Makrorecenze "Deaf To The Call" The Prostitutes

04.09.2012 16:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Svého času patřili mezi naděje tuzemské kytarovkové scény. Možná je ten čas dávno pryč, možná ale ne. Mají The Prostitutes ještě i v roce 2012 co říct? Pět redaktorů si poslechlo jejich aktuální desku "Deaf To The Call" a shrnulo své postřehy v makrorecenzi.
The Prostitutes - Deaf To The Call
© facebook interpreta
Když frčely kytarovky, byla skupina The Prostitutes jedním z nejvýraznějších zástupců téhle scény v Česku. Jenže to už je nějaký čas, teď se píše rok 2012 a frčí... co vlastně frčí? Ať už je to cokoliv, The Prostitutes jsou pořád jedním z nejvýraznějších zástupců kytarovkové scény v Česku. A tentokrát naštvaným a frustrovaným. Aspoň tak nějak to píše Petr Adámek v recenzi na jejich aktuální album "Deaf To The Call". "Je to vzdor vůči době, v níž společnost nevnímá jasné signály, které k ní přicházejí; popřípadě je vnímá, ale neumí na ně reagovat," napsal s tím, že deska to není líbivá, přesto se mu zalíbila na sedm bodů z deseti. A vzhledem k tomu, že The Prostitutes jsou pořád jedním z (...), prošla si jejich třetí řadovka makrorecenzí. A jak dopadla? Osmašedesát procent.


Jakub Malar - Chytlavá temnota (8/10)
Vztah ke kapele: Sleduji je již od debutu, ale až teprve se třetí nahrávkou mě opravdu baví.

Nechybělo mnoho a třetí studiová deska "Deaf To The Call" pražských The Prostitutes mi mohla zůstat úplně utajená. Jak debut, tak dvojka "Hometown Zombies" jsem odzíval a ani zpětně nemám chuť se k nim nijak vracet. S novinkou se to má ale jinak. Už po poslechu prvního singlu "Heart Of Stone" jsem tušil, že tentokrát bude všechno trochu jinak. Něco mohlo napovědět už jméno producenta, kterým byl zvolen legendární Martin "Youth" Glover, jenže, jak je obecně známo, sebelepší producent nepomůže v případě, že chybí silný materiál. Ten ale partě okolo zpěváka Adriana Bella tentokrát rozhodně nechybí, a kdyby u nás existovalo rádio, které by se nebránilo chytlavým kytarovkám, Prostitutky by si zasloužily nasadit do vysokých rotací. Kromě již zmíněné "Heart Of Stone" by to klidně mohly být "Walking With Giants" nebo "Pull It Together". Díky mixu popových melodií a temné atmosféry (která ale k postpunkovému směřování kapely prostě patří) tato nahrávka hravě převýší mnohé zahraniční kapely a dává nám naději, že to s tou hudbou v české kotlině přece jen není zas tak špatné.

Ondřej Michal - Na první dobrou (8/10)
Vztah ke kapele: Debutem, kterým mi připomněli dávné hrdiny Red Lorry Yellow Lorry, jsem si je oblíbil. Tento stav víceméně trvá dodnes.

V časech, kdy jsme zaplavováni hudební šmírou skoro v takové míře jako levným textilem z Asie, obstojnou desku aby jeden pohledal. U nás v Nevkusově to platí dvojnásob. Díky za desky, jako je "Deaf To The Call", protože takové nahrávky situaci aspoň částečně zachraňují. Album má všechno, co od rockové desky očekáváte. Funguje na první dobrou, jak se v jistých kruzích říká. To ovšem u někoho, kdo se novou hudbou rád prokousává, může vzbuzovat nedůvěru. Když budu upřímný, nad The Prostitutes jsem už pomalu lámal hůl. Jenže mix chvílemi až nečekaně nařvaných kytar, rajcovní basové linky a snadno zapamatovatelných melodií mě vyvedl z omylu. Po takové výbavě by "velké" kapely mohly závistivě pošilhávat. Mám na mysli třeba hned druhou "Heart Of Stone". Poslední "Pull It Together" by pak s přehledem mohla fungovat coby soundtrack k filmovému blockbusteru, hlavně jeho závěrečné scéně. Po smršti strhujících scén a vybičovaném dějovém vyvrcholení dvojice hlavních hrdinů sedá do červeného kabrioletu a pustinou amerického středozápadu odjíždí vstříc zapadajícímu slunci na obzoru.

