Catatonia byla jednou z nejpovedenějších hudebních lodí plujících pod vlajkou malého, ale hrdého Walesu a potažmo celé Británie. Minulý čas je tady na místě. Potopena byla v září, krátce po vydání své čtvrté a tedy i poslední desky. Asi největší "zásluhu" na tom má její kapitánka, zpěvačka s výborným hlasem, Cerys Matthews, která narazila na skaliska vyčerpání a depresí.

Těžko věřit, že tuhle sebevědomou a osudově působící krásku vyhazující televizi z okna nebo ptající se v přímém přenosu britské obdoby Jana Zákopčaníka, s kýmpak bude mít večer sex a která miluje zahradničení nebo vaření, dostanou její alkoholové eskapády i náročné šnůry koncertů až na pokraj zhroucení a že to povede k zániku kapely. Ale stalo se. I přesto po nich zůstanou čtyři zajímavá alba. To poslední, nazvané "Paper Scissors Stone", pokračuje v ústupu od alternativního rocku prvního alba "Why Beyond Blue" ke kytarovému popu. Pohybuje se na ploše indie popu (většina), rockovějších postupů, občas lehce tanečních rytmů ("What It Is", "Apple Core"), i majestátních smyčcových aranžmá ("Godspeed"). Kytarista a spolu s Cerys hlavní autor hudby Mark Roberts jednou zařadil skupinu pro britský The Guardian někam mezi Gershwina a East 17. Sice bonmot, ale možná ani ne tak vzdálený pravdě. Prostě je to osobitá směs, která lehce přechází od mírného pobublávání na plotně až ke vzteklému výbuchu. Je zvukově košatá a bohatá aranžmá rozhazuje plnými hrstmi. Někdy se může zdát přeslazená, ale tomu Catatonia čelí díky emotivnímu hlasu Cerys, který většinou dokáže až moc líbivou hudbu dobře uzemnit. Její vokál je značně variabilní. Někomu může znít jako Gwen Steffani z No Doubt, ale Cerys dokáže být i sametová jako Skye Edwards z Morcheeby. V úvodní, smyčcové baladě "Godspeed" je pro změnu děvčátkem, zdá se vám, že v jedné ruce má mikrofon a do druhé byste jí koupili barevné lízátko. A když v refrénech melodicky křičí, protože jinak se to říci nedá, hledáte přirovnání v rockových básnířkách. Někdy ji zase vidím jako ženskou obdobu pulpovského Jarvise Cockera s jeho nepřekonatelnými zoufale naléhavými refrény. Protože, přiznejme si to otevřeně, pouštěli byste si Catatonii bez jejího hlasu?

Nevím, která skladba získala právo stát se první singlem, ale pokud to byla jiná než "Village Idiots", musí být vydávající firma banda opičáků. Je to krátká, úderná, poprocková hračka. Opravdový kýč od Mattela! Nutí vás hrát si s ní stále znovu a já dospívám k názoru, že je to úmyslně kýč na druhou. Legrace z popkultury i maloměstských idiotů. Sice mám stále neodbytný pocit, že jsem ji někde slyšel nebo možná hudební postupy, na kterých je postavená, jsou tak profláklé, ale funguje. A já si teď zpívám: "You love those disco thrills / oh you love those disco thrills / oh you really take the biscuits baby / you love those disco thrills". Nebýt tak hudebně veselá a vlezlá, jsou to pro mě Pulp z "Different Class". Dalšími věcmi okupujícími v poslední době mé neurony jsou "Is Here Everybody On Drugs?", pulzující "Immediate Circle", "Stone By Stone" díky chytlavě vystavěnému, výraznému refrénu nebo přirozeně gradující "Imaginary Friend" s poklidným barovým pianem. Že deska těží z napětí mezi hlasem a hudbou, předvádí kapela i v skladbě "Blues Song".

Catatonia tedy po devíti letech končí, ale nesmutněte. Zůstávají po ní nejen hity "Mulder & Scully" nebo "Road Rage" z druhého, nejúspěšnějšího alba "International Velvet", ale i docela povedené poslední album.

CD k recenzi poskytla firma Warner Music.

Album: Catatonia - Paper Scissors Stone
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 47:09
Skladby: Godspeed, Immediate Circle, Fuel, What Is It, Stone By Stone, The Mother Of Misogyny, Is Everybody Here On Drugs?, Imaginary Friend, Shore Leave, Apple Core, Beautiful Loser, Blues Song, Village Idiots, Arabian Derby