovými možnostmi a nekonečně dlouhými tóny stavěl chlupy na těle, zatímco les houslí za jeho zády dodával jeho písním plnost, šťavnatost a nechával je rozkvést do krásy (uveďme alespoň "Roxanne" jako příklad za všechny - více naleznete na živém DVD "Live In Berlin", natáčeném jen den před pražským vystoupením). Proto je škoda, že Žihadlo, který je tak známý pro různé šperkování svých klasických hitů, tentokrát svůj obrovský potenciál dávkoval jen po kapkách. Na druhou stranu, pokud dávkuje šestnáctinásobný držitel ceny Grammy, dá se i na nich vystavět dobrý koncert. Nikoliv výjimečný, ale dobrý zcela určitě.