Pavel Parikrupa - Žádné překvapení, ale to nevadí (7/10)
Vztah ke kapele: Sleduju je nenápadně zpovzdálí.

The Prostitutes
© blog.theprostitutes.org
Zatímco z debutu The Prostitutes mám dodnes pár oblíbených písniček, které jsou o všelijakých slečnách a paních ("She's Dead", "She's Prostitute" a bonusovou "She's A Monster"), dvojka mne zas tak moc nebrala. Kapela se na "Hometown Zombies" nějak moc hledala a experimentovala, což je chvályhodné, ale ne vždy to vyšlo. Na aktuální "Deaf To The Call" se mi líbí konzistentnost, vystřelující energie, má to svou tvář a konečně mám pocit, že to je přesně to, co chtějí The Prostitutes hrát. Je to kvalitní jednolitý celek, a i když jsou to naštvané rockové vypalovačky, díky electro odéru jsou vhodné k tanci (trochu agresivnějšímu, pravda). The Prostitutes rozhodně nejsou mistři světa v originalitě (skupinu lze přirovnat k celé řadě předchůdců a souputníků na obou stranách Atlantiku), ale nahráli svou nejlepší desku. A třeba "Mr. Anderson" nebo "Heart Of Stone" jsou fakt výborné pecky.

Lukáš Benda - Nečeská, ale to neznamená, že je světová (6/10)
Vztah ke kapele: Debut jsem zaznamenal až zpětně z oslavných ohlasů.

Když vyšlo "Hometown Zombies" jako příloha Filteru, několikrát jsem Prostitutky bez větších problémů sjel. Výraznější požitek mi znemožnily všudypřítomný experimenty pro experimenty. A taky mě překvapilo, že kapela s takovým - minimálně - pražským věhlasem stále hledá svou tvář. Že kluci tak nějak pořád neví co hrát. Nikdy jsem ale nepřemýšlel nad tím, že si možná tehdy jen toužili hrát. Až teprve deska "Deaf To The Call" budí podobný myšlenky a dívá se na minulost skrze přívětivější optiku. Ve chvíli, kdy to od The Prostitutes málokdo čekal, natočili svoji vůbec nejzajímavější desku. Je nejtanečnější a pocitově nejstálejší. A pozor! Má názor. Singl "Heart Of Stone" jako ochutnávka zachutnal, jen škoda že temnotou sevřené album nenabídne více podobně výživných momentů. Zmíněníhodný je ještě industriální "Mr. Anderson". Jinak je to taková, v českém měřítku lehce nadprůměrně naaranžovaná, šeď. A tak, až se vás někdo v Rock Café zeptá, jaká je nová deska Prostitutes, řekněte: "Nečeská, ale to neznamená, že je světová."

Ondřej Hricko - Vážnější a zajímavější, ale stále bez šťávy (5/10)
Vztah ke kapele: Velice chladný.

I přesto, že The Prostitutes sklízeli se svými alby nejeden úspěch, mě jejich kytarový rock zatím neočaroval. Zdál se mi poněkud prvoplánový, jednolitý, bez barvy a chuti. Novinka je v lecčem jiná, a i když jsem k ní přistupoval s lehkým nezájmem, dokázala si mě částečně získat. Hned na první poslech mě zaujal příklon k vážnější tematice jako v případě úvodní "All The Money In The World". Další překvapení mi připravily skvělé skladby "Rage" a "No Surprice". Zbytek alba je bohužel už buď nezajímavý a fádní ("Mr. Anderson", "James"), nebo opět, jako v případě minulých řadovek, přespříliš vtíravě rádiový ("Heart Of Stone", "Walking With Giants"). A i když k nějakému tvůrčímu posunu v kapele došlo a novinka "Deaf To The Call" je zatím to nejlepší, co jsem od The Prostitutes slyšel, stejně je minimálně půlka alba pro mě vata a jen vyumělkovaná a vyšperkovaná nuda. A je to škoda, potenciál ve skrytu svých kytar a kopáků určitě mají. Vždyť na novince to dokázali hned několikrát.


Album: The Prostitutes - Deaf To The Call
Průměrné hodnocení: 6,8/10
Celkový čas: 37:58
Skladby: All The Money In The World, Heart Of Stone, Rage, I Believe, Mr. Anderson, Walking With Giants, James, No One Sings The Blues, No Surprise, Pull It Together


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY